Přeskočit na obsah

Anton Martin Slomšek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Blahoslavený
Anton Martin Slomšek
Biskup lavantský
Církevřímskokatolická
Diecézelavantská
Jmenování30. května 1848
Uveden do úřadu5. července 1846
Emeritura24. září 1862
PředchůdceFranc Ksaver Kutnar
NástupceJakob Maksimilijan Stepišnik
Heslo„Ad maiorem Dei gloriam animarumque salutem“
„Vše pro větší slávu Boží a spásu duší“
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení8. září 1824
světitel Jakob Peregrin Pavlič
Biskupské svěcení5. července 1846
světitel Friedrich Schwarzenberg
1. spolusvětitel Grzegorz Tomasz Ziegler
2. spolusvětitel Johann Aloys Hoffmann
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • kanovník svatoondřejský
Osobní údaje
Rodné jménoAnton Slomšek
Datum narození26. listopadu 1800
Místo narozeníStlom u Ponikve, kraj Šentjur
Datum úmrtí24. září 1862 (ve věku 61 let)
Místo úmrtíMaribor
Místo pohřbeníMaribor
Národnostslovinská
Vyznánířímskokatolické
RodičeMarek Slomšek a Marie Slomšeková
Svatořečení
Beatifikace19. září 1999
Maribor SlovinskoSlovinsko Slovinsko
beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek24. září
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributybiskupská roucha, kniha
Patronstudentů, vinařů
Místo úctyMaribor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Anton Martin Slomšek (26. listopadu 1800 Slom u Ponikve – 24. září 1862 Maribor) byl slovinský římskokatolický kněz a biskup, spisovatel, autor duchovních písní, pedagog a vlastenecký pracovník. 19. září 1999 ho papež sv. Jan Pavel II. během návštěvy Slovinska prohlásil za blahoslaveného.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nejstarší syn Marie a Marka Slomšekových. Po gymnaziálních studiích v Celji absolvoval bohoslovecký seminář v Klagenfurtu, po vysvěcení na kněze (1824) dva roky působil jako kaplan v Bizeljsku a další dva v Nové Cerkvi u Celje. V roce 1829 byl vybrán za spirituála v Klagenfurtu, kde po devět let vyučoval bohoslovce slovinštinu. Od roku 1838 byl farářem ve Vuzenici, v roce 1844 byl jmenován kanovníkem katedrální kapituly ve Svatém Ondřeji a školním inspektorem. Už v této době byl literárně činný. V roce 1846 přijal úřad celjského faráře a krátce na to i biskupskou nominaci.

Biskupem ve Svatém Ondřeji a Mariboru

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1846 byl jmenován do čela lavantské diecéze se sídlem ve Svatém Ondřeji ve východním Korutansku, sídlo biskupství však v souladu s přáním lidu později přenesl z poněmčeného území do Mariboru, ležícího v kraji obydleném Slovinci. Biskupské svěcení přijal 5. července 1846 v Salcburku z rukou kardinála Bedřicha Schwarzenberga, pozdějšího pražského arcibiskupa.[1] Biskupské heslo si zvolil podle sv. Ignáce z Loyoly: "Vše pro větší slávu Boží a spásu duší!" Snažil se povznést náboženský život, a to zvláště podporou lidových misií a duchovních cvičení. Energicky přistoupil k úkolu záchrany a rozšíření národního jazyka. Už v roce 1846 zahájil vydávání ročenky Drobtinice (Drobečky), v nichž publikoval své překlady (hlavně z němčiny), poezii, povídky, rčení a přísloví. V roce 1851 založil v Celji dosud existující nakladatelství Mohorjeva Družba, které popularizovalo slovinský jazyk vydáváním knížek pro děti. Velké úsilí vynaložil na povznesení slovinského školství. Několik školních učebnic bylo jeho dílem a některé z nich napsal ve spolupráci s jazykovědcem Franem Miklošičem. Mimoto složil a vydal množství národních a duchovních písní. V Mariboru z vlastních prostředků a z darů dal přestavět katedrálu a postavit biskupskou rezidenci, kanovnické domy a seminář. V roce 1851 založil bratrstvo sv. Cyrila a Metoděje, jehož cílem bylo náboženské sjednocení Slovanů a které mělo už v roce 1854 kolem 13 tisíc členů. Do 90. let 19. století počet členů bratrstva, spolupracujících na díle laického apoštolátu a sjednocení křesťanů východního i západního ritu, dosáhl 150 tisíc. Jako papežský legát pověřený vizitací benediktinských klášterů na území rakouské monarchie navštívil Čechy i Moravu a v Rajhradě se setkal s P. Františkem Sušilem.[2] Rajhradský klášter byl první, který v jeho vizitaci přišel na řadu. Tento klášter navštívil ve dnech 10.-14. května 1856, kdy pobýval nějaký čas ve Vídni. Zde nalezl nejkrásnější řád. Dne 27. května 1856 podal z Vídně zprávu brněnskému biskupovi, v níž mu blahopřál, že má ve své diecézi tak vzorný klášter, který je sídlem vzdělanosti a zbožnosti.[3] Pamětník z rajhradského kláštera na něho vzpomíná těmito slovy: "Slomšek byl velmi střídmý v jídle a nápoji, ale i ve slovu. Málo mluvil, zbytečného vůbec ničeho. Šat měl hrubý, ale srdce jemné. Košili bez zbytečných okras, bez manžet, z hrubého plátna, ale za to srdce ze zlata."[4]

Ve Slovinsku je po něm pojmenována řada ulic, náměstí, škol a dalších institucí a zasvěceno mu je několik kostelů.

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Rozvíjení jednotného syntaktického a lexikálního systému v Slomšekově bohaté literární, vydavatelské a osvětové činnosti vytvořilo základy pro kodifikaci jednotného slovinského literárního jazyka a přispělo k jeho dalšímu rozvoji v rozmanitých oblastech jeho užití včetně slovesného umění. Slomšek zavedl jazykovědnou a matematickou terminologii a přispěl k rozvoji publicistického i vědeckého jazyka.

Snahy o jeho beatifikaci jsou starého data,[5] ale beatifikační proces byl završen až koncem 20. století.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Hrob pod oltářem kaple sv. Kříže v mariborské katedrále

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Antoni Marcin Slomšek na polské Wikipedii a Anton Martin Slomšek na slovinské Wikipedii.

  1. ↑ www.catholic-hierarchy.org, online
  2. ↑ RÁČEK, Blažej: Církevní dějiny v přehledu a obrazech, Praha: Vyšehrad, 1939, s. 618.
  3. ↑ eZMono/ Fran Kovačič: Služabnik božji Anton Martin Slomšek, knezoškof lavantinski. ezb.ijs.si [online]. [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ Vychovatelské listy: časopis posvěcený zájmům křesťanského školství. Ivančice: Katolický spolek českých učitelů na Moravě, 05.12.1901, 1(16), s. 246. ISSN 1805-6512. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:4a09e160-42a5-11ea-850c-5ef3fc9ae867
  5. ↑ RÁČEK, Blažej: Tamtéž.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ŠAVLI, Jožko, Slovenski svetniki, Bilje: Studio Ro, Založništvo Humar, 1999 ISBN 961-6097-03-2
  • RÁČEK, Blažej, Církevní dějiny v přehledu a obrazech, Praha: Vyšehrad, 1939. S. 678
  • HLADKÝ, Ladislav – RYCHLÍK, Jan - TONKOVÁ, Monika: Dějiny Slovinska, Praha: NLN, 2011
  • KOSAR, Franc; KLÍMA, František. Antonín Martin Slomšek, knížebiskup Lavantský, prísežný apoštolské stolice, měšťan Římský : jeho život a apoštolská činnost. Brno: Knihtiskárna benediktinská, 1882. 34 s. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
biskup mariborský
Předchůdce:
Franz Xaver Kuttnar 		1846–1862
Anton Martin Slomšek 		Nástupce:
Jakob Ignaz Maximilian Stepischnegg


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anton_Martin_Slomšek&oldid=23975384“