Chřapáč
 Chřapáč | |
|---|---|
 Chřapáč kadeřavý (Helvella crispa) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby vřeckovýtrusé (Ascomycota) |
| Řád | Kustřebkotvaré (Pezizales) |
| Čeleď | chřapáčovité (Helvellaceae) |
| Rod | chřapáč (Helvella) L., 1753 |
| Druhy | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chřapáč (Helvella) je rod vřeckovýtrusých hub z čeledi chřapáčovité (Helvellaceae) patřící do řádu kustřebkotvaré (Pezizales).
Nomenklatura
[editovat | editovat zdroj]Rodu Helvella v latinské taxonomii odpovídá český rod chřapáč. Tento rod však bývá v české taxonomii často dělen do tří rodů:
- Chřapáč – většina hub rodu Helvella má v češtině tento druhový název.
- Kališník – druhy s miskovitým kloboukem a žebernatým třeněm, např. kališník obecný.
- Stopečka – drobné „chlupaté“ druhy s miskovitým kloboukem, např. stopečka pýřitá.
Běžně jsou používány jak názvy např. chřapáč obecný a chřapáč pýřitý, tak synonyma těchto názvů kališník obecný a stopečka pýřitá.
V 19. století a na počátku 20. byl český název chřapáč užíván i pro současný rod ucháč. Český mykolog Jan Bezděk v roce 1901 doporučil používat označení chřapáč pouze pro rod Helvella, zatímco pro rod Gyromitra zavedl název ucháč, které převzal z Krejčího spisů jakožto lidové označení.[1] Naopak na Křivoklátsku, Karlštejnsku, Unhošťsku a na pražských trzích byly ucháče nazývány chřapáči ještě v polovině 20. století.[2] Mykolog František Smotlacha vysvětloval souvislost názvu chřapáč s křehkostí těchto hub, které se při manipulaci snad „nachřápnou“.[2]
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Chřapáče jsou houby spíše středního či drobného vzrůstu, plodnice je tvořena kloboukem nesoucím na svém povrchu thecium (výtrusorodé rouško), a kratším či delším třeněm. Jednotlivé druhy se od sebe tvarem a barvou často dosti liší, i vnitrodruhová variabilita bývá vysoká.
Klobouk je zpravidla nepravidelně zprohýbaný, hrbolkatý a zkroucený, většinou laločnatého, sedlovitého nebo miskovitého tvaru. Třeň je buď podélně výrazně žebrovaný a žilnatý (lacunosní), nebo je válcovitý a hladký, případně drobně chlupatý. Dužnina klobouku je velmi tenká, chrupavčitá, ale křehká a velmi lámavá.
Mikroskopické znaky
[editovat | editovat zdroj]Výtrusorodé rouško na vnější straně klobouku je tvořeno protáhlými unitunikátními vřecky až 300 μm dlouhými, mezi nimi se vyskytují nitkovité parafýzy. Ve vřecku je uloženo 8 výtrusů, víceméně elipsoidních, bezbarvých.[3][4][5]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Chřapáče jsou spíše nehojné až vzácné houby, ekologie se liší druh od druhu, typickými místy výskytu jsou však listnaté lesy či okraje cest.
Použití
[editovat | editovat zdroj]Jako jedlé druhy bývají uváděny chřapáč kadeřavý, chřapáč obecný a chřapáč jamkatý.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Chřapáč (kališník) obecný (Helvella acetabulum) -
Chřapáč jamkatý (Helvella lacunosa) -
Chřapáč pružný (Helvella elastica) -
Chřapáč kadeřavý (Helvella crispa) -
Chřapáč bělonohý (Helvella leucopus) -
chřapáč (stopečka) pýřitý (Helvella macropus)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BEZDĚK, Jan. Houby jedlé a jim podobné jedovaté. Praha: vlastním nákladem, 1901. 225 s. S. 196.
- ↑ a b SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha: Melantrich, 1947. 297 s. S. 138.
- ↑ KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1036-8.
- ↑ BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2.
- ↑ PILÁT, Albert. Naše houby. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Orbis, 1952. 335 s.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŠEBEK, Svatopluk. Naše chřapáčovité a smržovité houby. Poděbrady: Oblastní muzeum v Poděbradech, 1973. S. 21–27.
- BOROVIČKA, Jan; MAROUNEK, Dalibor. Chřapáče hojné i vzácné. In: BOROVIČKA, Jan. Mykologický sborník. Praha: Česká mykologická společnost, 12. 2010. ISSN 0374-9436. S. 68–74.
- HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu chřapáč na Wikimedia Commons - Galerie chřapáč na Wikimedia Commons
Taxon Helvella ve Wikidruzích- Chřapáče na nasehouby.cz
- Chřapáče na BioLib.cz
