Belemniti
 BelemnitiStratigrafický výskyt: svrchní trias - svrchní křída | |
|---|---|
 Rekonstrukce vzezření belemnitů | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | měkkýši (Mollusca) |
| Třída | hlavonožci (Cephalopoda) |
| Podtřída | belemniti (Belemnoidea) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Belemniti byli zástupci poměrně rozšířené skupiny vodních měkkýšů – hlavonožců, žijících od triasu až do svrchní křídy (asi před 227 až 66 miliony let). Byli značně podobní dnešním olihním (i když s nimi nejsou blízce příbuzní) a sépiím. Stejně jako tito recentní hlavonožci měli také inkoustový váček.[1] Lišili se naopak přítomností deseti ramen (chapadel) zhruba stejné délky a neměli na nich tentakule.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Belemniti žili dravě. Díky vzácným nálezům můžeme celkem spolehlivě rekonstruovat jejich vnější i vnitřní morfologii. V drtivé většině případů se z nich zachovává ve fosilním záznamu pouze vnitřní schránka, takzvané rostrum. To je tvořené kalcitem a může uchovávat cenný izotopový záznam. Díky charakteru kalcitu (je takzvaně nízko-hořečnatý) se rostra belemnitů často používají k izotopovým analýzám, zejména poměrů izotopů uhlíku, kyslíku, stroncia a jiných stopových prvků.
Tělo belemnitů bylo tvořeno ze tří hlavních částí- rostra (hydrodynamický orgán), fragmokonu (hydrostatický orgán) a proostraka. Poslední článek fragmokonu tvořil samotnou obývací komoru belemnita. Proostrakum chránilo měkké části uvnitř jeho těla.
Ze vzácných nálezů měkkých částí belemnitů víme, že měli veliké komorové oči, háčky na deseti chapadlech (takzvané onychyty), ploutvičky a v neposlední řadě také inkoustový vak a speciální čelisti (tvarově připomínající zobáky).[1][2]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Název pochází z řeckého belemnon (šíp) a eidos ("tvar") – tedy "ve tvaru šípu". Schránky belemnitů jsou obvykle jedinou zachovalou částí těla a mají skutečně podobu hrotu kopí či šípu. Belemniti byli velmi četní a proto slouží mnohde jako indexové fosilie pro datování druhohorních hornin. Tito živočichové byli častou kořistí velkých mořských plazů, jako byli plesiosauři a mosasauři. Vyhynuli na konci křídy před 66 miliony let (podobně jako jim příbuzní amoniti, kteří přečkali katastrofu na konci druhohor, ale jen o několik stovek tisíc let).[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b KLUG, Christian; SCHWEIGERT, Günter; FUCHS, Dirk. First record of a belemnite preserved with beaks, arms and ink sac from the Nusplingen Lithographic Limestone (Kimmeridgian, SW Germany). Lethaia. 2010, roč. 43, čís. 4, s. 445–456. Dostupné online [cit. 2019-12-08]. ISSN 1502-3931. DOI 10.1111/j.1502-3931.2009.00203.x. (anglicky)
- ↑ HOFFMANN, René; STEVENS, Kevin. The palaeobiology of belemnites – foundation for the interpretation of rostrum geochemistry. Biological Reviews. 2020-02, roč. 95, čís. 1, s. 94–123. Dostupné online [cit. 2023-10-16]. ISSN 1464-7931. DOI 10.1111/brv.12557. (anglicky)
- ↑ SOCHA, Vladimír. Proč vyhynuli amoniti?. OSEL.cz [online]. 14. října 2022. Dostupné online. (česky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Lehmann, U. 1981. The Ammonites: Their life and their world. London: Cambridge University Press.
- Doyle, Peter (2004). "The Jurassic Belemnite Suborder Belemnotheutina". Palaeontology 47: 983. doi:10.1111/j.0031-0239.2004.00395.x
- Klug, C. et al. (2010) "First record of a belemnite preserved with beaks, arms and ink sac from the Nusplingen Lithographic Limestone (Kimmeridgian, SW Germany) ". Lethaia, Vol. 43, pp. 445–456
- Pascal Neige, Robert Weis & Emmanuel Fara (2021). Ups and downs of belemnite diversity in the Early Jurassic of Western Tethys. Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1111/pala.12522
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu belemniti na Wikimedia Commons
