Přeskočit na obsah

František Ženíšek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Ženíšek
Portrét od Jana Vilímka
Portrét od Jana Vilímka
Narození25. května 1849
Praha-Nové Město
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí15. listopadu 1916 (ve věku 67 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Národnostčeská
Povolánímalíř
DětiFrantišek Ženíšek
Julius Ženíšek
PříbuzníMáňa Ženíšková (vnučka)
Theodor Pištěk (pravnuk)
Jan Pištěk (prapravnuk)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
František Ženíšek na sklonku života

František Ženíšek (25. května 1849 Praha-Nové Město[1] – 15. listopadu 1916 Praha[2]) byl český malíř.

Stručný životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině pražského obchodníka Josefa Ženíška a jeho ženy Karoliny, rozené Berkové. František byl již v mládí považován za velmi nadaného umělce, první úspěchy slavil již v žákovských letech. Byl součástí tzv. „Generace českého Národního divadla“, do níž patřili i Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, Vojtěch Hynais, Václav Brožík, Josef Tulka, Julius Mařák, Adolf Liebscher aj. – generace vlasteneckých umělců glorifikujících národní myšlenky. Jeho malířský styl plně odpovídal tehdy rozšířenému oficiálnímu vkusu, tvořil v akademicky uhlazené formě ovlivněné neorenesancí. Byl vynikající kreslíř a malíř historických a alegorických výjevů včetně monumentální malby, perfektní figuralista.

Spolu s Mikolášem Alešem vyhráli soutěž na výzdobu foyer Národního divadla (ve velkých polích na stěnách komponoval obrazy Mýtus, Život lidský, Historie a Bohatýrský zpěv, na stropě pak je jeho triptych Úpadek, Vzkříšení a Zlatý věk umění), mimo to mu také byla svěřena výzdoba stropu hlediště (alegorie osmi múz – Epika, Lyrika, Tanec, Mimika, Hudba, Malířství, Sochařství, Architektura jsou oleje na plátně, umístěné již hotové na strop) a byl autorem první opony, která shořela roku 1881. K dalším Ženíškovým význačným dílům patří malby oken karlínského kostela sv. Cyrila a Metoděje, lunety v Národním muzeu či řada portrétů. Ženíškův obraz Neposkvrněné početí Panny Marie je umístěn v retabulu Kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Ostravě. Ženíškovy malby jsou ceněny pro svou vysokou technickou úroveň.

Byl i vyhledávaným portrétistou, který namaloval a nakreslil na 80 vynikajících portrétů. Od 80. let 19. století jej podporoval jej Josef Šebestián Daubek, majitel velkostatku Liteň a Brněnec. Spolu s Ženíškem patřili do okruhu Daubkových hostů další přední umělci Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Vojtěch Hynais, Josef Václav Myslbek, Max Švabinský Antonín Wiehl, které Daubek podporoval zadáváním uměleckých zakázek. Ženíšek se s Daubkem seznámil v roce 1878 v Paříži. Na pozvání Daubka na zámku v Litni a na zámku ve Vlencích nedaleko od Litně [3] Ženíšek namaloval řadu svých historických obrazů, pro které mu Daubek stál i modelem (například pro Oldřicha na Ženíškově slavném obraze Oldřich a Božena). Na zámku v Litni Ženíšek vytvořil svůj a v roce 1880 zde vytvořil svůj první návrh opony pro Národní divadlo v Praze. Ženíšek dokonce Daubka doprovázel v roce 1884 a 1885 na jeho svatební cestě a namaloval portrét obou novomanželů.[4] Josef Šebestián Daubek pokračoval v tradici podpory českých malířů, sochařů a architektů, kterou založil jeho otec Josef František Daubek po příchodu na Zámek Liteň 1850.

V letech 1885–1896 byl profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (jeho asistentem byl Jakub Schikaneder). V letech 1896–1915 byl profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze. Za svého pedagogického působení vychoval celou řadu žáků, mezi nimiž jsou např. Jaroslav Špillar, Jan František Gretsch, František Urban, Jan Dědina, V. K. Budka, Karel Záhorský, Arnošt Hofbauer, syn František Ženíšek mladší, Jan Preisler aj.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

František Ženíšek se poprvé oženil[5] 28. října 1873 v kostele sv. Mikuláše ve Vršovicích s Marií Otradovcovou z Otradovic. V té době již měli tříletého syna Julia (* 1870), k jehož otcovství se František po svatbě přihlásil.[6] Roku 1876 František ovdověl[7] a za dva roky se oženil[8] podruhé. Za ženu si vzal sestru své zemřelé ženy Barboru Otradovcovou z Otradovic (1866–1910) a měl s ní tři dcery (Božena[9], Barbora[10], Ludmila) a dva syny Františka (* 1877) a Karla (* 1879).[11][p 1] Syn František Ženíšek mladší (1877–1935) vystudoval pražskou akademii a stal se také malířem. Julius i Karel byli obchodníky.

Otec a syn Františkové a Barbora Ženíšková jsou pochováni na Olšanských hřbitovech (hřbitov IV, odd. 4, hrob 17). Na hrob byla v roce 1936 osazena busta Františka Ženíška od Ladislava Kofránka.

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Slavný obraz Oldřich a Božena z roku 1884, ze sbírky Národní galerie, vystavený ve Veletržním paláci v Praze převedl rytec Bedřich Housa do známkové podoby; třicetičtyřkorunová poštovní známka s tímto obrazem vyhrála anketu o nejkrásnější českou známku roku 2009.
  • Repliku obrazu Oldřich a Božena maloval jeho žák V. K. Budka neuvěřitelných deset let, podílel se na ní také František Ženíšek mladší jak radami tak i štětcem, dokončena byla až po jeho smrti roku 1939[zdroj?].

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Malíř Josef Ženíšek (1855–1944), který rovněž působil v Praze, není s rodinou F. Ženíška v žádném příbuzenském vztahu.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Gotharda v Bubenči
  3. ↑ Daubkové, Mecenáši umění [online]. Liteň: Zámek Liteň, občanské sdružení [cit. 2014-12-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ VYBÍRAL, Jindřich. Česká“ versus „italská“ neorenesanční vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. S. 83–90, 89. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83–90. Dostupné online. 
  5. ↑ Matriční záznam o sňatku Františka Ženíška s Marií Otradovcovou farnost při kostele sv. Mikuláše ve Vršovicích
  6. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Julia Ženíška farnost při kostele sv. Haštala na Starém Městě pražském
  7. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Marie Ženíškové farnost při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
  8. ↑ Matriční záznam o sňatku Františka Ženíška s Barborou Otradovcovou farnost při kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí na Novém Městě pražském
  9. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Boženy Ženíškové farnost při kostele sv. Mikuláše ve Vršovicích
  10. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Barbory Ženíškové farnost při kostele sv. Ludmily na Královských Vinohradech v Praze
  11. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Karla Ženíška farnost při kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Naděžda Blažíčková Horová: František Ženíšek (1849-1916), 251 s., Národní galerie v Praze 2005, ISBN 80-7035-315-5
  • O Národním divadle, Dvořák František, 2010, 94 s., Nakl. Lidové noviny, Praha, ISBN 978-80-7422-057-9
  • Toman P., František Ženíšek, Praha 1938
  • Jiřík F.X., František Ženíšek, Praha 1906 (zvláštní otisk z Díla 1905, s. 277-288)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Ženíšek&oldid=24196550“