Jedová chýše
| Jedová chýše | |
|---|---|
 Jedová chýše v roce 1920 | |
| Účel stavby | |
hostinec | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 13. století |
| Zánik | 1933 |
| Poloha | |
| Adresa | Praha,  Česko |
| Souřadnice | 50°4′15,56″ s. š., 14°25′27,37″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jedová chýše byla od středověku do začátku 20. století hospoda na pražském Karlově provázená řadou legend a špatnou pověstí.[1] Známá je mimo jiné díky československému televiznímu kriminálnímu seriálu Hříšní lidé města pražského jako „doupě pražské galérky“.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Jedová chýše stávala od třináctého století na návrší Větrov, v dnešní Apolinářské ulici č. p. 445/6, nad místním kostelem (založen 1362). Již ve čtrnáctém století to bylo místo častých přepadení i vražd.[2]
Posledním majitelem Jedové chýše byl prof. Antonín Heveroch (1869–1927), který chtěl po zbourání chýše rozšířit nedaleký blázinec[3] nebo vybudovat soukromé sanatorium,[4] avšak krátce poté zemřel.
Hospoda (nízký domek s mansardovou střechou krytou šindelem) byla zbourána v roce 1933. Jednalo se tak zřejmě o hospodu s nejdelší nepřetržitou existencí v Česku. Na jejím místě byl postaven funkcionalistický činžovní dům architekta Josefa Kalouse.[5] Dům stojí mezi kostelem sv. Apolináře a pláckem s kamenným sloupem se sochou svatého Vojtěcha z roku 1677[6] na křižovatce ulic Apolinářské a Viničné.
V domě bydlel Ladislav Štaidl.
Název „Jedová chýše“ dnes užívá například hospoda ve Vodičkově ulici nebo v Hlubočepích.
Legendy a zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Hospodu prý občas navštěvoval v přestrojení český král Václav IV.[2] Ten prý v hospodě Na Vinici poznal ve dvou hostech nájemné vrahy, kteří se ho kdysi pokusili ve Vídni otrávit. Kat, který ho doprovázel, jim vhodil do vína jed a oba na místě zemřeli. Jedová chýše tak získala svůj název.[3][4]
Druhá možnost pojmenování je podle studentů medicíny z nedaleké Všeobecné fakultní nemocnice, kteří byli spojováni s přípravou léků a jedů.[2]
Podle staré pověsti chodil už v roce 1326 do hospody strašit o půlnoci z Židovského města legendární Golem Rabiho Löwa. Ten se však narodil až v 16. století.[4]
Jeden z majitelů prý přivazoval lžíce na řetízky, a aby nikdo neukradl talíře, nechal do stolů vydlabat jamky, do kterých se jídlo servírovalo. Když host dojedl, hostinský hadrem otřel lžíci i jamku a byla připravena pro dalšího.[2]
V 19. století se hospoda stala oblíbeným hnízdem německých buršáků, jejichž „opilecké rejdy a neplechy spojené s divokými orgiemi z ní udělaly sprostou dupárnu a vykřičenou hospodu“.[4]
V roce 1926 zde Karel Lamač natáčel film Dobrý voják Švejk.[3]
V knize Z hlubin pražského podsvětí, jejíž autor je Karel Ladislav Kukla, je Jedové chýši věnována celá jedna kapitola s názvem „Konec Jedové chýše“.[7][8]
Přátelé prof. Heverocha varovali, že krčma je prokletá. Ten půl roku po její koupi nečekaně zemřel.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Včera a dnes – Jedová chýše (Karlov) [online]. Prahaneznama.cz, 2015-02-24 [cit. 2018-10-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Jedová chýše - doupě pražské galérky [online]. praguecityline.cz [cit. 2018-10-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c Archivovaná kopie. jardaserak1.wordpress.com [online]. [cit. 2017-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-23.
- ↑ a b c d e WIMMER, Jaroslav. V Jedové chýši se kočkám hrůzou ježila srst [online]. Pražský deník: 2010-09-26 [cit. 2018-10-03]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.kabris.net [online]. [cit. 2017-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-23.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-11-09]. Identifikátor záznamu 156831 : sloup se sochou sv. Vojtěcha. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ KUKLA, Karel Ladislav. Z hlubin pražského podsvětí: historie nemravností. Vyd. v této podobě 1. vyd. Praha: XYZ, 2005. 231 s. ISBN 8086864162. OCLC 63764818
- ↑ Obsah knihy [online]. [cit. 2017-10-11]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jedová chýše na Wikimedia Commons
