Blanka Kastilská

Blanka Kastilská
	francouzská královna
	Blanka Kastilská jako vdova (Bible svatého Ludvíka)
Korunovace	6. srpna 1223
Narození	4. března 1188; Palencia
Úmrtí	27. listopadu 1252; Melun
Pohřbena	klášter Maubuisson a klášter Lys
Manžel	Ludvík VIII. Francouzský
Potomci	Filip; Ludvík IX. Francouzský; Robert I. z Artois; Jan Francouzský; Alfons z Poitiers; Filip; Alžběta Francouzská; Štěpán; Karel I. z Anjou
Dynastie	Burgundsko-ivrejská dynastie
Otec	Alfons VIII. Kastilský
Matka	Eleonora Anglická
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blanka Kastilská, zvaná Bílá královna (španělsky Blanca de Castilla, francouzsky Blanche de Castille, 4. března 1188 Palencia – 27. listopadu 1252 Melun), byla francouzská královna, manželka Ludvíka VIII. Po jeho smrti byla regentkou nezletilému synovi Ludvíkovi IX., pro něhož uhájila království před vzpurnou šlechtou. Byla štědrou donátorkou, zakladatelkou klášterů, objednatelkou vitraží a četných rukopisů. Na většině uměleckých děl spjatých s její osobou jsou vyobrazeny zlaté kastilské hrady na červeném pozadí.^[1]

Životopis

Blanka byla třetí dcerou Alfonse VIII., kastilského krále, a Eleonory, dcery anglického krále Jindřicha II. a Eleonory Akvitánské. Na základě smlouvy mezi králi Filipem Augustem a Janem byla za pomoci své osmdesátileté babičky Eleonory Akvitánské, s velkou slávou a za účasti obou králů provdána dne 22. května 1200 za prince Ludvíka. Francouzi jí kvůli tmavým vlasům nazývali Kastilka^[2] a spolu s ní přišla na francouzský dvůr kultura trubadúrů. Na dvoře mladého páru byli vítáni nejen trubadúři, ale také duchovní a tak kromě milostných písní se na královském dvoře často konaly i plamenné filosofické disputace.^[3]

Své vladařské schopnosti poprvé prokázala v roce 1216, když si Ludvík chtěl po Janově smrti přisvojit anglickou korunu a při invazi do Anglie narazil na jednotný odpor. Filip II. August odmítl syna podporovat, a tak Blanka sama organizovala podpůrné flotily do Anglie, i když bez konečného úspěchu.

Ludvík zemřel po tříletém panování^[4] na úplavici již v listopadu 1226 při návratu z jižní Francie, kde byl na papežovo naléhání potírat přívržence katarského hnutí a prosazovat přísné severofrancouzské lenní právo. Blanka se stala díky manželově závěti regentkou a opatrovnicí svých dětí. Následníkovi Ludvíkovi IX. bylo teprve 12 let. Své finance svěřovala do opatrovnictví templářům, kteří jí pravidelně předkládali vyúčtování^[5] a roku 1236 je také pověřila financováním výstavby klášterní fundace v Maubuissonu.^[6]

Po králově smrti se všechna Kapetovci získaná území zdála být ztracena, což království přivedlo do kritické situace. Blanka však dokázala potlačit jak povstání baronů (1226), tak i anglický útok (1230). Šlechta byla buď zastrašena, nebo získána na stranu Bílé královny. Královnini nepřátelé mluvili o jejím milostném poměru s papežským vyslancem Romanem Frangipanem a Theobaldem, hrabětem ze Champagne,^[7] který jí skládal milostné verše.^[8] Za podpory papežského legáta se ji podařilo v království udržet stabilitu a také odrazit útoky anglického krále Jindřicha III.

I po převzetí vlády Ludvíkem byl patrný Blančin vliv, protože svému synovi vyhledala vhodnou nevěstu. Roku 1234 se po získání papežského dispenzu oženil s Markétou, dcerou provensálského hraběte Ramona Berenguera V. a Beatrix Savojské. Blanka Kastilská byla prohlášena královnou matkou. Celý nevěstin doprovod – savojští strýčci, chůva, dvorní dámy, byli ihned po sňatku posláni zpět domů.

„	Královna Blanka zacházela s královnou Markétou tak nevlídně, že, pokud to bylo jen trochu možné, znemožňovala svému synovi pobývat ve společnosti jeho ženy...	“
— Jean de Joinville^[9]

Po Ludvíkově odchodu na křížovou výpravu, od níž ho odrazovala, znovu zastavala pozici regentky království a svého syna podporovala všemi dosažitelnými prostředky a vojskem. Po úrazu ji došly síly a v listopadu roku 1252 zemřela.

Tělo královny vdovy bylo pohřbeno v klášteře Maubuisson^[10] u Pontoise a srdce v klášteře Notre-Dame v Dammarie-les-Lys u Melunu, které sama založila.

Vývod z předků

Raymond Burgundský

Alfons VII. Kastilský

Urraca Kastilská

Sancho III. Kastilský

Ramon Berenguer III. Barcelonský

Berenguela Barcelonská

Dulce Provensálská

Alfons VIII. Kastilský

Ramiro Sánchez

García VI. Navarrský

Cristina Rodríguez

Blanka Navarrská

Gilbert de l'Aigle

Markéta z Aigle

Juliana du Perche

'Blanka Kastilská'

Fulko V. z Anjou

Geoffroy V. z Anjou

Ermengarda z Maine

Jindřich II. Plantagenet

Aimery I. z Rochefoucauldu

Eleonora ze Châtelleraultu

Dangereuse z Isle-Bouchaardu

Odkazy

Reference

↑ KOVÁČ, Peter. Katedrála v Remeši: Chrám pro korunovace francouzských králů. Praha: Ars Auro prior, 2018. 720 s. ISBN 978-80-904298-5-7. S. 678. Dále jen Katedrála v Remeši.
↑ LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. S. 476. Dále jen Svatý Ludvík.
↑ Katedrála v Remeši, str. 650
↑ www.mittelalter-genealogie.de. www.mittelalter-genealogie.de [online]. [cit. 15-07-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-11-2007.
↑ BARBER, Malcolm. Noví rytíři : dějiny templářského řádu. Praha: Argo, 2006. 433 s. ISBN 80-7203-764-1. S. 295. Dále jen Noví rytíři.
↑ Noví rytíři, str. 300
↑ Svatý Ludvík, str. 476
↑ http://epistolae.ccnmtl.columbia.edu. epistolae.ccnmtl.columbia.edu [online]. [cit. 2009-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-01.
↑ BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0819-5. S. 198.
↑ www.fmg.ac

Literatura

Jean de Joinville: La vie de Saint Louis
Elie Berger: Histoire de Blanche de Castille, reine de France, in Bibliothèque des écoles françaises d’Athènes et de Rome, Band LXX, Paris 1895
Louis-Sébastien Le Nain de Tillemont: Vie de Saint Louis, hg. von J. de Gaulle für die Société de l’histoire de France (6 Bände, 1847–1851);
Paulin Paris: Nouvelles recherches sur les mteurs de la reine Blanche et de Thibaud, in: Cabinet historique, 1858.
Régine Pernoud: Herrscherin in bewegter Zeit. Blanca von Kastilien, Königin von Frankreich, Neuausgabe 1995
Philippe Delorme: Blanche de Castille, Histoire des Reines de France, Ed. Pygmalion, 2002.
LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Blanka Kastilská na Wikimedia Commons
(anglicky) Životopis a korespondence
(anglicky) (francouzsky) Verše Theobalda Navarrského věnované Blance Kastilské
Socha Blanky Kastilské v Lucemburských zahradách

Francouzská královna
Předchůdce: Ingeborg Dánská	1223–1226 Blanka Kastilská	Nástupce: Markéta Provensálská

[1] KOVÁČ, Peter. Katedrála v Remeši: Chrám pro korunovace francouzských králů. Praha: Ars Auro prior, 2018. 720 s. ISBN 978-80-904298-5-7. S. 678. Dále jen Katedrála v Remeši.

[2] LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. S. 476. Dále jen Svatý Ludvík.

[3] Katedrála v Remeši, str. 650

[4] www.mittelalter-genealogie.de. www.mittelalter-genealogie.de [online]. [cit. 15-07-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-11-2007.

[5] BARBER, Malcolm. Noví rytíři : dějiny templářského řádu. Praha: Argo, 2006. 433 s. ISBN 80-7203-764-1. S. 295. Dále jen Noví rytíři.

[6] Noví rytíři, str. 300

[7] Svatý Ludvík, str. 476

[8] ttps://epistolae.ccnmtl.columbia.edu. epistolae.ccnmtl.columbia.edu [online]. [cit. 2009-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-01.

[bridge198-9] BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0819-5. S. 198.

[10] www.fmg.ac

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]