Přeskočit na obsah

Fosforečnan vápenatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fosforečnan vápenatý
Strukturní vzorec fosforečnanu vápenatého
Strukturní vzorec fosforečnanu vápenatého
Obecné
Systematický názevFosforečnan vápenatý
Ostatní názvyfosfátové vápno
orthofosforečnan vápenatý
Anglický názevTricalcium phosphate
Německý názevCalciumphosphat
Sumární vzorecCa3(PO4)2
Vzhledbílé krystalky nebo prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS7758-87-4
PubChem516943
ChEBI9679
Vlastnosti
Molární hmotnost310,18 g/mol
Teplota tání1 650 °C
Hustota3,18 g/cm³
Index lomunD= 1,63
Rozpustnost ve voděprakticky nerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
silné kyseliny (na hydrogenfosforečnany)
Součin rozpustnosti1×10−26
Struktura
Krystalová strukturaklencová
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−4 137,6 kJ/mol
Standardní molární entropie S°236,0 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−3 899,5 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,734 4 J K−1 g−1
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Varování[1]
NFPA 704
0
1
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fosforečnan vápenatý Ca3(PO4)2 je vápenatá sůl kyseliny fosforečné. Tato sůl je součástí nerostů fosforitu a apatitu. Fosforečnan vápenatý se využívá pro výrobu fosforečných průmyslových hnojiv (např. Superfosfátu) a fosforu, v dentálních hmotách a také jako tzv. přídatná látka (aditivum) do potravin pod označením E 341.

Výskyt v přírodě

[editovat | editovat zdroj]

Nachází se v přírodě jako nerost apatit, který lze nalézt v Maroku, Izraeli, České republice, Egyptě, na poloostrově Kola (Rusko) a v menším množství v některých jiných zemích. Přírodní forma není úplně čistá a obsahuje další složky, jako jsou písek a vápno, které mohou měnit jeho složení.

Lze ho také nalézt v kostech a zubech obratlovců, hlavně ve formě hydroxyapatitu.

  1. a b Calcium phosphate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.