Etichonovci
Etichonovci byli významnou šlechtickou rodinou, pravděpodobně franského, burgundského nebo vizigótského původu, která v 7. až 10. století vládla Alsaskému vévodství.[1] Dynastie je pojmenována po Etichonovi také známém jako Aldarich, který vévodství vládl v letech 662 až 690.
Historie rodu
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší zdroje uvádějí počátky rodiny v pagusu Attoariensis v okolí Dijonu.[2] V polovině 7. století byl vévoda regionu jménem Amalgar a jeho manželka Aquilina považováni za významné zakladatele a patrony klášterů.[pozn. 1] Král Dagobert I. a jeho otec Chlothar II. jim poskytli dary, aby získali jejich loajalitu a nahradili jim ztráty, které utrpěli během vlády královny Brunhildy a jejího pravnuka Sigeberta II. Amalgar a jeho manželka založili klášter v Brégille a opatství v Bèze, kde umístili syna a kde se jejich dcera stala abatyší.[3] Další jejich syn Adalrich byl otcem Adalricha, vévody z Alsaska. Tento v pořadí druhý Adalrich si jako první zajistil titul vévody Alsaska. Variace jeho jména Eticho byla později použitá k pojmenování celé dynastie.
Alsaské vevodství
[editovat | editovat zdroj]Pod vládou Etichonovců bylo Alsasko rozděleno na severní část nazývanou markrabství Nordgau a jižní markrabství Sundgau. Tyto regiony, stejně jako kláštery, byly po nástupu Etichonovců pod přísnější kontrolou vévodů. Existuje odborná debata o tom, zda byli Etichonovci v konfliktu, nebo spojenectví s Karlovci. Je možné, že byli odpůrci rozšíření autority Karla Martela ve 20. letech 8. století, kdy poprvé válčil s Alamany, ale stali se spojenci, když Alamani pod vedením vévody Theudebalda napadli Alsasko na počátku 40. let 8. století. Poslední vévoda z dynastie Etichonovců, Liutfrid, patrně zemřel v boji s vévodou Theudebaldem v odobí vlády Pipina Krátkého.
Mezi potomky Etichonovců v ženské linii byl Hugo z Tours a jeho rodina, včetně jeho dcery Irmingardy z Tours, manželky Lothara I. a matky tří králů z dynastie Karlovců. V 10. století byli v Alsasku Etichonovci početnou skupinou významných šlechticů, ale jejich moc postupně slábla a na úkor dynastie Otonů. V 11. století papež Lev IX. netušil, že jeho předkové z regionu Dabo a Eguisheim byli přímými potomky posledních Etichonovců. Mnoho významným evropským rodinám lze vystopovat linii vedoucí k Etichonovcům, včetně dynastie Habsburků.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Vévoda Amalgar a jeho manželka Aquilina, o níž se říká, že je dcerou Waldalena, vévody v oblasti mezi Alpami a Jurou, jsou součástí rekonstruovaného rodokmenu spojujícího Etichonovce Alsaska s galo-římským předkem prostřednictvím Flaviů. Tuto variantu uvádí Christian Settipani ve zprávě „La transition entre mythe et réalité“, Archivum 37 (1992: 27-67). Christian Settipani spekuluje o spojení Flaviů s Felixem Ennodiem a Syagriem.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Etichonids na anglické Wikipedii.
- ↑ FOX, Yaniv. Power and Religion in Merovingian Gaul: Columbanian Monasticism and the Formation of the Frankish Aristocracy. [s.l.]: Cambridge University Press, 2014. 357 s. Dostupné online. ISBN 978-1-107-06459-1. (anglicky)
- ↑ Liste des Comtes de Chalon-sur-Saône - Název místa přežil v názvu Isembard, hraběte d'Attuyer z 9. století. gilles.maillet.free.fr [online]. [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ REUTER, Timothy. The Medieval Nobility: Studies on the Ruling Classes of France and Germany from the Sixth to the Twelfth Century. [s.l.]: North-Holland Publishing Company, 1979. 376 s. Dostupné online. ISBN 978-0-444-85136-9. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Etichonovci na Wikimedia Commons
