Chytridiomycety

Chytridiomycety
	Synchytridium endobioticum
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi);
Oddělení	chytridiomycety (Chytridiomycota); (de Bary, 1863) Sparrow, 1958
Třída	Chytridiomycetes;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chytridiomycety (Chytridiomycota) je oddělení primitivních hub, zpravidla označované za nejprimitivnější houby vůbec. Jedná se pravděpodobně o přirozenou, monofyletickou skupinu, pokud se z chytridiomycet vyloučí taxony (oddělení) Neocallimastigomycota a Blastocladiomycota.

Popis

Chytridiomycety mohou mít několik typů stélek, ty nejprimitivnější jsou jen váčkovitá sporangia bez přídatných orgánů, u jiných skupin se však přidávají různě složité rhizoidy. Nejsložitějším typem jsou druhy s tzv. cenocytickým myceliem, které připomíná podhoubí hub. Buňky jsou obvykle mnohojaderné. Buněčná stěna typická pro chytridiomycety je chitin, beta-1,3-glukan a beta-1,6-glukan; celulóza údajně u jednoho zástupce.^[1]

Množí se nepohlavně produkcí spor v rozmanitých sporangiích, ale bylo u nich nalezeno i mnoho druhů pohlavního rozmnožování. Zoospory se totiž mohou za určitých podmínek chovat jako gamety a fúzovat spolu za vzniku nového jedince. Jindy jsou však gamety již plně odlišené na základě velikosti či barvy; nejvyšším stupněm vývoje je zřejmě oogamie, kdy samičí gameta (oosféra) zůstává na svém místě v gametangiu a je oplodněna pohyblivými samčími gametami.^[1]

Životní styl

Tato skupina je zřejmě primárně vodní, ale vyskytuje se ve velkém měřítku i v půdě. Samostatnou kapitolou jsou Neocallimastigomycota, dnes svébytné oddělení, které žijí v bachoru mnohých býložravých kopytníků.

Nachází se mezi nimi řada parazitických a saprofytických druhů. Parazitovat mohou na jiných chytridiomycetách, cévnatých rostlinách nebo i na hmyzu či obojživelnících.^[1] Ke známým parazitickým chytridiomycetám patří mimo jiné rakovinec bramborový (Synchytrium endobioticum) parazitující na bramborách, lahvičkovka (Olpidium) nebo Batrachochytrium dendrobatidis napadající žáby a působící od roku 1998 masové úhyny celých populací žab po celém světě, především v tropické Americe. Soudí se, že tato nákaza, dosahující rozměrů pandemie, způsobila vyhynutí až dvaceti druhů žab včetně ropuchy zlaté (Incilius periglenes) z Kostariky, nejméně tří zástupců rodu Atelopus ze Střední Ameriky a Venezuely, třinácti druhů létavek rodu Pseudophilautus ze Srí Lanky, a pravděpodobně i obou druhů tlamorodek (Rheobatrachus) ze severní Austrálie.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. 606 s. ISBN 80-246-1036-1.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Chytridiomycety na Wikimedia Commons

[kalina-1] KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. 606 s. ISBN 80-246-1036-1.

[1]