Přeskočit na obsah

Druhá výprava Kryštofa Kolumba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Druhá Kolumbova výprava
Člun, vyslaný v srpnu 1494 na Hispaniolu pro vodu (rytina z fondu univerzitní knihovny, Sevilla)

Druhá výprava Kryštofa Kolumba se uskutečnila v letech 1493 až 1496.

Krátce před touto výpravou, v květnu 1493, vydal papež Alexandr VI. bulu Inter caetera o rozdělení oceánských prostorů mezi Portugalskem a Španělskem. Kromě územních zisků, založení nových osad a objevení nalezišť zlata mělo být jedním z cílů výpravy také obracet domorodé obyvatele ke křesťanství. Než Kryštof Kolumbus opustil Španělsko, nařídili mu Ferdinand s Isabelou, aby s domorodci navazoval přátelské vztahy.[1]

Flotila byla tentokrát větší: dvě lodě typu karaka (vlajková loď Marigalante a Gallega) a 15 karavel: Fraila, San Juan, Colina, Gallarda, Gutierre, Bonial, Rodriga, Triana, Vieja, Prieta, Gorda, Cardera, Quintera a také pravděpodobně dvě lodě z první výpravy, Niña (nově pojmenovaná jako Santa Clara) a Pinta. Posádku tvořilo asi 1200 mužů, mezi nimiž byli také Alonso de Hojeda nebo Juan Ponce de León a Kolumbův bratr Diego.

Malé Antily

[editovat | editovat zdroj]

Z Cádizu ve Španělsku vyplula výprava 25. září 1493.[2] Za sedm dní dorazila na Kanárské ostrovy; stejně jako při první cestě přistála na La Gomeře a odplula 13. října 1493. Zvolený kurz byl o něco jižněji než při první výpravě. Po 21 dnech dorazila 3. listopadu 1493 flotila k Dominice (tak byl ostrov nazván, protože to bylo v neděli: dies Dominica – den Páně).[3] Kvůli členitému pobřeží Kolumbus nenašel vhodný přístav a pokračoval k dalším ostrovům Malých Antil, k Marie-Galante a Guadeloupe.[4]

Guadeloupe prozkoumal mezi 4. listopadem a 10. listopadem 1493 a poprvé se tu od skupiny taínských žen dozvěděl o kanibalismu Karibů. Dále výprava doplula na ostrovy Montserrat, Redonda, Antigua a Svatý Kříž.[4] Poté se vydala přes dnešní Panenské ostrovy a pokračovala na Velké Antily. Poprvé spatřila východní pobřeží ostrova Portoriko odpoledne 17. listopadu 1493; obeplula ho z jižní strany a 19. listopadu 1493 přistála na jeho severozápadním pobřeží. Kolumbus pojmenoval ostrov Svatý Jan Křtitel (San Juan Bautista) a kotvil na něm dva dny, 20. a 21. listopadu 1493.[5]

22. listopadu pak pokračoval Kolumbus na Hispaniolu a v noci 27. listopadu se pokusil světlicemi signalizovat svůj příjezd do pevnosti Navidad, ale bez odezvy. 28. listopadu na Hispaniole přistál na stejném místě, kde rok předtím ztroskotala Santa María.[3]

Velké Antily

[editovat | editovat zdroj]

Na Hispaniole následujícího dne Španělé objevili spálené zbytky pevnosti Navidad a Kolumbus zjistil, že posádka, kterou tam zanechal, již neexistuje. Od indiánského kasika Guacanariho, známého již z první výpravy, se dozvěděl, že někteří lidé z pevnosti zahynuli kvůli nemoci a některé pobili poddaní sousedního kasika.[4] Poté se Kolumbus rozhodl u řeky v severovýchodní části Hispanioly vybudovat novou osadu, kterou na počest kastilské královny nazval La Isabela. V prvních dnech roku 1494 zorganizoval dvě výpravy, které měly ostrov prozkoumat a pátrat po zlatě, a skutečně od nich dostal zprávy o bohatých nalezištích tohoto kovu.[4] Místní podmínky a také špatná strava ale způsobily, že stovky mužů onemocněly; Kolumbus se proto rozhodl vyslat 12 lodí zpět do Španělska, aby podaly zprávu o dosavadním průběhu plavby a předvedly výsledky obchodní kořisti; z Hispanioly vypluly pod velením Antonia de Torrese 2. února 1494.[6] Lodě odvážely malé množství zlata a několik se jich pak mělo vrátit s léky a čerstvými potravinami.

Kolumbus se rozhodl prozkoumat další ostrovy; 24. dubna z Hispanioly vyplul se třemi karavelami, zatímco vedení nad Isabelou svěřil pětičlennému výboru, v jehož čele stál Kolumbův bratr Diego.[7] 30. dubna 1494 dorazil na Kubu do Puerto Grande, poté do zálivu Guantánamo, 3. května 1494 do Cabo de Cruz a o několik dní později dorazil na Jamajku. Žádné zlato tam ale nenašel a tak se 14. května vrátil zpět na Kubu, o které se domníval, že je spíše poloostrovem Číny než ostrovem. Plavil se podél jejího jižního břehu, poté se vrátil, obeplul Jamajku a dále Hispaniolu podél jižního pobřeží. Až 29. září 1494 dorazil zpět do Isabely, kde onemocněl.[8]

Do Isabely mezitím doplul se třemi karavelami jeho bratr Bartoloměj, s kterým se přes sedm let neviděl, a Kryštof mu udělil titul guvernéra Indie.[9] V době Kolumbovy nemoci se zhoršily vztahy mezi Španěly a Indiány, z kterých si Španělé dělali otroky. Na počátku roku 1495 proběhlo velké povstání Indiánů, které Kolumbus krvavě potlačil a obnovil tak autoritu Španělska na ostrově.[10] Když se de Torres vrátil s loděmi a slíbenými zásobami, Kolumbus ho opět poslal do Evropy s 500 otroky.[11]

V říjnu 1495 dorazil do Isabely Juan Aguardo, dvorní komorník vyslaný španělskou královskou rodinou, jehož úkolem bylo zjistit situaci a zaznamenat i svědectví osadníků o počínání Kolumbových mužů. Kolumbus se poté rozhodl přenechat Isabelu Bartolomějovi a vrátit se do Evropy, ale před odjezdem zasáhl Isabelu prudký hurikán, který zničil všechny karavely kromě Niña, což k návratu se všemi zbývajícími muži nestačilo. Kolumbus tedy nechal postavit další karavelu, která dostala jméno Indie. 10. března 1496 Kolumbus konečně z Hispanioly s 200 muži a 30 otroky odplul; v dubnu si ještě na Guadeloupe vynutil na tamních domorodcích doplnění zásob.

Niña a Indie opustily Guadeloupe 20. dubna. 8. června s nimi přistál Kolumbus v Portugalsku a 11. června 1496 se vrátil přes Cádizský záliv do Španělska. Tentokrát ho nečekalo bouřlivé přivítání – ve Španělsku v době jeho nepřítomnosti opadla počáteční euforie z jeho objevů a začala převládat skupina jeho protivníků. Lidé se navíc začali obávat nemoci pocházející z kolonií, která byla po několika letech nazvána syfilis.[10]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Secondo viaggio di Cristoforo Colombo na italské Wikipedii a Voyages of Christopher Columbus na anglické Wikipedii.

  1. Morison (1991), s. 391
  2. Bergreen (2011), s. 128
  3. a b Janáček (1992), s. 175–176
  4. a b c d de Lollis (1992), s. 130–140
  5. Morison (1986), s. 440, 448, 449
  6. Janáček (1992), s. 179
  7. Janáček (1992), s. 183
  8. de Lollis (1992), s. 149–155
  9. Janáček (1992), s. 186
  10. a b Janáček (1992), s. 188–190
  11. de Lollis (1992), s. 158–160

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BERGREEN, Lawrence. Columbus: The Four Voyages, 1493–1504. New York: Penguin Group US, 2011. ISBN 978-1101544327. (anglicky) 
  • DE LOLLIS, Cesare. Život Kryštofa Kolumba. Praha: Melantrich, 1992. 295 s. ISBN 80-7023-123-8. 
  • JANÁČEK, Josef. Čtyři plavby Kryštofa Kolumba. Praha: Panorama, 1992. 322 s. ISBN 80-7038-213-9. 
  • MORISON, Samuel Eliot. The Great Explorers: The European Discovery of America. Oxford: Oxford University Press, 1986. ISBN 978-0-19-504222-1. (anglicky) 
  • MORISON, Samuel Eliot. Admiral of the Ocean Sea: A Life of Christopher Columbus. 4. vyd. Boston: Little, Brown, 1991. Dostupné online. ISBN 978-0316584784. OCLC 559825317 (anglicky) 
  • PHILLIPS, William D.; PHILLIPS, Carla Rahn. The worlds of Christopher Columbus. Cambridge: Cambridge university press, 1992. 322 s. ISBN 978-0-521-44652-5. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]