Dejvice
| Dejvice | |
|---|---|
 Ulice Dejvická | |
| Lokalita | |
| Městská část | Praha 6 |
| Správní obvod | Praha 6 |
| Obvod | Praha 6 |
| Obec | Praha |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°6′17″ s. š., 14°22′28″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 23 401 (2021)[1] |
| Počet domů | 2 505 (2011)[2] |
| Počet ZSJ | 14 |
 | |
  Dejvice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 400459 |
| Kód k. ú. | 729272 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dejvice (německy Dejwitz, v letech 1939–45 Dewitz)[3][4] jsou městská čtvrť a katastrální území v pražské městské části Praha 6, rozkládající se severně od Pražského hradu.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší dějiny
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší osídlení Dejvic bylo v oblasti Baby a Šárky, kde bylo osídlení minimálně z období kultury s nálevkovitými poháry a také z období knovízské kultury.
Od 11. století
[editovat | editovat zdroj]První zmínky o Dejvicích jsou z roku 1088, tehdy se jednalo o ves ležící na svazích pod dnešní Horní Šárkou - Dejvice jsou uvedeny v zakládací listině Vyšehradské kapituly. Král Vratislav II. v ní daruje ves kostelu svatého Petra a Pavla na Vyšehradě:
- „Degnicih de terra ad II aratra cum tomariis Bogdan, Premii.“[5] (Dehnických pozemků na dva pluhy se soustružníky Bohdanem a Přemilem.)[6] Nároky z této listiny byly potvrzeny králem Přemyslem Otakarem I. v roce 1222.[7]
V té době nesla ves název Degnici, díky hláskovému vývoji se jméno později změnilo na Dehnice a posléze vlivem lidové etymologie se název v 19. století změnil na Dejvice, úředně byla tato verze jména zanesena v roce 1886.[8][9] Původ jména bývá vysvětlován několika způsoby – jedna možnost je, že jméno má patronymický původ[8] odkazující na potomky Dehnovy, podle další verze bylo jméno odvozeno od místní výroby dehtu, ale existuje také varianta, která vysvětluje původ jména z osobního jména „dehna“ – zlý duch, démon či ďábel, podle toho, že původní obyvatelé údajně ohrožovali sousedy a pocestné.[10]
Další písemné zmínky o Dejvicích pocházejí z roku 1320, kdy získalo purkrabskou část Dejvic Svatovítské proboštství směnou s Janem Lucemburským.[11] Menší část však i nadále zůstala v majetku Vyšehradské kapituly.[12] Centrum původní vsi Dejvice se nalézalo kolem Proboštského dvora (dnešní ulice Proboštská). V této době zde byl vrchnostenský dvůr o jednom popluží – tyto pozemky byly osvobozeny od platů a břemen. Dále zde byl manský dvorec a čtyři selské usedlosti. Majitelé usedlostí museli pracovat tři dny v týdnu na vrchnostenském majetku. Kromě toho se tu nacházelo ještě několik chalup včetně kovárny a malé dvorce, které do roku 1325 vlastnil jakýsi Gothard.[6]
Druhá osada na území Dejvic ležela v oblasti dnešní Šárky a nazývala se Újezdec či Újezd v Šárce. Písemně je tato osada doložena v roce 1334.[13] Již během 14. století se jméno osady změnilo na „Šárka“. Na jižních svazích Šárky se pak nalézaly dva vrchnostenské dvory, selský dvůr a pravděpodobně od roku 971 se zde také nacházel kostelík svatého Matěje.[8] Původně patřil k Dejvicím pouze pravý břeh Šáreckého potoka, zatímco levý břeh patřil k Lysolajím. Změna nastala až v roce 1784.[6] Od druhé poloviny 14. století nevedli již dvorec probošti, ale pronajímali ho svým panošům, mezi jejich povinnosti patřilo taktéž vařit proboštovi pivo. S ohledem na velikost pozemků uvažoval Karel IV. původně o tom, že Nové Město pražské založí právě na území Dehnic.[8]
Po husitských válkách
[editovat | editovat zdroj]V době pohusitské byly Dejvice soukromým majetkem, od roku 1594 patřily úřadu nejvyššího komorníka. Od roku 1790 byly Dejvice opět částečně v držení svatovítského probošta.[10] Během třicetileté války byl vlastní Proboštský dvůr výrazně poničen, ale brzy byl opraven. V 60. letech 17. století zde byl založen i pivovar a dvůr byl centrem správy všech proboštských statků v okolí Prahy. Na konci 18. století byl dvůr rozšířen o další velký dvůr a v roce 1872 byla ke statku připojena i nedaleká usedlost Hadovka.[14]
První městská zástavba v Dejvicích vznikla ještě před 1. světovou válkou v okolí nádraží Bruska.[3]
Po první světové válce
[editovat | editovat zdroj]
Historie moderních Dejvic jakožto městské čtvrti začíná ve 20. letech minulého století. Součástí hlavního města se staly vznikem Velké Prahy k 1. lednu 1922. V této době byla celá čtvrť i s jejím centrem, Vítězným náměstím, postavena najednou podle moderního urbanistického plánu architekta Antonína Engela. Zavedena byla tramvajová doprava, těsně před druhovu světovou válkou i trolejbusová. Další výstavba se z Vítězného náměstí postupně posouvala na sever. V těchto místech byl také po válce postaven hotel International reprezentující socialistický realismus.
V roce 1978 sem byla zavedena linka A metra (tehdy konečná stanice Leninova, dnes Dejvická), vznikla také dnešní moderní silnice Evropská (tehdy Leninova) spojující letiště s centrem Prahy, a to přestavbou několika původních ulic (například Kladenské).
Charakter čtvrti
[editovat | editovat zdroj]Dejvice jsou relativně luxusní rezidenční čtvrtí, jíž sice dominují velkolepé budovy vysokých škol a armády, ale obsahuje i mnoho klidných míst s vilami movitých měšťanů a rezidencemi zastupitelských úřadů, zejména vilová oblast Hanspaulka. Ceněno je těsné sousedství jak s centrální oblasti Prahy, tak s velkými plochami zeleně (Stromovka a Divoká Šárka).
Mezi ulicí Jugoslávských partyzánů a Evropskou se nachází univerzitní kampus, ve kterém je rektorát ČVUT a jeho fakulty - fakulta strojní, fakulta elektrotechnická, fakulta informačních technologií, fakulta stavební a fakulta architektury, dále budovy VŠCHT, bohoslovecký seminář, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy a Národní technická knihovna.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Veřejná
[editovat | editovat zdroj]Pod Vítězným náměstím stojí stanice metra linky A. Na ni navazují autobusové spoje do Suchdola a Podbaby. Kromě metra jsou Dejvice spojeny s centrem ještě tramvajovou linkou přes Prašný most. U stanice metra Hradčanská se nachází železniční stanice Praha-Dejvice. Je historicky prvním nádražím na území dnešní Prahy, od roku 1830 zde začínala Lánská koněspřežka.[zdroj?!]
Automobilová
[editovat | editovat zdroj]Hlavními tepnami Prahy 6 jsou ulice vycházející z Vítězného náměstí – Evropská (na západ k ruzyňskému letišti), Jugoslávských partyzánů (na sever k Podbabě), Československé armády (na východ k Letné) a Svatovítská (na jih k Pražskému hradu a tunelu Blanka).
Další fotografie
[editovat | editovat zdroj]-
-
-
Hotel International postavený ve stylu sorely -
Budova A Stavební fakulty ČVUT -
-
-
Plastika Dóm chaosu Martina Rajniše -
Vilová čtvrť Hanspaulka -
Zřícenina Baba
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ a b Pošty Praha 6 a Praha 7 [online]. [cit. 2014-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-25.
- ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren. 3.. vyd. Praha: Selbstverlag des Reichsprotektors in Böhmen und Mähren, 1940. 434 s.
- ↑ Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, díl I,. [s.l.]: [s.n.] S. 380.
- ↑ a b c VACEK, František. Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí. In: TEIGE, Josef. Sborník příspěvků k dějinám král. hlav. města Prahy. Praha: Obec pražská, 1911. Dostupné online. S. 47–461.
- ↑ Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, díl II,. [s.l.]: [s.n.] S. 216.
- ↑ a b c d ŠVÁBÍK, Jakub. Dejvické usedlosti [online]. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2009 [cit. 2015-01-03]. Dostupné online.
- ↑ Hanspaulka – historie, vzpomínky, zajímavosti. Praha: Unicornis, 2005. ISBN 80-86562-05-0. Kapitola O Dejvicích a Šárce, s. 17–18.
- ↑ a b Pražská šestka [online]. [cit. 2014-12-25]. Kapitola Základní informace o vzniku a historii Dejvic. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních, I. díl. Praha: [s.n.], 1995.
- ↑ BEDRNÍČEK, Pavel. Obce vůkolní před branami měst pražských, Praha 2006,. Praha: [s.n.], 2006.
- ↑ HOLEC, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních, IV. díl. Praha: [s.n.], 1996. S. 261.
- ↑ Webové stránky Prahy 6 [online]. Praha 6 [cit. 2014-12-25]. Kapitola Historie. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-25.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HANSL, František. Smíchovsko a Zbraslavsko : společnou prací učitelstva. Smíchov: vl.n., 1899. Dostupné online. Kapitola Dejvice, s. 211–217.
- VACEK, František. Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí. In: VOJTÍŠEK, Václav. Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy. Praha: Důchod obce hlavního města Prahy, 1923. Dostupné online. Svazek IV.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Praha 6
- Seznam kulturních památek v Dejvicích
- Městská památková zóna Dejvice, Bubeneč, horní Holešovice
- Podbaba
- Hanspaulka
- FK Dukla Praha
- Hradčanská – stanice metra
- Dejvická – stanice metra
- Semafor (divadlo)
- Jenerálka
- Seznam uměleckých realizací ve veřejném prostoru v Dejvicích
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Galerie Dejvice na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dejvice na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Device v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Katastrální mapa Dejvice na webu ČÚZK
- Archivní mapy Archivováno 11. 5. 2018 na Wayback Machine. na webu ČÚZK [cit. 2018-05-10]
- Historie Dejvic
