Přeskočit na obsah

Alternativa pro Německo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alternativa pro Německo
Alternative für Deutschland
Logo
ZkratkaAfD
Datum založení2013
PředsedaTino Chrupalla, Alice Weidelová (spolupředsedové)
ZakladatelBernd Lucke
SídloAlternative für Deutschland, Bundesgeschäftsstelle, Schillstraße 9, 10785 Berlin, Deutschland
Ideologienacionalismus[1]
národní konzervatismus
ekonomický liberalismus
euroskepticismus
antiimigrace
národní liberalismus
antiislamismus
Politická pozicepravice a krajní pravice[2][3]
Evropská stranaStrana identity a demokracie
Politická skupina EPEvropa suverénních národů
Barvyazurová, červená
Oficiální webhttps://www.alternativefuer.de/
Zisk mandátů ve volbách
Spolkový sněm
78/736
Zemské sněmy
252/1884
Evropský parlament
15/96
Zemští premiéři
0/16
Vlajka strany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alternativa pro Německo (německy Alternative für Deutschland, zkratka AfD) je německá pravicová[4][5][6][7][8][9][10] a krajně pravicová[2][3] populistická politická strana. Byla založena 6. února 2013 jako euroskeptická strana kritizující především snahy o bezpodmínečnou záchranu eura.[11] Po odštěpení ekonomicky liberálního křídla v roce 2015 převládli ve straně národní konzervativci.[zdroj⁠?!] Kvůli nárůstu populismu, kritice islámu a kritice gender mainstreamingu je po začátku evropské migrační krize strana řazena většinou politologů mezi pravicově populistické strany.[12][13][14] Strana měla zejména při parlamentních volbách roku 2017 a v následujících zemských resp. lokálních volbách významné zisky v severovýchodních spolkových zemích (bývalá NDR), kde dosáhla procentuálně až dvakrát více hlasů než v západních částech Německa.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Bernd Lucke (2014)

Za zakladatele strany je považován hamburský profesor ekonomie Bernd Lucke, který ji založil v reakci na dluhovou krizi v eurozóně, kdy se její klíčovou myšlenkou stalo přesvědčení o neudržitelnosti eurozóny, jejíž další existence ve stávajícím rozsahu byla hájena zavedenými stranami. Lucke stranu opustil začátkem července 2015 poté, když delegáti na sjezdu v Essenu dali ve volbě dvou předsedů více hlasů Frauke Petryové, což Lucke a mnozí komentátoři vnímali jako posun ke xenofobním a pravicovějším a údajně také proruským pozicím. Kromě Luckeho odešli z AfD i další čtyři z dosavadních sedmi europoslanců strany[15] a přidali se k novému politickému uskupení zvanému ALFA.

Radikalizace strany se odrazila i v evropském parlamentu. Kvůli výroku europoslankyně Beatrix Storchové, která navrhovala střílet na hranicích do uprchlických žen (původně i dětí, což později odmítla) vyzvala umírněně euroskeptická frakce Evropských konzervativců a reformistů (nejsilnější stranou jsou v ní britští konzervativci, členem je i ODS) k vystoupení oba zbývající europoslance AfD.[16][17] Storchová se následně přidala k zásadně euroskeptické frakci Evropa svobody a přímé demokracie, ve které je nejsilnější stranou britská UKIP a členy jsou i čeští Svobodní. Tato frakce požaduje vystoupení zemí v ní zastoupených z EU. Druhý europoslanec AfD Marcus Pretzell přestoupil do frakce Evropa národů a svobody, ve které je nejsilnější stranou francouzská Národní fronta (Front national). V obou frakcích převládají pravicové a zásadně euroskeptické strany.

V červnu 2023 strana uvedla, že pro nadcházející volby vůbec poprvé postaví svého vlastního kandidáta na funkci kancléře. Oznámení přišlo poté, co v průzkumu dosáhla strana hranice 18 % hlasů a překonala tak i německé Sociální demokraty.[18] V dalším průzkumu pak dosáhla podpora AfD rovných 20 %.[19] V květnu 2024 byla vyloučena ze skupiny Identita a demokracie.[20]

Zaměření a program

[editovat | editovat zdroj]

Programová témata strany

[editovat | editovat zdroj]
Albrecht Glaser, nejstarší poslanec Bundestagu za Alternativu pro Německo

Strana se zformovala v roce 2013 kolem odmítání snahy o záchranu zadlužených zemí Evropské unie jako Řecko. Odmítá myšlenku „Spojených států evropských“ a chce přenést více pravomocí zpět na národní úroveň. Upřednostňuje také zrušení společné měny euro.[21]

Alternativa pro Německo získala popularitu díky svým negativním postojům vůči migraci. Požaduje uzavření hranic Evropské unie a důslednou kontrolu, striktní deportace neúspěšných žadatelů o azyl a plnou integraci až asimilaci přijatých cizinců.[21] Profilovala se odmítáním tzv. „Willkommenspolitik“ vlády Angely Merkelové.[22] Ke kontroverzním patří např. výrok spolupředsedkyně strany Frauke Petryové z ledna 2016 (později ze strany vystoupila), že by německá pohraniční policie měla střílet na nelegální migranty.[21][23] Dne 1. května 2016 na sjezdu ve Stuttgartu přijala programové usnesení, že je islám neslučitelný s německou ústavou, a zároveň s tím se vyslovila i pro zákaz nošení burek a stavění mešit.[24][25] AfD je často spojována či dokonce zaměňována s protiimigračním hnutím Pegida. V květnu 2016 rozhodl stranický sjezd o distancování se od akcí občanské iniciativy Pegida, což však bylo odmítnuto pravicovým křídlem strany.[21]

Po prvotní fázi nejasného ideologického zakotvení se strana následně vyprofilovala jako pravicově populistická, někteří politologové ji hodnotí jako radikální střed. Voličskou oporu získává zejména ve východní části Německa mezi lidmi nespokojenými s mainstreamovou politikou, přitahuje i příznivce extrémní pravice.[21] Oficiálně uvádí podporu přímé demokracie, právního řádu a oddělení státních pravomocí. Kritici vyčítají některým jejím představitelům propagaci neonacistických myšlenek a používání neonacistického jazyka.[21] Björn Höcke např. v lednu 2017 prohlásil o berlínském památníku holocaustu, že je to „památník hanby" a že by se Německo už nemělo omlouvat za svou nacistickou minulost.[21][26][27] Jeden z předních členů strany Alexander Gauland v září 2017 prohlásil, že by Němci měli být hrdí na výkony německých vojáků v obou světových válkách.[28][29] V červnu 2018 na sjezdu mládežnické organizace strany (Junge Alternative) podle některých kritiků bagatelizoval nacistickou minulost výrokem, že „Hitler a nacionální socialismus [byli] za 1000 úspěšných let německých dějin jen ptačí trus“.[30][31]

Německé ministerstvo vnitra nejpozději v září 2017 uvádělo, že AfD jako celek nepovažuje za protiústavní.[21] Strana jako celek nebyla Spolkovým úřadem pro ochranu ústavy (BfV) systematicky pozorována (Beobachtungsfall), což by byl nejvyšší stupeň aktivity vůči politické straně. Byla však uprostřed ledna 2019 označena jako „případ pro prozkoušení“ (Prüffall), což je nejnižší ze tří stupňů aktivity BfV.[32][33] Úřady pro ochranu ústavy zaměřily své intenzivní zkoumání na stranické křídlo kolem předsedy durynské AfD Björna Höckeho a mládežnickou organizaci strany,[34][35][36] které byly z hlediska věrnosti německé ústavě označeny jako „podezřelé případy“ (Verdachtsfälle).[32] Proti veřejnému označení celoněmecké AfD jako „případ pro prozkoušení“ Spolkovým úřadem pro ochranu ústavy podalo vedení strany žalobu u správního soudu v Kolíně nad Rýnem se žádostí o urychlené předběžné rozhodnutí. Strana argumentovala tím, že zákon o ochraně ústavy neobsahuje žádné ustanovení, které by BfV opravňovalo k tomu, aby své rozhodnutí o prozkoušení AfD jako celku uveřejnil, a tímto uveřejněním tak byla podle argumentace strany ztížena její politická činnost. Správní soud vydal 26. února 2019 předběžné rozhodnutí, ve kterém bylo BfV zapovězeno nadále celoněmeckou AfD veřejně označovat jako „případ pro prozkoušení“.[32]

Alternativa pro Německo se prezentuje jako ochránce tradičního modelu nukleární rodiny a odmítá potraty. Někteří její členové se stavějí nepřátelsky k alternativním modelům soužití včetně stejnopohlavního manželství.[21] Avšak například spolupředsedkyně AfD Alice Weidelová žije v registrovaném partnerství se ženou původem ze Srí Lanky a společně s ní vychovává její dvě děti.

AfD vystupuje antikomunisticky a v květnu 2018 uspořádala protestní akci proti vztyčení sochy Karla Marxe v nadživotní velikosti v jeho rodném městě Trevíru ve spolkové zemi Porýní-Falc.[37] Alternativa pro Německo také usilovala o zrušení Benešových dekretů.[38] Požadovala, aby Němcům odsunutým v letech 1945–1946 bylo poskytnuto odškodnění a právo získat české státní občanství.

Zástupci strany vyjadřují nedůvěru vůči mainstreamovým médiím. AfD požaduje zrušení poplatků, z nichž jsou financována německá veřejnoprávní média, a někdy vykazuje novináře ze svých akcí.[21]

Řazení strany ke krajní pravici

[editovat | editovat zdroj]

Stranu za krajně pravicovou označil např. v srpnu 2017 britský týdeník The Economist.[39] Britská veřejnoprávní BBC se v téže době zabývala otázkou, zda je AfD krajně pravicová, a dospěla k závěru, že ano. Podle ní byla strana založena jako protievropská, dramaticky se však zaměřila na imigraci a islám a stále častěji byla považována za krajně pravicovou; vůdčí osobnosti AfD v průběhu předvolební kampaně roku 2017 pronášely extremistická vyjádření, na evropské úrovni sdílí politickou skupinu s francouzskou krajně pravicovou Národní frontou či rakouskými krajně pravicovými Svobodnými.[40]

Britská zpravodajská agentura Reuters v prosinci téhož roku uvedla, že „AfD se stala od 50. let 20. století první krajně pravicovou stranou, která získala křesla v Bundestagu“.[41] Podobně referoval i britský deník The Guardian.[42]. Obdobně se vyjádřily v říjnu 2017 americká rozhlasová stanice National Public Radio[43] či deník The New York Times, který také uvedl, že AfD „narušila konsenzuální tradici v německém parlamentu“.[44] Na riziko „krajní pravicovosti“ Alternativy pro Německo coby třetí nejsilnější strany vzešlé ze srpnových voleb 2017 upozornil v listopadu téhož roku britský deník The Independent.[45] Rovněž americká zpravodajská společnost Bloomberg v listopadu 2017 uvedla, že se AfD stala první krajně pravicovou parlamentní stranou od konce druhé světové války.[46]

Německé zahraniční zpravodajství Deutsche Welle v září 2017 pojednávalo o AfD jako o krajně pravicové straně s tím, že je rozštěpená mezi „umírněné“ křídlo reprezentované Frauke Petryovou, jež však ihned po volebním úspěchu ohlásila odchod ze strany, a „krajně pravicové“ křídlo představované Alexandrem Gaulandem, které se údajně uchyluje k etnickému i rasistickému nacionalismu.[47] Americké ekonomické zpravodajství CNBC v srpnu 2017 pojednalo o AfD jako o krajně pravicové straně, citovalo však vedle rakouského ministra financí Hanse Jörga Schellinga také oponujícího finančního konzultanta Seana Corrigana.[48]

Ke krajně pravicovému hnutí řadí AfD autoři knihy The Routledge Handbook of Migration and Language v čele s editorem Sureshem Canagarajahem,[49] za krajně pravicovou ji označil také Jon Nixon v knize Higher Education in Austerity Europe.[50]
Jako o krajně pravicové pojednávají o straně také některá česká média.[51][52][53][54]

Výsledky ve volbách

[editovat | editovat zdroj]

Volební rok 2013

[editovat | editovat zdroj]

Ve svých prvních volbách do Německého spolkového sněmu v roce 2013 zůstala AfD se ziskem 4,7 % těsně pod pětiprocentní uzavírací klauzulí. Uspěla ovšem v evropských volbách roku 2014 se ziskem sedmi mandátů a rovněž v roce 2014 také získala křesla v saském, braniborském a durynském zemském parlamentu. Od roku 2015 má své zastoupení i v parlamentech spolkových zemí Hamburk[55] a Brémy.[56]

Volební rok 2016

[editovat | editovat zdroj]

Dne 13. března 2016 se v dalších třech německých spolkových zemích konaly volby do tamních zemských sněmů, které byly prvními volbami od počátku evropské migrační krize. V důsledku důsledně opoziční politiky vůči postojům kancléřky Angely Merkelové získala AfD v Sasku-Anhaltsku 24,4 % hlasů, v Bádensku-Württembersku 15,1 % hlasů a v Porýní-Falci 12,6 % hlasů.[57]

Dne 5. května 2016 byly uveřejněny výsledky jednoho z průzkumů volebních preferencí německého obyvatelstva, který provedla televizní stanice ARD. Podle nich dosáhla Alternativa pro Německo svého doposud nejlepšího celoněmeckého výsledku a stala se s 15 % třetí nejpodporovanější stranou (pro srovnání: sociálnědemokratická strana SPD 20 %).[58]

4. září 2016 skončila AfD druhá za SPD v zemských volbách v Meklenbursku-Předním Pomořansku, když získala 20,8 % hlasů a 18 mandátů.

18. září 2016 skončila AfD pátá ve Volbách do Poslanecké sněmovny Berlína, když získala 14,2 % hlasů a 25 mandátů.[59]

Volební rok 2017

[editovat | editovat zdroj]

Vstup strany do Spolkového sněmu

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní kandidáti Alternativy pro Německo pro volby do Spolkového sněmu dne 24. října 2017. Zleva: Alexander Gauland a Alice Weidelová

Ve svých druhých volbách do Německého spolkového sněmu (Bundestag) dne 24. září 2017 získala AfD 12,6 % hlasů, čímž se tak stala třetí nejsilnější politickou stranou v Německu po CDU/CSU a SPD.[60] Tyto dvě doposud vládní strany naopak utrpěly dramatické ztráty hlasů. V novém Bundestagu bude mít AfD pravděpodobně 94 poslanců.[61] V Sasku se stala se ziskem 27 % hlasů dokonce vůbec nejúspěšnější stranou.[62] Vůbec nejúspěšnější byla AfD v regionech sousedících s Českem a Polskem, kde získala dokonce tři přímo zvolené poslance (tzv. Direktmandat získá ve volebním okrsku kandidát s nejvíce hlasy). Ale i v mnohem bohatších spolkových zemích bývalého Západního Německa byla AfD úspěšná. O tom svědčí její výsledky například v Bavorsku (12,4 %, o 633 tisíc hlasů více než 2013), Bádensku-Württembersku (12,2 %, o 434 tisíc hlasů více) a v Hesensku (11,9 %, o 222 tisíc hlasů více).[63]

  • Procentuální zisk AfD podle volebních okresů
    Procentuální zisk AfD podle volebních okresů

Zisk hlasů AfD ve srovnání s volbami roku 2013 byl značný, z 2,06 milionu na 5,88 milionu, tedy o 3,82 milionu hlasů více (o 186 %).[64] Analytikové hovoří o nespokojenosti těchto voličů s mnoha oblastmi politiky dosavadních vládních stran.

Dosavadní spolupředsedkyně strany Frauke Petryová, jejíž postavení v AfD bylo již značně oslabené, oznámila hned 25. září, že nebude členkou stranické frakce (poslaneckého klubu) AfD ve Spolkovém sněmu, nýbrž nezařazenou poslankyní.[65] Přitom byla zvolena v Sasku s tzv. přímým mandátem (Direktmandat), dostala tedy ve svém volebním obvodu nejvíce hlasů voličů ze všech kandidátů. Dne 29. září 2017 pak Petryová oznámila svoje vystoupení z AfD. Postupně ji s obdobným krokem následovali její manžel Marcus Pretzell, dosavadní předseda zemské organizace AfD v Severním Porýní Vestfálsku, a několik dalších poslanců AfD v zemských sněmech.

První schůze poslaneckého klubu AfD ve Spolkovém sněmu se zúčastnilo 93 poslanců. Společnými předsedy tohoto klubu byli zvoleni 76 let starý bývalý dlouhodobý člen CDU Alexander Gauland a 38letá poslankyně Alice Weidelová.[66]

Po několika dnech vystoupil z poslaneckého klubu AfD ještě Mario Mieruch, stoupenec Marcuse Pretzella. Počet členů klubu se tím snížil na 92.

Ke členům poslaneckého klubu AfD patří několik politiků, kteří se narodili v bývalých komunistických státech. Jsou mezi nimi Petr Bystroň (nar. 1972 v Olomouci), Joana Cotar (nar. 1973 v Pitești, Rumunsko) a Pavol V. Podolay (nar. 1946 v Bratislavě).

Dle bývalého českého prezidenta Václava Klause, který s AfD ideově dlouhodobě souhlasí,[67] se jedná o „úžasný výsledek“ a zároveň o „Pyrrhovo vítězství stávající kancléřky Angely Merkelové“.[68][69][70] Dle českého politika Andreje Babiše (ANO 2011) se AfD také stala faktickým vítězem těchto voleb.[71]

Prosincový sjezd strany

[editovat | editovat zdroj]

Od 2. prosince 2017 jsou Jörg Meuthen (poslanec Evropského parlamentu) a Alexander Gauland rovnoprávnými spolupředsedy celoněmecké Alternativy pro Německo. Gauland nastoupil na sjezdu strany v Hannoveru jako kompromisní kandidát poté, co na tento post neúspěšně kandidovali umírněný předseda zemské organizace v Berlíně Georg Pazderski a národně-konzervativní předsedkyně strany ve Šlesvicku-Holštýnsku Doris von Sayn-Wittgenstein.[72] Ani Pazderski ani Sayn-Wittgensteinová ve dvou kolech hlasování totiž nezískali potřebnou nadpoloviční většinu a oba následně svou kandidaturu stáhli. Místo nich byl zvolen Gauland,[73] který nepatří k žádnému ze dvou proudů v AfD. Pazderski byl pak zvolen prvním ze tří místopředsedů strany. Jak umírněná část výkonných politiků AfD, tak národně-konzervativní pravicové křídlo (v AfD zvané zkratkovitě pouze Flügel) mají ve stranické základně značnou podporu.

Volební rok 2018

[editovat | editovat zdroj]

Podle výsledků celonárodního průzkumu institutu Emnid ze začátku července 2018 měla Alternativa pro Německo 17% podporu, což bylo o 3 procentní body více než posledně. To znamená stejnou hodnotu jako pro SPD a doposud nejlepší výsledek AfD, jaký kdy v průzkumech volebních preferencí dosáhla. AfD a SPD se dělí o druhé a třetí místo za CDU/CSU, které měly dohromady 30 %. Podle deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung to znamenalo, že se v preferencích přinejmenším krátkodobě neprojevilo zostření politického boje o migrační témata mezi tzv. unijními stranami a proti AfD ze strany politiků bavorské Křesťanskosociální unie (CSU).[74] Dne 18. července 2018 byly uveřejněny nové výsledky průzkumu veřejného mínění Institutu für Demoskopie Allensbach. Podle těchto údajů měla AfD 15% podporu dotázaných, což znamenalo růst o 2 % oproti předchozímu výsledku.[75]

Ve volbách do zemského sněmu v září v Bavorsku skončila AfD čtvrtá se ziskem 10,2 % hlasů, v říjnu pak v Hesensku také čtvrtá se ziskem 13,1 % hlasů.

Volební rok 2019

[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky AfD byly následující:

Volební rok 2020

[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do zemského parlamentu v Hamburku skončila AfD pátá se ziskem 5,3 % hlasů.

V komunálních volbách v Bavorsku končila AfD šestá se ziskem 4,7 % hlasů.

V komunálních volbách v Severním Porýní-Vestfálsku končila AfD pátá se ziskem 5 % hlasů.

Volební rok 2021

[editovat | editovat zdroj]
  • Zemský parlament ve spolkové zemi Porýní-Falc čtvrtá se ziskem 8,3 % hlasů.
  • Zemský parlament ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko pátá se ziskem 9,7 % hlasů.
  • Komunální volby ve spolkové zemi Dolní Sasko, pátá se ziskem 4,6% hlasů.

Volební rok 2023

[editovat | editovat zdroj]

V červnu 2023 získala strana poprvé v historii křeslo okresního správce, když jím byl v Durynském městě Sonneberg zvolen Robert Sesselmann.[76] V říjnu 2023 strana skončila třetí v zemských volbách v Bavorsku (14,6 %) a druhá v zemských volbách v Hesensku (18,4 %).

Detailní volební výsledky

[editovat | editovat zdroj]

Volby do Spolkového sněmu

[editovat | editovat zdroj]
Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
2013
2 056 985
4,7 %
0
2017

5 877 094

12,6 %

94

2021 4 802 097 10,3 % 83

Evropské volby

[editovat | editovat zdroj]
Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
2014
2 070 014
7,1 %
7 (5 přešlo k ALFA)
2019
4 104 453
11 %
11
2024 6 324 008 15,9 % 15

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]


Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alternative für Deutschland na německé Wikipedii.

  1. ↑ BEYER, Susanne; FLEISCHHAUER, Jan. AfD Head Frauke Petry: 'The Immigration of Muslims Will Change Our Culture'. Der Spiegel [online]. 2016-03-30 [cit. 2017-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b WILDMAN, Sarah. Meet the far-right party that's bringing racism and xenophobia back to Germany. vox.com [online]. 2017-09-26 [cit. 2017-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b MEANEY, Thomas. The New Star of Germany’s Far Right. The New Yorker. 2016-10-03. Dostupné online [cit. 2017-11-16]. (nepálsky) 
  4. ↑ Germany's populist AfD seeks to turn online 'censorship' to its advantage. Deutsche Welle. Published 2 January 2018. Retrieved 22 January 2018.
  5. ↑ Germany's right-wing AfD party surges to new high amid concern over refugees. 'Germany’s eurosceptic right-wing party has hit a new all-time high in the opinion polls as concern about migration rises in the country'. Independent. Author – Jon Stone. Published 13 January 2016. Retrieved 7 June 2016.
  6. ↑ New poll shows Alternative for Germany gaining support. 'The right-wing Alternative for Germany (AfD) has garnered some of its best numbers yet in a nationwide poll'. Deutsche Welle. Author – Brandon Conradis. Published 23 September 2016. Retrieved 26 September 2016.
  7. ↑ Germany's Right-Wing Challenge. 'All of that is now changing fast, thanks mostly to the rise of the right-wing Alternative for Germany (AfD) party, which is capitalizing on widespread discontent with Merkel’s refugee policy'. Foreign Affairs. Author – Thorsten Benner. Published 26 September 2016. Retrieved 26 December 2016.
  8. ↑ Right-wing German party Alternative for Germany adopts anti-Islam policy. 'The right-wing Alternative for Germany party declared that "Islam does not belong in Germany" as it passed its new party manifesto on Sunday'. Author – Anne-Beatrice Clasmann. The Sydney Morning Herald. Published 2 May 2016. Retrieved 7 June 2016.
  9. ↑ Germany AfD conference: party adopts anti-Islam policy. 'The German right-wing party Alternative für Deutschland (AfD) has adopted an explicitly anti-Islam policy'. BBC News. Published 1 May 2016. Retrieved 7 June 2016.
  10. ↑ STONE, Jon. Germany's right-wing AfD party surges to new high amid concern over refugees. The Independent [online]. 2016-01-13. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ ARZHEIMER, Kai. The AfD: Finally a Successful Right-Wing Populist Eurosceptic Party for Germany?. West European Politics. 2015-05-04, roč. 38, čís. 3, s. 535–556. Dostupné online [cit. 2016-05-18]. ISSN 0140-2382. DOI 10.1080/01402382.2015.1004230. 
  12. ↑ BERBUIR, Nicole; LEWANDOWSKY, Marcel; SIRI, Jasmin. The AfD and its Sympathisers: Finally a Right-Wing Populist Movement in Germany?. German Politics. 2015-04-03, roč. 24, čís. 2, s. 154–178. Dostupné online [cit. 2016-05-18]. ISSN 0964-4008. DOI 10.1080/09644008.2014.982546. 
  13. ↑ Die Alternative für Deutschland - Springer. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. DOI 10.1007/978-3-658-10638-6. 
  14. ↑ BEBNOWSKI, David. Die Alternative für Deutschland - Springer. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. DOI 10.1007/978-3-658-08286-4. 
  15. ↑ RICHARD, Seemann. Otec Alternativy pro Německo opustil její řady. Český rozhlas [online]. 2015-7-13 [cit. 2015-9-18]. Dostupné online. 
  16. ↑ Hospodářské noviny [online]. Hospodářské noviny, 2016-03-09 [cit. 2016-05-11]. Dostupné online. 
  17. ↑ EurActiv.com [online]. EurActiv.com [cit. 2016-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Německá krajní pravice chce poprvé postavit kandidáta na kancléře. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-06-21 [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  19. ↑ AfD je už druhá. Krajní pravice v Německu dále posiluje. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-06-23 [cit. 2023-06-24]. Dostupné online. 
  20. ↑ ČTK. Europarlamentní skupina Identita a demokracie vyloučila AfD. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-05-23]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b c d e f g h i j HRON, Jan. 10 věcí, které potřebujete vědět o Alternativě pro Německo. EuroZprávy.cz [online]. 2017-09-05 [cit. 2019-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-13. 
  22. ↑ VOLFOVÁ, Tereza. Sekuritizace uprchlíků ve Spolkové republice Německo v průběhu syrské migrační krize. Role politických stran.. Brno, 2018 [cit. 2019-01-20]. 83 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Zdeněk Kříž. s. 58–61. Dostupné online.
  23. ↑ Novinky; ČTK. Policisté na hranicích musí v případě nutnosti střílet, řekla šéfka německé AfD. Novinky.cz [online]. Borgis, 2016-02-01 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  24. ↑ vlp, Právo. Islám do Německa nepatří, zakažme mešity i burky, AfD si schválila program. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2016-05-01]. Dostupné online. 
  25. ↑ ČTK. Islám je neslučitelný s ústavou, zakažme mešity a burky, hlásá program populistické AfD. Aktuálně.cz [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné online. 
  26. ↑ dpa. Památník hanby v srdci Berlína... Člen AfD rýpl do muzea holocaustu. Týden.cz [online]. 2017-01-18 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  27. ↑ ČTK. Politik z AfD se postavil proti památníku holokaustu, hrozí mu vyhazov. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-02-13 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  28. ↑ Novinky. Buďme pyšní na úspěchy našich vojáků za války, vyzval Němce předák AfD. Novinky.cz [online]. Borgis, 2017-09-15 [cit. 2019-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-13. 
  29. ↑ HRON, JAn. Německo by se nemělo stydět za své vojáky z druhé světové války: 95 % jich nemělo podíl na válečných zločinech, tvrdí lídr AfD. EuroZprávy.cz [online]. 2017-10-02 [cit. 2019-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-21. 
  30. ↑ ČTK. Hitler a nacisté jsou jen ptačí trus na naší úžasné historii, prohlásil šéf AfD. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-06-02 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  31. ↑ KUHN, Philip: „Perfide AfD-Strategie, deutsche Geschichte umzuschreiben“ (Perfidní strategie AfD, přepsat německé dějiny). Die Welt, [1], 3. června 2018 (německy).
  32. ↑ a b c Verfassungsschutz darf AfD nicht öffentlich als „Prüffall“ bezeichnen (Úřad pro ochranu ústavy nesmí AfD veřejně označovat jako „případ pro prozkoušení“). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 27. února 2019, s. 1 (německy).
  33. ↑ GÖTSCHENBERG, Michael. Verfassungsschutz erklärt AfD zum Prüffall. tagesschau.de. 2019.01.15. Dostupné online. 
  34. ↑ ČTK; iDNES.cz. Německá kontrarozvědka bude sledovat AfD. Její člen chválil Heydricha. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-01-19 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  35. ↑ ČTK. Kontrarozvědka ve zprávě o AfD zmiňuje i chválu Heydricha. ČeskéNoviny.cz [online]. Česká tisková kancelář, 2019-01-18 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  36. ↑ JANDOUREK, Jan. Na Klausovu spřízněnou AfD se zaměří kontrarozvědka. Její politik chválil i Heydricha. forum24.cz [online]. 2019-01-20 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  37. ↑ ČTK; iDNES.cz. Marxova socha je výsměch obětem komunismu, vzkázal Němcům exprezident Klaus. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-05-06 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  38. ↑ Popírání holocaustu, fascinace Heydrichem a odmítání Benešových dekretů – i taková je německá AfD. Reflex.cz [online]. [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. 
  39. ↑ Germany’s far-right party will make the Bundestag much noisier. The Economist [online]. 2017-08-24 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. ISSN 0013-0613. (anglicky) 
  40. ↑ Just how far to the right is AfD?. BBC News [online]. 2017-10-13 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ EHRHARDT, Sabine. Germany's far-right AfD chooses nationalist as co-leader. Reuters [online]. 2017-12-02 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ OLTERMANN, Philip. Germany's far-right AfD sidelines moderates as police and protesters clash. The Guardian [online]. 2017-12-03 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  43. ↑ SCHUETZ, Simon. The 'Very Different' Leaders Of Germany's Far-Right AfD Party. NPR.org [online]. 2017-10-10 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ EDDY, Melissa. Far Right Upsets Tradition of Consensus in New German Parliament. The New York Times [online]. 2017-10-24 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  45. ↑ FARAND, Chloe. Germany's far right says it is 'ready' to take advantage of political stalemate. The Independent [online]. 2017-11-21 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ BUERGIN, Rainer. German Far-Right AfD Is in Parliament. Now What?. Bloomberg.com [online]. 2017-11-20 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ CHASE, Jefferson. AfD: What you need to know about Germany's far-right party. Deutsche Welle [online]. 2017-09-24 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ ELLYATT, Holly. Germany’s far-right AfD party: 5 things you need to know. CNBC.com [online]. 2017-09-25 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ KHAN, Kamran; MCNAMARA, Tim. The Routledge Handbook of Migration and Language. Příprava vydání Suresh Canagarajah. [s.l.]: Taylor & Francis, 2017. 590 s. Dostupné online. ISBN 978-1-317-62434-9. Kapitola Citizenship, immigration laws, and language, s. 464. (anglicky) 
  50. ↑ NIXON, Jon. Higher education in austerity Europe. Příprava vydání Jon Nixon. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2017. 256 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4742-7727-3. Kapitola Introduction: Thinking Within, Against, and Beyond Austerity, s. 18. (anglicky) 
  51. ↑ ČTK; Zahraničí. Německá krajně pravicová AfD přijde o předsedkyni, Petryová plánuje vystoupit ze strany. Aktuálně.cz [online]. 2017-09-26 [cit. 2019-02-17]. Dostupné online. 
  52. ↑ ROTT, Lukáš. Boj o hlasy v bavorských volbách. AfD požaduje zrušení Benešových dekretů. Deník.cz [online]. 2018-10-14 [cit. 2019-02-17]. Dostupné online. 
  53. ↑ PROUZA, Tadeáš. Bombový útok v Sasku. Cílem byla kancelář krajně pravicové AfD. EuroZprávy.cz [online]. 2019-01-04 [cit. 2019-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-18. 
  54. ↑ STÜBNER, Jos. Alternativa pro Německo představila svůj program. A2larm [online]. 2016-06-08 [cit. 2019-02-17]. Dostupné online. 
  55. ↑ SPD gewinnt deutlich - Hansestadt steuert auf Rot-Grün zu. Focus.de [online]. 16.2.2015 [cit. 7.11:2015]. Dostupné online. 
  56. ↑ Bürgerschaftswahl in Bremen: Alle Ergebnisse. Spiegel [online]. 10.5.2015 [cit. 7.11:2015]. Dostupné online. 
  57. ↑ Merkelová ve volbách ztratila ve všech třech zemích, AfD naopak posílila. iDNES.cz [online]. 2016-03-13 [cit. 2016-07-12]. Dostupné online. 
  58. ↑ ARD-Umfrage: AfD erreicht bislang höchsten Umfragewert (Anketa ARD: AfD dosáhla doposud nejvyššího výsledku), http://www.t-online.de/nachrichten/deutschland/parteien/id_77752842/deutschlandtrend-afd-erreicht-bislang-hoechsten-umfragewert.html, 5. června 2016 (německy).
  59. ↑ Archivovaná kopie. wahl.tagesschau.de [online]. [cit. 2016-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-19. 
  60. ↑ GEIL, Karin; STEFFEN, Tilman; VU, Vanessa. Bundestagswahl: Schulz greift Merkel persönlich an. Die Zeit. 2017-09-25. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-24. ISSN 0044-2070. (německy)  Archivováno 11. 2. 2018 na Wayback Machine.
  61. ↑ Oslabená CDU/CSU obhájila prvenství, posílili pravicoví populisté. Konečné výsledky voleb v Německu. Aktuálně.cz. 2017-09-24. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. 
  62. ↑ Rozdíly přetrvávají i 27 let po sjednocení. Němci z bývalé NDR trestali vládu a volili protest. ČT24. 2016-09-25. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. 
  63. ↑ Die Ergebnisse in den Bundesländern. Frankfurter Allgemeine Zeitung, 26. září 2017, s. 15 (německy).
  64. ↑ Das Ergebnis der Bundestagwahl. Frankfurter Allgemeine Zeitung, 26. září 2017, s. 2 (německy).
  65. ↑ Neue Zürcher Zeitung online, https://www.nzz.ch/international/liveblog-bundestagswahl-ld.1317936, 25. září 2017 (německy).
  66. ↑ Gauland und Weidel sind AfD-Fraktionsvorsitzende, Die Zeit 26. 9. 2017, online: zeitonline
  67. ↑ Klaus řečnil na mítinku AfD: V Evropě válčí svoboda a demokracie s agresivním homosexualismem. Aktuálně.cz. 2017-08-30. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. 
  68. ↑ TANEČEK, David. Volby v Německu: Klaus: Zisk protiimigrační AfD je úžasný výsledek. TÝDEN.cz. 2017-09-24. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. 
  69. ↑ Klaus: Zisk protiimigrační AfD je úžasný výsledek. Deník.cz. 2017-09-24. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. 
  70. ↑ Nemecké voľby vyhrala Merkelová. Strany vyzvala k zodpovednosti. Pravda.sk. 2017-09-24. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. (slovensky) 
  71. ↑ KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Čeští politici ocenili výhru Merkelové. Podle exprezidenta Klause jeto Pyrrhovo vítězství | Radio Praha. Rozhlas.cz. 2017-09-25. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. 
  72. ↑ AMANN, Melanie a TEEVS, Christian: Chaos beim AfD-Parteitag. Höckes erstolperter Erfolg. Der Spiegel, http://www.spiegel.de/politik/deutschland/afd-und-ihre-neuer-co-chef-alexander-gauland-bjoern-hoeckes-erfolg-a-1181473.html, 2. prosince 2017, 22:10 hod. (německy).
  73. ↑ Umírněný kandidát neuspěl. AfD povedou Meuthen a Gauland. Echo24, https://echo24.cz/a/STmv9/umirneny-kandidat-neuspel-afd-povedou-meuthen-a-gauland, 2. prosince 2017.
  74. ↑ Steinmeier fordert Rückkehr zur Vernunft in der politischen Debatte (Steinmeier požaduje návrat k rozumu v politické debatě). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 9. července 2018, s. 1 (německy).
  75. ↑ KÖCHER, Renate: Sehnsucht nach starker Führung (Touha po silném vedení). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 18. července 2018, s. 8 (německy).
  76. ↑ Průlom v Německu. Voliči darovali Alternativě první křeslo zemského rady. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-06-26 [cit. 2023-06-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alternativa_pro_Německo&oldid=24395210“