Aldo Ciccolini
| Aldo Ciccolini | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Narození | 15. srpna 1925 Neapol |
| Úmrtí | 1. února 2015 (ve věku 89 let) Asnières-sur-Seine |
| Žánry | klasická hudba |
| Povolání | klavírista a hudební pedagog |
| Nástroje | klavír |
| Vydavatel | EMI Classics |
| Ocenění | důstojník Řádu čestné legie komandér Národního řádu za zásluhy komandér Řádu umění a literatury |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aldo Ciccolini (15. srpna 1925 Neapol – 1. února 2015 Paříž) byl francouzský klavírista pocházející z Itálie.
Život
[editovat | editovat zdroj]Aldo Ciccolini se narodil v roce 1925 v Neapoli. Jeho otec, který měl titul markýze z Macerary pracoval jako typograf. Jeho prvním učitelem hry na klavír byl Maria Vigliarolo d’Ovidio. Na neapolskou konzervatoř vstoupil v roce 1934 na zvláštní povolení ředitele Francesca Cilea, neboť mu bylo pouhých 9 let. Hru na klavír studoval pod vedením Paolo Denza (žáka Ferruccia Busoniho) a harmonii a kontrapunkt u Achille Longa.
Svou koncertní kariéru zahájil v divadle Teatro San Carlo ve věku 16 let. Krátce po 2. světové válce však hrál dokonce v barech, aby podpořil svou rodinu. V roce 1949 získal dělenou první cenu (s Věnceslavem Jankovem) v prestižní klavírní soutěži Marguerite Long-Jacques Thibaud Competition v Paříži (mezi vítězi této soutěže jsou např. klavíristé Paul Badura-Skoda nebo Pierre Barbizet). V Paříži dále pokračoval ve studiu u Marguerite Longové.
V Paříži se usadil natrvalo. V roce 1969 získal francouzské občanství a v letech 1970–1988 vyučoval na pařížské konzervatoři. Mezi jeho studenty patřili např. Akiko Ebi, Géry Moutier, Jean-Yves Thibaudet, Artur Pizarro, Nicholas Angelich, André Sayasov a Jean-Luc Kandyoti[1].
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Ciccolini proslul jako vynikající interpret a propagátor hudby francouzských skladatelů Camill Saint-Saënse, Maurice Ravela, Clauda Debussyho, Charlese-Valentina Alkana a Erika Satieho, ale i méně známých skladatelů, jako jsou Déodat de Séverac, Jules Massenet a Alexis de Castillon. Je rovněž znám jako interpret skladatelů španělských, jako byli Isaac Albéniz, Enrique Granados či Manuel de Falla.
V roce 2000 byl Ciccolini jmenován čestným prezidentem společnosti Associazione Musicale Aldo Ciccolini, která se zabývá podporou kulturních a hudebních událostí v jeho rodné Neapoli.
Ciccolini zemřel 1. února v Paříži ve věku 89 let.
Diskografie
[editovat | editovat zdroj]Během své kariéry vytvořil Ciccolini více než stovku na hrávek pro firmu EMI-Pathé Marconi a další gramofonové společnosti. Mezi nimi jsou úplné nahrávky všech sonát Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena, souborné klavírní dílo Claude Debussyho a dvě úplné nahrávky díla Erika Satieho.
V roce 2002 obdržel cenu Diapason d’Or za své nahrávky kompletního klavírního díla Leoše Janáčka pro firmu Abeille Music a Roberta Schumanna pro firmu Cascavelle.
Nahrával i méně známé skladby, jako např. výběr z cyklu Péchés de vieillesse Gioacchina Rossiniho.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aldo Ciccolini na anglické Wikipedii.
- ↑ Piano ma non solo, Jean-Pierre Thiollet, Anagramme Ed., 2012, p. 79. ISBN 978-2-35035-333-3
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aldo Ciccolini na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Aldo Ciccolini
- Životopis na Allmusic (anglicky)
- Italský klavírista s francouzskou duší (anglicky)
- Nekrolog v New York Times (anglicky)
