Arnschwang
| Arnschwang | |
|---|---|
 Letecký pohled na obec Arnschwang | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°16′20″ s. š., 12°48′55″ v. d. |
| Nadmořská výška | 390 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Německo |
| Spolková země | Bavorsko |
| Vládní obvod | Horní Falc |
| Zemský okres | Cham |
  Arnschwang | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 28,3 km² |
| Počet obyvatel | 2 043 (2022)[1] |
| Hustota zalidnění | 72,1 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Michael Multerer |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 09977 |
| PSČ | 93473 |
| Označení vozidel | CHA |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Arnschwang je obec v německé spolkové zemi Bavorsku. Je součásti zemského okresu Cham ve vládním obvodu Horní Falc. Region kolem Arnschwangu je součástí přírodního parku Horní bavorský les a nabízí řadu turistických atrakcí. V posledních letech se obec rozvíjí zejména v oblasti výroby ekologicky šetrné energie z biomasy a vody.
Zeměpis
[editovat | editovat zdroj]Zeměpisná poloha
[editovat | editovat zdroj]Obec leží na přechodu Bavorského lesa do Šumavy asi 16 km severovýchodně od okresního města Cham v údolí řeky Chamb.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Rané dějiny
[editovat | editovat zdroj]Keltové, jakožto první doložení obyvatelé oblasti kolem Arnschwangu, zanechali v prvním století před Kristem viditelné stopy. V místě zvaném Burgholz směrem na Zenching se nachází dosud dobře zachovalý keltský čtyřúhelníkový areál ohraničený valy, který pravděpodobně sloužil kromě ke kultovním účelům také jako místo pro shromažďování nebo jako soudní místo pro vesnická společenství v okolí.[2] Z jazyka těchto prvních prokazatelných obyvatel může obec Arnschwang - tak jako ostatně také z názvu řeky Chamb - odvodit svoje jméno: „wang“ znamenalo v názvu obce rovné pole, louku. Tomuto zakončení je předřazeno osobní jméno „Aruni“. Pastviny pro dobytek v nedalekém údolí řeky Chamb daly Arnschwangu jméno.[3] Z „pastviny Aruniho“, „Aruniwang“ se stal „Arinschwanch“, v průběhu 14. století potom Ornschwach a nakonec „Arnschwang“.[4]
Vznik farnosti
[editovat | editovat zdroj]Již několik desetiletí po vzniku kláštera v Chammünsteru mohl být pravděpodobně v roce 795 založen kostel také v Arnschwangu.[5] Mimořádná velikost farnosti a pro Horní Falcko vzácné zasvěcení farního kostela sv. Martinovi jsou důkazy pro takové časné datum založení.[6] Farnost by tím byla nejstarší dcerou pradávného kostela Chammünster. Z farnosti Arnschwang se v roce 1585 oddělilo město Furth im Wald a v roce 1697 Dalking.[7]
Zámek a obec ve středověku
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o Arnschwangu pochází z roku 1173. Tehdy zde bylo podle místa uvedeno jméno zdejšího služebníka chamského markraběte.[8]
V této době vznikly dva sídlištní protipóly, které jsou ještě dnes rozpoznatelné ve struktuře vsi. Kostel s opevněním na nejvyšším bodu staré vsi a zámek ležící dole u řeky Chamb s hospodářským dvorem a mlýnem.
Po rodu „Arnschwangerů“ následovala ve 14. století rodina Kälblů, později Püdensdorferů a Sattelbognerů.[8]
Od roku 1426 byla krajina vícekrát přepadena husity a vypálena. Když byl císař Jindřich v roce 1431 poražen velkým vojskem v Čechách, mohl se arnschwangský rytíř Erasmus Sattelbogner opět sám ujmout moci po návratu domů.[9] Na tuto událost během husitských válek navazuje lidová hra, která se každoročně uvádí na slavnosti pod názvem Further Drachenstich - Skolení draka.
V roce 1489 povstal arnschwangský zámecký pán Sigmund ze Sattelbogenu s větším počtem rytířů ve válce - zvané „Löwlerkrieg“ proti bavorskému vévodovi. Arnschwang byl poté vypleněn a zámek zničen.[10]
Mezi léty 1527 až 1612 bylo markrabství Arnschwang v majetku francké rodiny Fuchsů z Wallburgu.[11] V třicetileté válce přepadla a vyplenila švédská vojska vesnici dvakrát. Po prvním nájezdu v roce 1633 se objevil v Arnschwangu o několik týdnů později mor a vyžádal si více než 280 obětí. Po prožitém utrpení složili tehdy obyvatelé Arnschwangu slib každý rok vykonat pouť k Matce Boží do Weißenregenu u Kötztingu. Tato tradice se udržela až do dnešní doby.
Markrabství v raném novověku
[editovat | editovat zdroj]V roce 1722 převzal Alois Bonaventura, hrabě z Kreuthu markrabství Arnschwang.[11] V této době zde ve farním kostele vznikl balkon pro panstvo nad sakristií, který je předmětem obdivu i v dnešní době.
V roce 1801 získal panství v Arnschwangu říšský svobodný pán z Völderndorfu.[11] Začal zde stavět cukrovar, pokusil se o výrobu skla a nakonec vařil ocet.
V roce 1826 převzal vládu Bavorska a panství v Arnschwangu rozprodal různým soukromým osobám.[11]
Požár vesnice v roce 1858
[editovat | editovat zdroj]V den svatého Michaela roku 1858 byla skoro celá vesnice zničena mohutným požárem. Budova školy, fara a 41 obytných domů se 142 hospodářskými budovami podlehly ohni, 240 lidí se přitom ocitlo bez střechy nad hlavou. Za pomoci sbírky po celé zemi byla vesnice znovu vystavěna.[12]
Moderní obec
[editovat | editovat zdroj]V průběhu reformy územního rozčlenění obcí byly větší části obcí Zenching a Nößwartling začleněny do Arnschwangu. Na základě silného odporu občanů Arnschwangu byla po několika letech zrušena příslušnost obce do správního celku Weiding.
Od roku 1985 je Arnschwang opět samostatnou obcí.
Politika
[editovat | editovat zdroj]Znak
[editovat | editovat zdroj]Blason (heraldický popis znaku): V modrém štítě vyrůstá z klesajícího stříbrného vlnitého břevna postava svatého Martina s rudým šatem a stříbrným kabátem se zlatou svatozáří, který dělí modrým mečem kabát, vlevo nahoře po straně umístěn malý štít dělený na zlatou, červenou a stříbrnou část. Znak byl schválen 19. dubna 1984 vládou Horní Falce.
Obec Arnschwang leží na řece Chamb (vlnité břevno) ve Furthské nížině a vlastní velmi starý kostel svatého Martina. Do středu znaku byl proto umístěn patron kostela svatý Martin. Jeho meč má mít také symbolický význam, poněvadž území obce často utrpělo válečnými událostmi škodu. Obzvláště za husitských válek (1419–1433) musela vesnice velmi trpět. Tehdejší majitel markrabství Arnschwang Erasmus Sattelboger proslul hrdinným bojem proti husitům. Rodový erb Sattelbogerů, kteří vymřeli v 15. století (dělený zlatě, červeně a stříbrně), proto rovněž našel uplatnění ve znaku obce. Příslušnost k teritoriu Wittelsbachů je podtržena stříbrnou a modrou tinkturou.[13]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Silnice
[editovat | editovat zdroj]Prostorem obce prochází trasa spolkové silnice 20, která vede z Chamu na německo-českou hranici.
Železnice
[editovat | editovat zdroj]Arnschwang vlastní nádraží na železniční trase Cham-Furth im Wald. Oběma směry je doprava zajišťována přibližně vždy v hodinových intervalech vlaky regionální dráhy Horní Falce.
Letecká doprava
[editovat | editovat zdroj]U Arnschwangu se nachází malé letiště se souřadnicemi 49 16 19,2 N / 12 46 48,0 E.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]
Kostely
[editovat | editovat zdroj]Farní kostel sv. Martina
[editovat | editovat zdroj]Obraz obce Arnschwang je utvářen barokním farním kostelem svatého Martina. Presbytář v jeho vnějších zdech a rovněž spodní část stavby věže jsou gotického původu. Nově vystaveno v roce 1723. V roce 1899 bylo podélné křídlo zvýšeno, rozšířeno a prodlouženo o dvě pole.[14]
Kostel svatého Egidia
[editovat | editovat zdroj]V místní části Zenching se nachází vedlejší kostel svatého Egidia z 18. století. V roce 1730 nově vystavěn za použití části zdí, které byly k dispozici. V roce 1845 rozšířen o dvě postranní kaple.[15] V roce 1939 strženo podélné křídlo a vystavěna kostelní loď.
Tanec smrti
[editovat | editovat zdroj]V zádušní kapli v Zenchingu jediný tanec smrti ve východní Horní Falci. Zobrazení smrti v 8 obrazech. Vytvořeno asi kolem roku 1760 pravděpodobně malířem Martinem Josefem Hueberem z Kötztingu. Obnoveno v roce 1910 uměleckým malířem Schmalzlem z Falkensteinu, přitom došlo k modernizaci formy i stylu.[16]
Patronka Bavorska ze skla
[editovat | editovat zdroj]Skleněné štítové průčelí kaple v Trettingu s výjevem patronky Bavorska jakožto Matky Boží s ochranitelským pláštěm. Vytvořeno v roce 2002 sklářským umělcem Bernhardem Schagemannem technikou „ztracených forem“. Moderní vybavení interiéru a křížová cesta s 14 reliéfními deskami z neglazované keramiky od sochařky Veroniky Schagemannové jsou z téhož roku.[17]
LBV-Centrum Člověk a příroda
[editovat | editovat zdroj]V místní části Nößwartling lze navštívit ve „Starém mlýně“ LBV-Centrum Člověk a příroda (LBV-Centrum = Landesbund für Vogelschutz/Zemský spolek na ochranu ptactva - ekologická stanice).
„Starý mlýn“ v Nößwartlingu je od roku 1991 majetkem obce Arnschwang. Přírodní ostrov, který přímo hraničí s centrem LBV, byl centru v roce 1979 pronajat a to zde udržuje a vytváří životní prostor pro vzácnou flóru a obzvláště faunu zakládáním, popř. optimalizací biotopů.[18]
Památníky staveb v terénu
[editovat | editovat zdroj]- V blízkosti místní části Zenching se nachází keltský čtverúhelníkový areál ohraničený valy z předkřesťanské doby.
- Takzvané „ Švédské šance“ v Ponnholzi jsou raně středověkého původu a byly zakládány na ochranu staré silnice mezi Chamem a Furthem im Wald.
- Staré důlní štoly na těžbu vápence jsou zřetelné ještě nyní v terénu v místní části části Kalkofen.
Podzemní chodby
[editovat | editovat zdroj]V Arnschwangu se nacházejí četné prostory v zemi (podzemní chodby), takzvané „Schrazellöcher“ (Schrazelovy díry).
Labyrintová kašna
[editovat | editovat zdroj]U příležitosti oslavy 1 200 let obce vesnická kašna vytvořená místním sochařem Toni Scheubeckem v roce 1995. Z fürstensteinského granitu, vybroušené žlábky na vodu, díky tomu působí světleji; ostatní povrch zmatněn. Místo, kudy teče voda do kašny a kudy odtéká, jsou označeny letopočty 795 a 1995.[19]
Vodní zámek
[editovat | editovat zdroj]Dvoupatrová stavba táhnoucí se do délky. Zbytky architektonických maleb, které rámovaly okna. Z původně nepravidelně založené trojkřídlé budovy se zachovalo víceméně jen západní křídlo. Přízemí s částmi horního patra patří stavebně do 14/15. století. V následujících stavebních fázích byly na budově prováděny četné změny. Začátkem 20. století bylo sneseno patro.[20] Od roku 2010 se provádí radikální sanace budovy.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arnschwang na německé Wikipedii.
- ↑ Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2022. Spolkový statistický úřad. 21. září 2023. Dostupné online. [cit. 2023-10-07].
- ↑ Prof. Dr. Alois Schmid: Die Viereckschanze von Nößwartling. In: Festschrift und Dorfchronik der Ortschaften Nößwartling und Grasfilzing. Freiwillige Feuerwehr Nößwartling 1998, S. 58-61.
- ↑ Werner Perlinger: Arnschwang in früher Zeit. In: Kirche und Gemeinde Arnschwang. 1995, S. 44-45.
- ↑ Wolf-Armin Frhr. v. Reitzenstein: Lexikon Bayerischer Ortsnamen.C.H.Beck Verlag, 2006, S. 20-21.
- ↑ Paul Mai: 1200 Jahre Pfarrei Arnschwang. In: Kirche und Gemeinde Arnschwang. 1995, S. 23.
- ↑ Max Heitzer: Arnschwang: Standort für eine karolinische Königskirche. In: Kirche und Gemeinde Arnschwang. 1995, S. 32-35.
- ↑ Max Heitzer: Die Pfarrei Arnschwang. In: Kirche und Gemeinde Arnschwang. 1995, S. 123-124.
- ↑ a b Max Piendl: Landgericht Cham. In: Historischer Atlas von Bayern. Bd.8, 1955, S. 33.
- ↑ Werner Perlinger: Arnschwang im 15. Jahrhundert - eine stürmischen Epoche. In: Kirche und Gemeinde Arnschwang. 1995, S. 59-60.
- ↑ Werner Perlinger: Arnschwang im 15. Jahrhundert - eine stürmische Epoch. In: Kirche und Gemeinde Arnschwang. 1995, S. 64.
- ↑ a b c d Max Piendl: Landgericht Cham. In: Historischer Atlas von Bayern. Bd.8, 1955, S.34.
- ↑ Alois Heitzer: Der große Arnschwanger Dorfbrand an Michaeli 1858. In: Historischer Verein Furth i.W. und Umgebung. Jahrbuch 7, 1996, S. 171-193.
- ↑ Heinrich Blab: Von der Hofmark zur modernen Gemeinde. In: Kirche und Gemeinde Arnschwang. 1995, S.233.
- ↑ Rich. Hoffmann und Gg. Hager: Bezirksamt Cham. In: Die Kunstdenkmäler von Oberpfalz und Regensburg. Bd.VI, 1906, S. 13.
- ↑ Joseph Maria Ritz: Bezirksamt Kötzting. In: Die Kunstdenkmäler von Niederbayern. Bd.IX, 1922, S. 119.
- ↑ Pfarrer Lang: Der Totentanz in Zenching. In: 75 Jahre Krieger und Soldatenkameradschaf Zenching. 2001, S. 75-76.
- ↑ Patrona Bavariae in Tretting, Festschrift anlässlich der Kapelleneinweihung. 2002, S. 4-16.
- ↑ Heribert Mühlbauer: Das LBV-Zentrum für Mensch und Natur. In: Festschrift und Dorfchronik der Ortschaften Nößwartling und Grasfilzing. Freiwillige Feuerwehr Nößwartling 1998, S. 116.
- ↑ Toni Scheubeck: Brunnen Dorfplatz Arnschwang. In: Kirche und Gemeinde Arnschwang. 1995, S. 510-511.
- ↑ Bernhard Ernst: Burgenbau in der südöstlichen Oberpfalz vom Frühmittelalter bis zur frühen Neuzeit, Teil II. In: Arbeiten zur Archäologie Süddeutschlands Bd. 16, 2003, S. 22-23.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Arnschwang na Wikimedia Commons - Oficiální stránky obce
- Historie farnosti Arnschwang
