Přeskočit na obsah

Édouard Philippe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Édouard Philippe
Édouard Philippe (6. září 2023)
Édouard Philippe (6. září 2023)
171. premiér Francie
Ve funkci:
15. května 2017 – 3. července 2020
PrezidentEmmanuel Macron
PředchůdceBernard Cazeneuve
NástupceJean Castex
Stranická příslušnost
ČlenstvíSocialistická strana (1990–1992)
Unie pro lidové hnutí (2002–2015)
Les Républicains (2015–2018)
Horizons
Narození28. listopadu 1970 (53 let)
Rouen
ChoťÉdith Chabre
Děti3
SídloHôtel Matignon
Alma materÉcole de Gaulle-Adenauer (do 1988)
Pařížský institut politických věd (do 1992)
École Nationale d'Administration (1995–1997)
Lyceum Jansona de Sailly
Profesepolitik a advokát
Oceněnívelkokříž Národního řádu za zásluhy (2017)
velkokříž Řádu za zásluhy (2019)
čestný důstojník Řádu Austrálie (2019)
velkodůstojník Řádu čestné legie (2020)
PodpisÉdouard Philippe, podpis
CommonsÉdouard Philippe
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Édouard Charles Philippe (* 28. listopadu 1970 Rouen) je francouzský právník a politik, v letech 2017–2020 předseda francouzské vlády. Jako člen Unie pro lidové hnutí, později přetransformované do Republikánů, byl od roku 2012 poslancem Národního shromáždění za obvod Seine-Maritime č. 7. V roce 2010 se stal starostou města Le Havre, do funkce byl opětovně zvolen v roce 2020.

Původ a vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Édouard Philippe se narodil v Rouenu v Normandii. Oba jeho rodiče pracovali jako učitelé francouzštiny a byli levicového politického zaměření. Maturitu složil v německém městě Bonnu, kde jeho otec působil několik let jako ředitel Francouzského gymnázia (Lycée Français). Ovládá proto perfektně němčinu.[1] Poté studoval na institutu Sciences Po, který absolvoval v roce 1992. V letech 1995 až 1997 dokončil svá studia na prestižní École nationale d'administration.

Při studiích na Sciences Po byl ovlivněn politickým směrem bývalého premiéra Michela Rocarda. Hlásil se k jeho sociálně-demokratickému křídlu v Socialistické straně. Když ale byl Rocard sesazen z vedení strany, odvrátil se Philippe od socialistů. 

Po absolvování ENA v roce 1997 nastoupil zaměstnání jako spolupracovník Státní rady,[2][3] přičemž se specializoval na právo veřejných zakázek.[4]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 Philippe se stal náměstkem primátora Le Havre Antoinea Rufenachta a měl na starost právní věci.[5] Rufenacht sloužil ve funkci starosty v letech 1995 až 2010, řídil také kampaň Jacqua Chiraca pro prezidentské volby v roce 2002. Když si Philippe uvědomil názorovou spřízněnost mezi Michelem Rocardem a Alainem Juppém, podporoval Juppého v době vzniku Unie pro lidové hnutí (UMP) v roce 2002. Ve stejném roce kandidoval v parlamentních volbách, ale neuspěl. Následně pracoval generální ředitel UMP pod Juppého vedením až do roku 2004, kdy byl Juppé odsouzen v případě fiktivních zaměstnanců. Philippe pak získal práci v soukromém sektoru a začal pracovat s americkou právní firmou Debevoise & Plimpton LLP. V roce 2004 byl také zvolen do rady regionu Horní Normandie.

Po vítězství Nicolase Sarkozyho v prezidentských volbách v roce 2007 krátce sloužil jako ministr životního prostředí v Juppého vládě. Následně byl jmenován ředitelem pro vztahy s veřejností ve společnosti Areva, kde pracoval od roku 2007 do roku 2010. V roce 2008 byl zvolen do generální rady departementu Seine-Maritime[6] a v roce 2010 se stal po rezignaci Rufenachta starostou města Le Havre a také předsedou zastupitelstva aglomerace Le Havre. V roce 2012 po smrti Jeana-Yvese Besselata nastoupil jako jeho náhradník na místo poslance Národního shromáždění[7] a obhájil ho úspěšně ještě v témže roce v parlamentních volbách. V roce 2014 v komunálních volbách obhájil i svůj mandát starosty Le Havre, když hned v prvním kole získal 52 % hlasů.

V roce 2016 se zúčastnil zasedání mezinárodního uskupení Bilderberg v Drážďanech.[8]

V pravicových prezidentských primárkách v roce 2016 pracoval pro kampaň Alaina Juppého jako jeho mluvčí.[9] Následně se připojil ke kampani Françoise Fillona, ale opustil ho, když byl Fillon předvolán před soud 2. března kvůli své aféře s nelegálními zaměstnanci.[10] Vzhledem k červnovým parlamentním volbám vyhlásil, že už nebude kandidovat, aby neporušil zákon o kumulaci funkcí.

Dne 15. května 2017 nový prezident Emmanuel Macron jmenoval Philippa předsedou vlády; v té době byl prvním předsedou vlády z jiné strany (či hnutí) než samotný prezident od doby, kdy v roce 2002 skončilo společné vládnutí socialistického premiéra Lionela Jospina a republikánského prezidenta Jacqua Chiraca.. Dne 3. července 2020 podal z důvodu neúspěchu vládní strany v komunálních volbách demisi.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Jeho žena Edith Chabreová je pedagožka na Sciences Po, spolu mají tři děti.[11][12]

Výběr z díla

[editovat | editovat zdroj]
  • PHILIPPE, Edouard; BOYER, Gilles. L'Heure de vérité. [s.l.]: Flammarion ISBN 2081237725. 
  • PHILIPPE, Edouard; BOYER, Gilles. Dans l'ombre. [s.l.]: JC Lattès, 2011. ISBN 9782709637558. 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Édouard Philippe na anglické Wikipedii.

  1. ↑ WIEGEL, Michaela: Parteiübergreifend (Nadstranický), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 16. května 2017, s.10 (německy).
  2. ↑ Edouard Philippe de A à Z. Le Point. 2010-12-16. Dostupné online [cit. 2017-05-15]. (francouzsky) 
  3. ↑ Trois choses à savoir sur Edouard Philippe, le nouveau Premier ministre. L'Express. 2017-05-10. Dostupné online [cit. 2017-05-15]. (francouzsky)  Archivováno 14. 5. 2017 na Wayback Machine.
  4. ↑ Qui est Edouard Philippe, le juppéiste nommé Premier ministre par Macron?. BFMTV [online]. 2017-05-14 [cit. 2017-05-15]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. ↑ Biographie et actualités de Edouard Philippe. France Inter [online]. [cit. 2017-05-15]. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. ↑ Edouard Philippe : Biographie et articles. Le Point [online]. [cit. 2017-05-15]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. ↑ Jean-Yves Besselat, député UMP de Seine-Maritime, est mort. Le Monde. 2012-03-23. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-24. (francouzsky) 
  8. ↑ Archivovaná kopie. www.bilderbergmeetings.org [online]. [cit. 2017-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-02. 
  9. ↑ QG, porte-parole: Alain Juppé lance sa campagne. BFMTV. 2014-10-14. Dostupné online [cit. 2017-05-15]. (francouzsky) 
  10. ↑ Les juppéistes Apparu, Philippe et Béchu se retirent de la campagne Fillon. Le Figaro. 2017-03-02. Dostupné online [cit. 2017-05-15]. (francouzsky) 
  11. ↑ Edouarde Philippe. 14th World Conference Cities and Ports [online]. [cit. 2017-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-06. (anglicky) 
  12. ↑ All you need to know about France's new Prime Minister Edouard Philippe. The Local. 2017-05-15. Dostupné online [cit. 2017-05-15]. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Premiéři Francie
Michel Debré (1959–1962) • Georges Pompidou (1962–1968) • Maurice Couve de Murville (1968–1969) • Jacques Chaban-Delmas (1969–1972) • Pierre Messmer (1972–1974) • Jacques Chirac (1974–1976) • Raymond Barre (1976–1981) • Pierre Mauroy (1981–1984) • Laurent Fabius (1984–1986) • Jacques Chirac (1986–1988) • Michel Rocard (1988–1991) • Édith Cressonová (1991–1992) • Pierre Bérégovoy (1992–1993) • Édouard Balladur (1993–1995) • Alain Juppé (1995–1997) • Lionel Jospin (1997–2002) • Jean-Pierre Raffarin (2002–2005) • Dominique de Villepin (2005–2007) • François Fillon (2007–2012) • Jean-Marc Ayrault (2012–2014) • Manuel Valls (2014–2016) • Bernard Cazeneuve (2016–2017) • Édouard Philippe (2017–2020) • Jean Castex (2020–2022) • Élisabeth Borneová (2022–2024) • Gabriel Attal (2024) • Michel Barnier (od 2024)
Premiéři V. republiky
Druhá vláda Édouarda Philippa
Premiér: Édouard Philippe
Coat of Arms of France
Coat of Arms of France
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Édouard_Philippe&oldid=24229716“