Buněčná linie Vero
Buňky Vero je savčí kontinuální buněčná linie, která se běžně používá v mikrobiologii, v molekulárních a buněčných výzkumech. Vero linie byla ustanovena z epitelových buněk ledvin Kočkodana obecného[1] (Chlorocebus aethiops, dříve Cercopithecus aethiops)[2]. Linie byla vyvinuta 27. března 1962 profesorem Y. Yasumura a Y. Kawakita na Univerzitě Chiba v Japonsku[3]. Původní linie byla pojmenována "Vero" podle zkratky verda reno, což v esperantu znamená „zelená ledvina“, zatímco „vero“ samotné znamená v esperantu „pravda“.[4]
Charakterizace
[editovat | editovat zdroj]Buněčná linie Vero je kontinuální a aneuploidní, což znamená, že má abnormální počet chromozomů. Kontinuální buněčná linie může být replikována prostřednictvím mnoha cyklů dělení a nestárne. Vero buňky jsou interferon-deficientní; na rozdíl od normálních savčích buněk nevylučují interferon alfa nebo beta, když jsou infikovány viry.[5] Stále však mají receptor interferonu-alfa/beta, takže reagují normálně, když je do jejich kultivačního média přidán rekombinantní interferon.
Celou sekvenci genomu Vero buněčné linie určili japonští vědci v roce 2014.[6] Chromozom 12 buněk Vero má homozygotní deleci ~9-Mb, která způsobuje ztrátu klastru genů interferonu I a inhibitorů cyklin-dependentní kinázy CDKN2A a CDKN2B v genomu.[6] Ačkoli africké zelené opice byly dříve klasifikovány jako Cercopithecus aethiops, byly zařazeny do rodu Chlorocebus, který zahrnuje několik druhů.[7] Analýza genomu ukázala, že buněčná linie Vero pochází ze samice Chlorocebus sabaeus.[6]
Využití ve výzkumu
[editovat | editovat zdroj]Vero buňky se používají k mnoha účelům, včetně:
- screening na toxin Escherichia coli, nejprve nazvaný "Vero toxin" podle této buněčné linie a později nazvaný "Shiga-like toxin" kvůli jeho podobnosti s Shiga toxinem izolovaným z Shigella dysenteriae[6]
- jako hostitelské buňky pro rostoucí viry; například pro měření replikace v přítomnosti nebo nepřítomnosti výzkumného léčiva, testování na přítomnost viru vztekliny nebo růst zásob virů pro výzkumné účely. Jako nedávný příklad, CoronaVac, vakcína COVID-19 vyvinutá společností Sinovac Biotech používá ve výrobě buňky Vero a na obalu vakcíny je vidět výraz „Vero“.[8]
- jako hostitelské buňky pro eukaryotické parazity, zvláště pro trypanosomatidy[6]
Linie
[editovat | editovat zdroj]- Vero (ATCC č. CCL-81)
Izolován z ledviny C. aethiops dne 27. března 1962
- Vero 76 (ATCC č. CRL-1587)
Odvozený od Vero v roce 1968 roste do nižší hustoty nasycení (buňky na jednotku plochy) než původní Vero. Je užitečný pro detekci a počítání virů hemoragické horečky pomocí plakových testů.
- Vero E6, také známý jako Vero C1008 (ATCC č. CRL-1586)
Tato linie je klonem z Vero 76. Buňky Vero E6 vykazují určitou kontaktní inhibici, takže jsou vhodné pro propagaci virů, které se replikují pomalu.
- Výzkum kmenů transfekovaných virovými geny:
Vero F6 je buňka transfekovaná genem kódujícím vstupní protein HHV-1 glykoprotein-H (gH).[9] Vero F6 byl transfekován prostřednictvím zřetězeného plazmidu s genem gH po kopii oblasti promotoru glykoproteinu-D (gD) HHV-1. V linii Vero F6 je exprese gH pod kontrolou promotorové oblasti gD.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ AMMERMAN, Nicole C.; BEIER-SEXTON, Magda; AZAD, Abdu F. Growth and Maintenance of Vero Cell Lines. The Current Protocols [online]. Wiley Online Library, 2008-11-01 [cit. 2022-05-03]. Dostupné online.
- ↑ Chlorocebus sp. MAS-2011. www.uniprot.org [online]. [cit. 2022-05-15]. Dostupné online.
- ↑ AMMERMAN, Nicole C.; BEIER‐SEXTON, Magda; AZAD, Abdu F. Growth and Maintenance of Vero Cell Lines. Current Protocols in Microbiology. 2008-11, roč. 11, čís. 1. Dostupné online [cit. 2022-05-15]. ISSN 1934-8525. DOI 10.1002/9780471729259.mca04es11. PMID 19016439. (anglicky)
- ↑ Kenkyū tēma betsu dōbutsu baiyō saibō manyuaru.. Tōkyō: Kyōritsushuppan 368 p. s. Dostupné online. ISBN 4-320-05386-9, ISBN 978-4-320-05386-1. OCLC 835133213
- ↑ DESMYTER, Jan; MELNICK, Joseph L.; RAWLS, William E. Defectiveness of Interferon Production and of Rubella Virus Interference in a Line of African Green Monkey Kidney Cells (Vero). Journal of Virology. 1968-10, roč. 2, čís. 10, s. 955–961. Dostupné online [cit. 2022-05-15]. ISSN 0022-538X. DOI 10.1128/jvi.2.10.955-961.1968. PMID 4302013. (anglicky) Archivováno 15. 5. 2022 na Wayback Machine.
- ↑ a b c d e OSADA, Naoki; KOHARA, Arihiro; YAMAJI, Toshiyuki. The Genome Landscape of the African Green Monkey Kidney-Derived Vero Cell Line. DNA Research. 2014-12-01, roč. 21, čís. 6, s. 673–683. Dostupné online [cit. 2022-05-15]. ISSN 1340-2838. DOI 10.1093/dnares/dsu029. PMID 25267831. (anglicky)
- ↑ HAUS, Tanja; AKOM, Emmanuel; AGWANDA, Bernard. Mitochondrial Diversity and Distribution of African Green Monkeys ( Chlorocebus Gray, 1870). American Journal of Primatology. 2013-04, roč. 75, čís. 4, s. 350–360. Dostupné online [cit. 2022-05-15]. ISSN 0275-2565. DOI 10.1002/ajp.22113. PMID 23307319. (anglicky)
- ↑ Sinopharm [Vero Cell]- Inactivated, COVID-19 vaccine. www.who.int [online]. [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FORRESTER, A.; FARRELL, H.; WILKINSON, G. Construction and properties of a mutant of herpes simplex virus type 1 with glycoprotein H coding sequences deleted. Journal of Virology. 1992-01, roč. 66, čís. 1, s. 341–348. PMID : 1309250 PMCID: PMC238293. Dostupné online [cit. 2022-05-15]. ISSN 0022-538X. DOI 10.1128/JVI.66.1.341-348.1992. PMID 1309250.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Buněčná linie Vero na Wikimedia Commons
