Janko Bobetko
| Janko Bobetko | |
|---|---|
 | |
| Narození | 10. ledna 1919 Sisak |
| Úmrtí | 29. dubna 2003 (ve věku 84 let) Záhřeb |
| Místo pohřbení | Viktorovac Central Cemetery (45°28′10″ s. š., 16°22′48″ v. d.) |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | generálporučík a Stožerni general |
| Složka | pozemní vojsko |
| Bitvy | Chorvatská válka za nezávislost druhá světová válka Druhá světová válka v Jugoslávii válka v Bosně a Hercegovině Operace Maslenica Operace Medacká kapsa operace Bljesak |
| Vyznamenání | Order of the War Banner Order "For Merit to the People" with golden star Velký řád krále Petara Krešimira IV. |
 multimediální obsah na Commons | |
Janko Bobetko (10. ledna 1919 – 29. dubna 2003) byl chorvatský generál, který se účastnil druhé světové války a později chorvatské války za nezávislost. Byl jedním ze zakládajících členů 1. sisackého partyzánského oddělení, první protifašistické vojenské jednotky během druhé světové války v Jugoslávii. Později sloužil v Jugoslávské lidové armádě (JNA).
V roce 1992 se Bobetko stal náčelníkem generálního štábu chorvatské armády (HV). V této funkci sloužil až do svého odchodu do důchodu v roce 1995. Bobetko byl Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii obviněn z válečných zločinů, ale zemřel dříve, než mohl být souzen; pozdější verdikt v jiném případě zjistil, že se podílel na společném zločinném podniku proti nechorvatskému obyvatelstvu během bosenské války.
Život
[editovat | editovat zdroj]Bobetko se narodil ve vesnici Crnac v Sisaku v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.[1] Na záhřebské univerzitě studoval veterinární fakultu, ale chorvatské pronacistické úřady ho na začátku druhé světové války z univerzity vyloučily pro jeho antifašistické názory.[2]
Druhá světová válka a jugoslávská armáda
[editovat | editovat zdroj]V červenci 1941 vstoupil do protifašistického oddílu 1. sisackého partyzánského oddílu v lese Brezovica u Sisaku. Bobetko bojoval za jugoslávské partyzány v letech 1941-45. Jeho otec a tři bratři byli zabiti ustašovci přidruženými k nacistům.[2][3] V bitvě u Sutjesky v Černé Hoře byl těžce zraněn, ale přežil a stal se důstojníkem Jugoslávské lidové armády (JNA).
V poválečném období vystudoval Vojenskou akademii Jugoslávské lidové armády a dosáhl hodnosti generálporučíka. Během chorvatského jara na počátku 70. let podporoval větší autonomii Chorvatska v Jugoslávii. V roce 1972 byl degradován a vyloučen z JNA po Titově zátahu proti vnímaným separatistům a nacionalistům v konstitučních částech bývalé Jugoslávie.[4]
Služba v nezávislém Chorvatsku
[editovat | editovat zdroj]Po chorvatských parlamentních volbách v roce 1990 Bobetko odmítl přijmout funkci ministra obrany. Jeho účast v chorvatské válce za nezávislost začala v Banovině a pokračovala na jižní frontě, kde převzal velení 10. dubna 1992. 20. listopadu 1992 byl Bobetko jmenován náčelníkem generálního štábu ozbrojených sil Chorvatské republiky.[5]
V roce 1993, během operace Medacká kapsa proti baštám v srbské krajině, které ovládaly město Gospić, byli chorvatští vojáci obviněni ze spáchání zločinů proti lidskosti a porušování zákonů nebo válečných zvyků, což Bobetko popřel. Ve svých monografiích Všechny mé bitvy z roku 1996, které obsahovaly mnoho vojenských map a příkazů, napsal, že akce – zaměřená na ukončení srbského bombardování Gospiće – byla skvělá.[2]
Bobetko měl status plně invalidního člověka, způsobený jak zraněním nohy, které utrpěl během druhé světové války, tak později propuknutím srdeční dekompenzace v roce 1994. Kvůli tomu byl v roce 1995 během operace Blesk hospitalizován. Rozsah jeho postižení byl v jednu chvíli zpochybněn Ministerstvem obrany, ale později byl plně obnoven soudním příkazem.[6]
15. července 1995, krátce před operací Bouře, prezident Franjo Tuđman formálně nahradil Bobetka ve funkci náčelníka generálního štábu Zvonimirem Červenkem. Později téhož roku byl zvolen v chorvatských parlamentních volbách v roce 1995 na volební listině Chorvatského demokratického svazu (HDZ) a sloužil jako poslanec až do roku 1999.[7]
V roce 2000 byl Bobetko nejvýraznějším signatářem otevřeného Dopisu dvanácti generálů. V září 2002 Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii Bobetka obvinil.[8] Byl to nejvyšší chorvatský důstojník stíhaný tribunálem.[9] Bobetko odmítl přijmout obžalobu nebo se vzdát soudu s tím, že obžaloba zpochybňuje legitimitu celé vojenské operace a řekl, že „neexistuje žádný soud na světě, který by soudil armádu, která bránila a osvobozovala svou zemi, a ani nikdy nebude[10] Obvinil také tribunál, že se snaží „vymazat naši historii, odsoudit naši svobodu a odstranit z našich vzpomínek hrdé dny boje za svobodné Chorvatsko.“[10] Krize se protáhla, když se lidový názor shodoval s Bobetkem, a koaliční vláda proti HDZ v čele se sociálnědemokratickým premiérem Ivicou Račanem k jeho vydání nezaujala jednoznačný postoj.[2] Sám Račan obžalobu kritizoval a na konci září 2002 Sabor jednomyslně schválil návrh proti obvinění, přičemž umírněný prezident Stjepan Mesić byl jedinou významnou postavou, která důsledně argumentovala ve prospěch spolupráce s ICTY.[10] Vláda přijala strategii odkládání jakéhokoli dalšího kroku, dokud se Bobetkovo zdraví nezhorší natolik, že ho počátkem roku 2003 tribunál shledal nezpůsobilým k soudu..[10] Některé skupiny veteránů šly ještě dále tím, že střežily generálův domov a vyhrožovaly násilím, pokud by se Račanova vláda pokusila nechat Bobetka násilně zatknout a vydat do Haagu.[10][11]
V té době už byl Bobetko vážně nemocný. V roce 2002 Spojené království zastavilo svůj proces ratifikace Dohody o stabilizaci a přidružení Chorvatska s Evropskou unií kvůli tomu, jak chorvatská vláda případ Bobetko řešila. Průzkum provedený chorvatskou agenturou Puls na konci září 2002 tvrdil, že 84 % chorvatských občanů bylo proti jeho vydání a 71 % by zůstalo proti, i kdyby zemi hrozily politické a ekonomické sankce.[10]
Bobetko zemřel v roce 2003 ve věku 84 let, než bylo dosaženo konečného rozhodnutí o jeho vydání.[2] Po Bobetkovi zůstala vdova Magdalena a tři synové.[2]
Problém s ratifikací smlouvy byl následně v roce 2004 napraven.[2]
V květnu 2013 ICTY v prvoinstančním rozsudku nad Jadranko Prlićem zjistil, že Bobetko, Tuđman a Gojko Šušak se účastnili společného zločinného podniku (JCE) proti nechorvatskému obyvatelstvu Bosny a Hercegoviny během bosenské války.[12] V červenci 2016 odvolací senát v případu oznámil, že „Soudní senát neučinil žádná výslovná zjištění týkající se [Bobetka a dalších] účasti v JCE a neshledal [je] vinnými ze žádných trestných činů.“[13][14] V listopadu 2017 ICTY potvrdil verdikt JCE z roku 2013.[15]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Janko Bobetko na anglické Wikipedii.
- ↑ "Janko Bobetko (Croatian military)". Britannica Online Encyclopedia (2009); accessed 6 September 2009.
- ↑ a b c d e f g "Janko Bobetko, 84, Is Dead; Fought to Free Croatians". The New York Times (30 April 2003). Accessed 6 August 2008.
- ↑ General Janko Bobetko obituary, The Daily Telegraph (30 April 2003); accessed 6 September 2009.
- ↑ Encyclopædia Britannica. European Union. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Janko Bobetko (1919 - 2003) [online]. [cit. 2016-09-10]. Dostupné online.
- ↑ Robert Bajruši. 25 hrvatskih generala su prevaranti; Svjesno su prevarili državu kako bi dobili invalidski status i povlastice. Nacional. 8 May 2002. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 May 2012. (chorvatsky)
- ↑ Janko Bobetko [online]. Dostupné online.
- ↑ Carla Del Ponte, Prosecutor. ICTY Indictment, case no. IT-02-62 [online]. ICTY, 23 August 2002 [cit. 2018-04-19]. Dostupné online.
- ↑ Case Information Sheet - "MEDAK POCKET" (IT-02-62) - Janko Bobetko [online]. ICTY [cit. 2010-12-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f PESKIN, Victor; BODUSZYŃSKI, Mieczysław P. International Justice and Domestic Politics: Post-Tudjman Croatia and the International Criminal Tribunal for the Former Yugoslavia. Europe-Asia Studies. 2003, s. 1117–1142. Dostupné online. ISSN 0966-8136.
- ↑ BODUSZYŃSKI, Mieczysław P.; PAVLAKOVIĆ, Vjeran. Cultures of Victory and the Political Consequences of Foundational Legitimacy in Croatia and Kosovo. Journal of Contemporary History. 2019, s. 799–824. Dostupné online. ISSN 0022-0094.
- ↑ International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia [online]. 29 May 2013 [cit. 2016-09-13]. Dostupné online.
- ↑ Ministry: ICTY confirms Croatia wasn't responsible [online]. 19 July 2016 [cit. 2019-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 March 2021.
- ↑ ICTY denies Croatia's request to be included in Prlic et al appeal [online]. 19 July 2016 [cit. 2019-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 March 2021.
- ↑ GADZO, Mersiha. Bosnian Croat officials meet their nemesis in The Hague. Al Jazeera. 30 November 2017. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Janko Bobetko na Wikimedia Commons
