Štefan Leonard Kostelničák
| Štefan Leonard Kostelničák | |
|---|---|
.jpg) Štefan Leonard Kostelničák (asi okolo roku 1930) | |
| Narození | 14. února 1900 Spišská Stará Ves |
| Úmrtí | 19. září 1949 (ve věku 49 let) Košice |
| Povolání | malíř a umělec |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Štefan Leonard Kostelničák (též Štefan Leonard Kostelníček, 14. února 1900 Spišská Stará Ves – 19. září 1949 Košice) byl slovenský malíř a ilustrátor specializující se především na tvorbu s folklórních ornamentů.[1] Rovněž byl významným aktivistou za práva menšiny LGBT a krátce také vydavatelem queer časopisu Kamarád. Za delikty na základě své, tehdy kriminalizované, sexuální orientace byl pak opakovaně vězněn.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se ve Spišské Staré Vsi na východním Slovensku do nemajetné rodiny jako jedno z devíti dětí. Od mládí projevoval nadání ke kreslení. Vystudoval gymnázium v Levoči,[2] vydal se však nejprve na kněžskou dráhu a nastoupil do semináře františkánského kláštera v Trnavě.[3] Zde také přijal řeholní jméno Leonard, které pak po celý život užíval. Seminář dostudoval, řeholi však předčasně opustil.
V Košicích
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1925 potom žil v Košicích,[2] kde docházel na semináře malby Eugena Króna[3] a roku 1926 si zde pak zařídil vlastní ateliér na košické Hlavní ulici.[4] Zabýval se především tvorbou pohlednic či ornamentálních grafik, kterými mj. vyzdobil reprodukovaná vydání dokumentů Pittsburské dohody a Martinské deklarace, zásadních dokumentů pro vznik Československa. Roku 1927 byl potom obviněn z homosexuálního styku a ačkoliv byl posléze obvinění zproštěn, rozhodl se Košice opustit.
Na Moravě
[editovat | editovat zdroj].png)
Následně se přesunul do Brna, kde nadále výtvarně tvořil, své příjmení si na Moravě změnil na česky znějící Kostelníček. Roku 1932 zde založil a krátce vedl Kamarád, periodikum věnované emancipaci LGBT sexuálních menšin. Byl inspirován listem Hlas sexuální menšiny,[5] který poprvé vyšel v Praze v roce 1931. Spolu s časopisem z Kostelníčkovy iniciativy vznikla Československá liga za sexuální nápravu (ČLSR), která byla aktivní součástí Světové ligy za sexuální nápravu. Pátý a poslední sjezd Světové ligy se konal v Brně ve dnech 20. až 26. listopadu 1932, při té příležitosti navštívil redakci Kamaráda na sjezdu vystupující německý lékař a sexuolog Magnus Hirschfeld. Listo obsahoval mj. emancipační, organizační a agitační texty, beletrii, osobní inzeráty, inzeráty na brněnské obchody spřízněné s gay komunitou a také propagační text k prvnímu českému lesbickému románu Lídy Merlínové Vyhnanci lásky z roku 1929. Kostelníček v prvním čísle magazínu uveřejnil text Aby bolo jasno, kde se otevřeně staví proti diskriminaci gayů a leseb.
Časopis i spolek skončily svou činnost poté, co byl Kostelníček 22. července 1932 po udání ze strany partnera zatčen a odsouzen k nepodmíněnému ročnímu vězení těžkého žaláře za homosexualitu a zpronevěru.[3] Po propuštění v létě 1933 se z Brna přestěhoval do Prostějova. Byl však nadále sledován policií a roku 1935 opětovně zatčen a odsouzen v Olomouci na pět měsíců vězení za obvinění z homosexuálních styků.
Zpět na Slovensku
[editovat | editovat zdroj]
V době trvání tzv. Slovenského štátu, fašistického režimu na Slovensku během druhé světové války, žil v Bratislavě a nadále se věnoval malířské a grafické tvorbě. Pro svou uměleckou orientaci na folklórní motivy byl v tomto období úspěšný a režimem vyzdvihovaný. Předchozí kriminální stíhání proti němu patrně nebyla nijak výrazněji využita. Na Slovensku žil i po osvobození Československa roku 1945. V dalších letech pak těžce sháněl zakázky.[3]
Úmrtí
[editovat | editovat zdroj]V září 1949 přijel navštívit svého bratra do Košic. 19. září zde ve spánku ve věku 49 let zemřel. Pohřben byl v rodné Spišské Staré Vsi.
Roku 2002 byl Kostelničákovi ve Spišské Staré Vsi odhalen pomník v podobě jeho busty na kamenném podstavci.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Štefan Leonard Kostelničák - životopis a ocenění. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-08-01]. Dostupné online.
- ↑ a b A.S, Petit Press. Štefan Leonard Kostelničák povýšil ornamenty na umenie. korzar.sme.sk [online]. [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c d Historické teplé okienko: Známy – neznámy príbeh Štefana Leonarda Kostelníčka [online]. [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Vyzdobil dokumenty národného významu | Slovenské národné noviny [online]. 2014-11-22 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online.
- ↑ Anonymus (Štefan L. Kostelníček?): Co vykonáte, předplatíte-li si „Kamarád“ a „Nový Hlas“? in: Kamarád, časopis věnovaný zájmům přátelství uznaným vědou a kulturními státy, Jg. 1, Heft 1, 1932, S. 7
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SEIDL, Jan. Od žaláře k oltáři: emancipace homosexuality v českých zemích od roku 1867 do současnosti. Brno: Host, 2012, s. 183. ISBN 978-80-7294-585-6. Dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Štefan Leonard Kostelničák na Wikimedia Commons - Kamarád č. 1/1932 v digitální knihovně SPQP (PDF online)
