Přeskočit na obsah

Bedřich Rakousko-Těšínský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bedřich Rakousko-Těšínský
Bedřich Rakousko-Těšínský v uniformě generála pěchoty, foto 1908
Bedřich Rakousko-Těšínský v uniformě generála pěchoty, foto 1908
Vrchní velitel rakousko-uherské armády
Ve funkci:
1914 – 1916
PředchůdceFrantišek Josef I.
NástupceKarel I.
Generální inspektor rakousko-uherské armády
Ve funkci:
1905 – 1914
PředchůdceWilhelm von Reinländer
Velitel 5. armádního sboru
Ve funkci:
1889 – 1905
PředchůdceAdolf von Catty
NástupceKarl von Steininger
Stranická příslušnost
Členstvínezávislý politik
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní maršál (1914), generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1894), polní podmaršál (1886), generálmajor (1882)
Rodné jménoFriedrich Maria Albrecht Wilhelm Karl von Österreich-Teschen
Narození4. června 1856
Židlochovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí30. prosince 1936 (ve věku 80 let)
Mosonmagyaróvár
Maďarské královstvíMaďarské království Maďarské království
Místo pohřbeníMosonmagyaróvár
Titulkníže těšínský
ChoťIsabela z Croy
RodičeKarel Ferdinand Rakousko-Těšínský a Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská
DětiMarie Anna Rakousko-Těšínská
Marie Kristýna Rakousko-Těšínská
Marie Jindřiška Rakousko-Těšínská
Isabela Rakousko-Těšínská
Albrecht Rakouský
Marie Alice Rakousko-Těšínská
Archduchess Natalie of Austria
Archduchess Stephanie Maria of Austria
Archduchess Gabriele of Austria
PříbuzníMarie Kristina Rakouská, Karel Štěpán Rakousko-Těšínský, Evžen Rakousko-Těšínský a Marie Tereza Rakouská-Este (sourozenci)
Robert Hugo Parmský, Alice z Kalábrie, Princess Maria Christina of Parma[1], Princess Elisabetta of Parma[1], Carlo Luigi di Borbone, Principe di Parma[1], Princess Marie Francesca of Parma[1], Francesco Alfonso di Borbone, Principe di Parma[1] a Princess Giovanna Isabella of Parma[1] (vnoučata)
Profeseprimas, voják, politik a aristokrat
Náboženstvíkatolická církev
OceněníŘád zlatého rouna (1873), Vojenský řád Marie Terezie (1917)
CommonsArchduke Friedrich, Duke of Teschen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Rakousko-Těšínský (4. června 1856 Židlochovice[2] – 30. prosince 1936 Mosonmagyaróvár, Maďarsko; německy: Friedrich Maria Albrecht Wilhelm Karl von Österreich-Teschen) byl arcivévoda rakouský a rakousko-uherský generál. Od patnácti let sloužil v c. k. armádě, řadu let na různých pozicích strávil v Prešpurku. V roce 1914 byl jmenován polním maršálem a na začátku první světové války vrchním velitelem rakousko-uherské armády. Od roku 1895 byl také posledním držitelem Knížectví těšínského, další rozsáhlé statky vlastnil v Uhrách a na Moravě. Celkově mu patřilo téměř 200 000 hektarů půdy a na počátku 20. století patřil k největším pozemkovým vlastníkům ve střední Evropě. Jeho bohatství plynulo především z těžby uhlí ve Slezsku a provozu Třineckých železáren, kde byl významným akciovým podílníkem.[3] Je údajným markýzem Gerem ze Slezských písní Petra Bezruče.[4]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Původ a mládí

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Židlochovice, rodiště arcivévody Bedřicha a jedno z rodových sídel do roku 1918

Jeho rodiči byli rakouský arcivévoda Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský (1818–1874) a arcivévodkyně Alžběta Františka Marie. Arcivévoda Bedřich měl pět sourozenců. Starší bratr František Josef zemřel jako dítě, mladší Marie Kristýna (1858–1929) byla španělskou královnou a bratr Evžen (1863–1954) byl posledním světským velmistrem Řádu německých rytířů, dalšími sourozenci byli Karel Štěpán (1860–1933) a nejmladší sestra Marie Eleonora (*/† 1864), jež zemřela v kojeneckém věku.

Arcivévoda Bedřich byl od útlého mládí připravován pro vojenskou kariéru, současně systematicky ale i na převzetí správy majetku svého strýce a adoptivního otce arcivévody Albrechta Fridricha (z jehož tří dětí syn Karel zemřel jako nemluvně, nejmladší dcera Matylda zemřela jako osmnáctiletá a nejstarší Marie Terezie (1845–1927) se provdala za württemberského vévodu Filipa). Proto okruh jeho vzdělání zahrnoval kromě jiného i hornictví, hutnictví, zemědělství (zejména mlékařství) i tesařství. Po smrti svého strýce zdědil obrovský majetek: Těšínské knížectví (Herzogtum Teschen), panství Ungarisch-Altenburg (Magyaróvár) a Bellye (Bilje), alodiální statky Saybusch (Land Saybusch/Państwo Żywieckie), Židlochovice (Seelowitz) a Frýdek (Friedek).

V roce 1905 se přestěhoval z Prešpurku do Albrechtova paláce ve Vídni na Augustinerbastei a věnoval se správě zděděného majetku, ke kterému připojil panství Víglaš (Véghles), Topolovac u Sisaku a Klachau-Wörschach. Některé jeho podniky vlastnily výsadní monopol, např. na mléko a mléčné výrobky, kořalku, cukr nebo olej (většina konzumovaného mléka ve Vídni pocházela z jeho panství). Arcivévoda Bedřich byl nejen velkostatkářem, ale i prvotřídním podnikatelem. Zajímal se také o numismatiku a umění.[5]

Vojenská kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Arcivévoda Bedřich (cca 1900)
Grasalkovičův palác (dnešní Prezidentský palác) v Bratislavě, sídlo arcivévody Bedřicha na přelomu 19. a 20. století

Vojenskou dráhu nastoupil jako patnáctiletý v hodnosti poručíka u tyrolských polních myslivců v Innsbrucku.[6]. Rychle postupoval v hodnostech (nadporučík 1873, kapitán 1875), krátce sloužil u 42. pěšího pluku v Terezíně. Od roku 1877 v hodnosti majora strávil několik let u 25. pěšího pluku v Praze, kde mimo jiné patřil k doprovodu korunního prince Rudolfa během jeho pražských pobytů. V roce 1878 byl povýšen na podplukovníka a stal se zástupcem velitele 13. pěšího pluku v Krakově. V roce 1880 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se velitelem 52. pěšího pluku, jehož byl zároveň čestným majitelem.[7] V šestadvaceti letech jako generálmajor převzal velení 27. pěší brigády v Prešpurku.[8] V Prešpurku setrval i po roce 1886 v hodnosti polního podmaršála jako velitel 14. pěší divize. Nakonec byl v letech 1889–1905 velitelem 5. armádního sboru.[9] Jako plnoletý princ habsburského domu byl od roku 1880 také členem rakouské Panské sněmovny.[10]

Po smrti strýce Albrechta převzal majetky v těšínském Slezsku a získané dědictví mu umožnilo zakoupit v Prešpurku odpovídající sídlo (Grasalkovičův palác). V roce 1905 byl jmenován generálním inspektorem c. k. armády a přesídlil do Vídně. Od roku 1907 byl zároveň vrchním velitelem c. k. zeměbrany. Po konfliktu s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem počátkem léta roku 1914 podal demisi z vojenských funkcí, ale již po vypuknutí první světové války po zavraždění Františka Ferdinanda v Sarajevu 28. června 1914 jej císař František Josef I. jmenoval vrchním velitelem rakouské armády a udělil mu hodnost polního maršála.[11][12] Tak se stal Těšín v letech 1914–1916 sídlem hlavního štábu rakousko-uherské armády. Poté, co koncem roku 1916 po smrti Františka Josefa I. (21. listopadu 1916) nový císař Karel I. převzal vrchní velení armády, stal se arcivévoda Bedřich jeho zástupcem, ale v únoru roku 1917 byl z této pozice odvolán.

Působení mimo armádu

[editovat | editovat zdroj]

Za své aktivity v oblasti ekonomie získal arcivévoda Bedřich čestné doktoráty na univerzitách ve Vídni, Praze, Brně a ve Lvově. Např. v jeho hutích v Ustroni se poprvé v Evropě začaly vyrábět parní pluhy. Kromě toho byl arcivévoda i mecenášem umění. Zděděné sbírky v galerii Albertina rozšířil o díla Albrechta Dürera, Rembrandta, Holbeina, Fra Bartolomea, Waldmüllera, Moneta, Menzela, Delacroixe. Numismatickou sbírku, které věnoval většinu svého volného času, si vyhradil pro sebe.[13]

Po rozpadu Rakouska-Uherska

[editovat | editovat zdroj]

Po skončení první světové války arcivévoda Bedřich pozbyl svých majetků na území:

  • Československa: panství Těšín a Frýdek (60 000 čtverečních sáhů, veškerý majetek s průmyslovými podniky); Židlochovice (11 600 čtverečních sáhů, se zámkem a cukrovarem); panství Víglaš (42 300 čtverečních sáhů, dvě pily, zámek s hospodářskými dvory); v Bratislavě palác a dva nájemní domy.
  • Polska: panství Těšín se zámkem (50 000 čtverečních sáhů, pivovar, továrna na likéry, pila).
  • Jugoslávie; panství Bellye/Bilje (86 000 čtverečních sáhů, továrna na zpracování masa, mlýn, továrna na stroje, cihelny); panství Topolovac u Sisaku (14 000 čtverečních sáhů, průmyslové podniky, cukrovar v Baranyavár/Branjin Vrh.
  • Rumunska: panství Hunyad (Hunedoara/Eisenmarkt) a lesy (23 000 čtverečních sáhů).
  • Itálie: vila a statek Arco.
  • Rakouska: 2 paláce (Augustinerbastei, Hofgartengasse čp. 3) ve Vídni, galerie umění Albertina.

Zůstal mu majetek na území:

  • Rakouska: vídeňský činžovní dům (Neulinggasse čp. 42), který v důsledku ochrany nájemců nepřinášel žádný příjem; činžovní dům a dvě stavební parcely (Rechte Bahngasse čp. 30), které následně prodal americké společnosti; zámek Weilburg v Badenu (bez aktivních příjmů); panství Halbthurn/Féltorony v Burgenlandu (část panství Ungarisch-Altenburg/Magyaróvár, která byla oddělena od Maďarska), 15 000 čtverečních sáhů; po svržení proletářské diktatury v Maďarsku musel být tento majetek draze restaurován. V roce 1922 byla arcivévodovi Bedřichovi v Rakousku vyměřena daň z majetku ve výši 530 milionů korun; která tak pohltila jeho zbývající majetek, takže následně nedisponoval v Rakousku žádným movitým majetkem.
  • Maďarska: zbylá část panství Ungarisch-Altenburg/Magyaróvár, od r. 1939 Mosonmagyaróvár (17 000 čtverečních sáhů), po svržení proletářské diktatury muselo být uvedeno do původního stavu; panství Sátorhely u Bilje (21 000 čtverečních sáhů), které bylo dvakrát zcela vyplundrováno.

Veškerý zbylý nemovitý majetek byl zatížen hypotékou ve výši 7 milionů CHF. K opravě vyplundrovaných a poničených statků si musel arcivévoda Bedřich vzít půjčku ve výši dvou miliard maďarských korun. Jeho finanční situaci zatěžovaly ještě další závazky z dob Rakouska-Uherska.

Finančně se musel postarat také o 194 penzistů v Rakousku (včetně 58, kteří na něj podali hromadnou žalobu), 53 penzistů v Československu, 24 penzistů v Maďarsku a 7 penzistů ve zbylých národních státech. Kromě toho na něm leželo značné patronátní břemeno. V neposlední řadě musel vydržovat svou rodinu (zcela nebo zčásti): manželku a dvě děti (Albrechta a Gabrielu), ovdovělou dědičnou princeznu zu Salm-Salm, vdanou princeznu Bourbonsko-Parmskou, vdanou princeznu z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingfürstu, baronku Alici Waldbott von Bassenheim, dědičnou princeznu Isabelu.[14]

Do Maďarska, kde mu zůstala dvě panství, přesídlil spolu s rodinou v roce 1921. Tam také 30. prosince 1936 poslední těšínský kníže zemřel a byl pochován v rodinné hrobce farního kostela sv. Gottharda v Mosonmagyaróváru.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]
Arcivévodkyně Isabela

Během cesty na Světovou výstavu v Paříži v roce 1878 se seznámil s princeznou Isabelou z Croÿ-Dülmen ze starobylého nizozemského rodu Croÿů. Zasnoubili se v květnu 1878 v Paříži, sňatek se konal 8. října 1878 na zámku Hermitage. Isabela se stala dámou Řádu hvězdového kříže, nositelkou Alžbětina řádu, několik vyznamenání obdržela také od zahraničních panovníků. Arcivévodkyně Isabela svého manžela intelektuálně převyšovala, proslula svou ambiciózní povahou a v plném smyslu byla emancipovanou ženou, ve společnosti ale nebyla příliš oblíbená. Z manželství se narodilo devět dětí:

  • Marie Kristýna (17. listopadu 1879 – 6. srpna 1962), ⚭ 1902 Emanuel Alfréd ze Salmu (30. listopadu 1871 – 19. srpna 1916)
  • Marie Anna (6. ledna 1882 – 25. února 1940), ⚭ 1903 Eliáš Parmský (23. července 1880 – 27. června 1959), titulární parmský vévoda
  • Maria Jindřiška (10. ledna 1883 – 2. září 1956), ⚭ 1908 Gottfried Hohenlohe-Schillingsfürst (8. listopadu 1867 – 7. listopadu 1932), rakousko-uherský velvyslanec v Německu
  • Natálie (12. ledna 1884 – 23. března 1898)
  • Štefanie (1. května 1886 – 25. srpna 1890)
  • Gabriela (14. září 1887 – 15. listopadu 1954), svobodná, bezdětná
  • Isabela (17. listopadu 1888 – 6. prosince 1973), ⚭ 1912 princ Jiří Bavorský (2. dubna 1880 – 31. května 1943)
  • Marie Alice (15. ledna 1893 – 1. července 1962), ⚭ 1920 Fridrich Heinrich Waldbott, baron von Bassenheim (17. září 1889 – 16. prosince 1959)
  • Albrecht (24. července 1897 – 23. července 1955), rakouský arcivévoda, titulární těšínský vévoda
    ⚭ 1930 Irene Dora Lelbach (1897–1985), rozvod 1937
    ⚭ 1938 Katalin Bocskay de Felsö-Bánya (1909–2000), rozvod 1951
    ⚭ 1951 Lydia Strauss-Dorner (1930–1998)

Řády a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
Arcivévoda Bedřich jako polní maršál a vrchní velitel rakousko-uherské armády (1914)

Jako člen vládnoucí dynastie obdržel již v šestnácti letech prestižní Řád zlatého rouna,[15] během vojenské služby získal řadu dalších ocenění včetně velkokříže Řádu Marie Terezie.[16] Vzhledem ke svému dlouholetému působení v nejvyšším velení rakousko-uherské armády byl také nositelem řady zahraničních vyznamenání.[17][18]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]



Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
 František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 Leopold II.
 
 
 
 
 
 
 Marie Terezie
 
 
 Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
 Karel III. Španělský
 
 
 Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
 Marie Amálie Saská
 
 
 Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
 Karel Kristián Nasavsko-Weilburský
 
 
 Fridrich Vilém Nasavsko-Weilburský
 
 
 
 
 
 
 Karolína Oranžsko-Nasavská
 
 
 Jindřiška Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
 Vilém Jiří z Kirchbergu
 
 
 Luisa Isabela z Kirchbergu
 
 
 
 
 
 
 Isabela Augusta Reuss Greiz
 
Bedřich Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 Leopold II.
 
 
 
 
 
 
 Marie Terezie
 
 
 Josef Habsbursko-Lotrinský
 
 
 
 
 
 
 Karel III. Španělský
 
 
 Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
 Marie Amálie Saská
 
 
 Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
 Fridrich II. Evžen Württemberský
 
 
 Ludvík Württemberský
 
 
 
 
 
 
 Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
 Marie Dorotea Württemberská
 
 
 
 
 
 
 Karel Kristián Nasavsko-Weilburský
 
 
 Henrietta Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
 Karolína Oranžsko-Nasavská
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Židlochovice
  3. ↑ MYŠKA, Martin: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska; Ostravská univerzita, Ostrava, 2003; s. 150 ISBN 80-7042-612-8
  4. ↑ MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Argo, 2008. 668 s. ISBN 978-80-257-0027-3. S. 312. 
  5. ↑ Brigitte Hamann, Georg Hamann: Die Habsburger: Ein biographisches Lexikon. Herausgegeben von Brigitte Hamann. Überarbeitete, ergänzte und korrigierte E-Book-Ausgabe. Herausgegeben und mit einem Vorwort von Georg Hamann, Amalthea Signum Verlag, 2016.
  6. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1872; Vídeň, 1872; s. 386 dostupné online
  7. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1880; Vídeň, 1879; s. 350 dostupné online
  8. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1883; s. 17, 120 dostupné online
  9. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. ↑ Arcivévoda Bedřich na webu rakouského parlamentudostupné online
  11. ↑ Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 2 dostupné online
  12. ↑ Služební postup arcivévody Bedřicha in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 130 dostupné online
  13. ↑ HAMANN, Brigitte; HAMANN, Georg. Die Habsburger: Ein biographisches Lexikon. Herausgegeben von Brigitte Hamann. Überarbeitete, ergänzte und korrigierte E-Book-Ausgabe. Herausgegeben und mit einem Vorwort von Georg Hamann. [s.l.]: Amalthea Signum Verlag 423 s. Dostupné online. ISBN 978-3-903083-44-8. (německy) Google-Books-ID: RZl3DwAAQBAJ. 
  14. ↑ ANNO, Die Stunde, 1925-07-05, Seite 4: Der verarmte Erzherzog Friedrich.. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-01-26]. Dostupné online. 
  15. ↑ Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
  16. ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1991; s. 85, 116
  17. ↑ Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Bedřicha in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 11 dostupné online
  18. ↑ Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Bedřicha in:BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 128–129 ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Albrecht Fridrich 		Znak z doby nástupu Těšínský kníže
1895–1918 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
zánik knížectví
Rakouští arcivévodové
1. generace
Znak rakouské císařské rodiny
Znak rakouské císařské rodiny
2. generace
3. generace
4. generace
5. generace
6. generace
7. generace
8. generace
9. generace
10. generace
11. generace
12. generace
13. generace
14. generace
15. generace
16. generace
Habsburské
Toskánsko
Uhersko
Josef Arpád • Géza
17. generace
Potomci
Karla I.
Toskánští
Falčtí
18. generace
19. generace
S: také španělský infant
T: také toskánský princ
M: také modenský princ
P: také portugalský infant
B: také belgický princ
kurzívou jsou rakouští panovníci
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bedřich_Rakousko-Těšínský&oldid=24145121“