Přeskočit na obsah

Zábludovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Jak číst taxoboxZábludovité
alternativní popis obrázku chybí
Hostička Anopterus macleayanus
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádzábludotvaré (Escalloniales)
Čeleďzábludovité (Escalloniaceae)
R.Br. ex Dumort., 1829
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zábludovité (Escalloniaceae) je jediná čeleď řádu zábludotvaré (Escalloniales) vyšších dvouděložných rostlin. Jsou to dřeviny nebo výjimečně byliny s jednoduchými listy a pravidelnými květy, rozšířené v horách Střední a Jižní Ameriky, v Asii a Austrálii. Čeleď zahrnuje asi 130 druhů v 7 rodech. Některé zábludy jsou zřídka pěstovány jako okrasné keře.

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Zábludovité jsou keře a stromy, výjimečně i epifyty nebo jednoleté byliny (Eremosyne). Kmeny mají často odlupčivou kůru. Listy jsou jednoduché, střídavé nebo vstřícné, bez palistů. Čepel je na okraji většinou, i když někdy velmi drobně a nezřetelně, zubatá. Žilnatina je zpeřená, výjimečně dlanitá (Eremosyne).

Květenství jsou úžlabní nebo vrcholová, hrozny nebo laty, řidčeji jsou květenství vrcholičnatá nebo květy jednotlivé. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, pětičetné, řidčeji 4četné nebo až 9četné. Kališní lístky jsou obvykle na bázi krátce srostlé. koruna je volná. Tyčinek je stejný počet jako korunních lístků. V květech jsou přítomna nektária. Semeník je spodní, srostlý ze 2 až 3 plodolistů a se stejným počtem komůrek a volných čnělek, řidčeji s jedinou komůrkou (Polyosma). Vajíček je nejčastěji mnoho. Plodem je mnohasemenná tobolka nebo jednosemenná bobule (Polyosma).[1][2][3]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Čeleď v současném pojetí zahrnuje 7 rodů a asi 130 druhů. Je rozšířena ve Střední a Jižní Americe, v Asii od východního Himálaje po Austrálii, na Nové Kaledonii, na Tasmánii a na ostrově Réunion.[2] V Americe rostou v horách Střední Ameriky a v Andách od Kolumbie a Venezuely po Chile a Argentinu a v jihovýchodní Brazílii. Největší diverzity zde dosahují v oblastech vysokohorských lesů.[1] V evropské květeně není tato čeleď zastoupena.[4]

Dahlgren řadil čeleď Escalloniaceae do řádu dřínotvaré (Cornales), Tachtadžjan do řádu hortenziotvaré (Hydrangeales). V Cronquistově systému není čeleď zastoupena a rody jsou součástí čeledi lomikamenovité (Saxifragaceae) a rybízovité (Grossulariaceae).

Čeleď zábludovité se ukázala být v klasickém pojetí sběrnou čeledí obtížně zařaditelných rodů. Na základě molekulárních výzkumů byly rody Abrophyllum, Carpodetus a Cuttsia přeřazeny do čeledi Rousseaceae, rody Argophyllum a Corokia do čeledi Argyrophyllaceae v rámci řádu hvězdnicotvaré (Asterales) a rod Quintinia do čeledi Paracryphiaceae v samostatném řádu.[2] Podle systému APG jsou Escalloniaceae součástí skupiny vývojově pokročilejších vyšších dvouděložných rostlin nazývané Asterids II.[2]

Ze dřeva zábludy Escallonia resinosa je získáváno červené barvivo. Některé druhy a kříženci rodu Escallonia jsou pěstovány jako okrasné rostliny.[1] Několik různých kultivarů je např. ve sbírkách Pražské botanické zahrady v Tróji.[6]

Přehled rodů

[editovat | editovat zdroj]

Anopterus, Eremosyne, Escallonia, Forgesia, Polyosma, Tribeles, Valdivia[7]

  1. a b c SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. 
  2. a b c d STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  3. WATSON, L.; DALLWITZ, M.J. The Families of Flowering Plants: Escalloniaceae [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-10. 
  4. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. 
  5. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  6. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  7. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]