Přeskočit na obsah

Jezídové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jezídové
Êzidîtî
Jezídové na hoře Sindžár okolo roku 1920, syrsko-irácká hranice
Jezídové na hoře Sindžár okolo roku 1920, syrsko-irácká hranice
Populace
860 000 – 1 020 000
IrákIrák Irák650 000[1]
NěmeckoNěmecko Německo100 000 – 120 000[2][3][4]
ArménieArménie Arménie35 272[5]
SýrieSýrie Sýrie70 000[6][7]
GruzieGruzie Gruzie20 843[8]
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko5 000
ŠvédskoŠvédsko Švédsko7 000
Jazyk(y)
kurdština (s psanou latinkou), arabština
Náboženství
jezídismus
Příbuzné národy
Šabakové

Jezídové (také Jazídové, kurdsky ئێزیدی, Êzidî) jsou etnicko-náboženská komunita, jejímiž příslušníky jsou především Kurdové ze severního Iráku. Často jsou považováni za tajnou islámskou sektu, ale ve skutečnosti se v jezídismu mísí řada prvků hinduismu,[9] mazdaismu (zoroastrismus), manicheismu, šamanismu, judaismu, křesťanství (nestorianismu – např. lámání chleba, křest) a již zmíněného islámu (především súfismu[10] – např. obřízka, pouť, oběť, půst).[11] Jezídové věří v Boha jakožto stvořitele světa a v sedm andělů, z nichž nejvýznamnější je Melek Táús (Anděl Páv).

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Hrob šejcha Adího v Láliši

Jezídové pocházejí původně z Íránu, z východního indického sousedství převzali určité prvky hinduismu. Časem se pomalu přesouvali na západ a po cestě přebírali prvky ostatních náboženství, se kterými se setkali, a to zejména perského zoroastrismu.[9] Prvky islámu byly integrovány až za nejvýznamnějšího náboženského učitele a islámského mystika Adího ibn Musáfira (šejch Adí; † 1162),[9][10] který byl pohřben nedaleko Mosulu v Láliši[11][12] (Irák) a dodnes je jeho hrob nejuctívanější jezídské poutní místo a svatyně.[10]

Podle historických pramenů[zdroj?] tvořili Jezídové 2000 let př. n. l. významnou složku Sumérů, Babyloňanů, Asyřanů a Židů (z této doby je pravděpodobné převzetí prvků judaismu). Jezídové o sobě tvrdí, že jsou nejstarším náboženstvím na světě a dokládají to historickým náboženským kalendářem, který by měl být o tisícovky let starší než kalendář křesťanský, gregoriánský, židovský a islámský.[9]

Název

[editovat | editovat zdroj]
Oficiální vlajka Jezídů

Už v době, kdy příslušníci jezídismu žili na území Indie, byli známi jako Jezídové. Pojmenování vychází ze slov „ez Xwede dam“ znamenajících „bylo stvořeno bohem“ neboli, jak se domnívají někteří Jezídové, „následovníci cesty pravdy“. Název je také velice blízko perským slovům Yazdan, „Bůh“, a Yazata, „božský“ nebo „andělský“. Jiní učenci však tvrdí, že název byl odvozen až od muslimského chalífy z Umajjovské dynastie Jazída ibn Mu'áviji[9] (uznávaného zakladatele Yezid ibn Unasa člena islámské sekty Harigite).[13] Podle Jezídů se tento muslimský vládce (680-683) rozčílil nad islámskou vírou a konvertoval k jezídismu.[9] Známý je také svým vojenským útokem na Husajna, syna Alího ibn Abí Táliba. U města Karbalá v Iráku proběhla klíčová bitva, ve které Husajn padl. Pro šíity se Jazíd stal symbolem zla a později toho využíval i Ájatolláh Chomejní při svých pokusech svrhnout Rezá Šáha Pahlavího (Íránská islámská revoluce v roce 1979).[14][15]

Jiní zase tvrdí, že jezídové sami sebe takto nepříliš rádi oslovují a dávají přednost označení „Dasin“. Toto označení by mělo být původnější na rozdíl od perského „ízed´“.[16]

Organizace

[editovat | editovat zdroj]
Jezídští muži ve vesnici Lališ v iráckém Kurdistánu v roce 2017

Jezídské komunity, podobně jako kurdské, tvoří kmeny v čele s kmenovými vůdci. Jezídové nepovolují sňatky s osobami jiného náboženství, protože jezídové pocházejí z Adama na rozdíl od zbytku lidstva, který pochází z Evy.

Běžná je monogamie, až na kmenového vůdce, který může mít manželek několik. Rozvést se je prakticky nemožné, protože jediným důvodem může být cizoložství a to musí být ještě doloženo třemi svědectvími. Ale pokud manžel zůstane v zahraničí, pryč od své rodiny déle než rok, je automaticky rozveden a navíc ztrácí právo se znovu oženit s jezídkou.[16]

Pronásledování jezídů

[editovat | editovat zdroj]
Jezídští muži v tureckém Mardinu koncem 19. století

Ačkoli se víra jezídů skládá z mnoha prvků ostatních náboženství, jsou často utlačováni a pronásledováni. Stovky let byli jezídové napadáni především muslimy, kteří prohlásili, že základní principy jezídismu (zejména Táús Melek) jsou satanské a že jezídové nejsou „lidé knihy“. Svým tvrzením, že jezídové přece nemají v základech své víry posvátnou knihu (jako ostatní uznávaná náboženství, kupříkladu Bibli nebo Korán), ospravedlňují jejich masakr. Jezídy nepovažují téměř za lidi. Muslimové vyvraždili během 700 let až na 23 miliónů jezídů, čímž je dostali na pokraj existence.[9] Prapůvod tohoto sporu je s největší pravděpodobností ve shodnosti chování anděla „Melek Ta'use“, a anděla Satana v Koránu.[16]

V roce 2007 se vztahy mezi jezídy a muslimy vyostřily, když byla ve městě Bašika nedaleko Mosulu ukamenována sedmnáctiletá dívka Du'a Khalil Aswad za to, že konvertovala k islámu, aby si mohla vzít muslima. V odplatě za to muslimové přepadli autobus v Mosulu, donutili muslimy a křesťany vystoupit a zbylých 23 jezídských pasažérů postříleli. O několik měsíců později muslimští sebevražední atentátníci najeli cisternami plnými benzínu do budov ve dvou jezídských městech, zabili 796 a zranili 1562 lidí.

V roce 2014 při tažení Islámského státu mnoho uprchlíků z řad jezídů zemřelo v horách v okolí Sindžáru na severu Iráku.[17][18] Spojené státy podnikly letecké útoky a poslaly 130 vojáků na jejich ochranu.[19] Navzdory tomu islamisté zavraždili přes 5000 mužů a chlapců a více než 5000 žen a dívek bylo odvlečeno do zajetí, kde skončily často jako sexuální otrokyně.[20]

Dnešní rozmístění

[editovat | editovat zdroj]
Jezídské ženy v Iráku

Některé zdroje uvádějí, že příslušníků této náboženské skupiny je kolem 800 tisíc (součet odhadů v jednotlivých státech zde v tabulce vpravo nahoře je 908 000). Největší skupina jezídů žije v severním Iráku poblíž Mosulu, odkud část v roce 2014 uprchla před islamisty do Sýrie. Menší komunity se nacházejí také v Sýrii, Turecku, Gruzii a v Arménii.[10]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Iraq Yezidis: A Religious and Ethnic Minority Group Faces Repression and Assimilation, aina.org, 25 September 2005.
  2. ↑ JAKOB, Christian. Jesiden in Deutschland: Das Trauma der Vorfahren. die Tageszeitung. Dostupné online [cit. 10 September 2014]. 
  3. ↑ HÜR, Kemal. Die Religion der Yeziden. www.deutschlandradiokultur.de. Deutschlandradio Kultur. Dostupné online [cit. 17 August 2014]. 
  4. ↑ MEGALOMMATIS, Muhammad Shamsaddin. Dispersion of the Yazidi Nation in Syria, Turkey, Armenia, Georgia and Europe: Call for UN Action. American Chronicle. 28 February 2010. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-21. 
  5. ↑ 2011 Armenian census [online]. [cit. 2014-08-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ Yazidi in Syria Between acceptance and marginalization [online]. kurdwatch.org [cit. 2014-04-01]. S. 4. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-07. 
  7. ↑ Andrea Glioti. Yazidis Benefit From Kurdish Gains in Northeast Syria. al-monitor. 18 October 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  8. ↑ http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/92/Georgia_Census_2002-_Ethnic_group_by_major_administrative-territorial_units.pdf
  9. ↑ a b c d e f g YezidiTruth.org - A Humanitarian Organization [online]. Templars-United States: Vystaveno roku 2009 [cit. 15. 04. 2010]. <http://www.yeziditruth.org/the_yezidis Archivováno 3. 4. 2010 na Wayback Machine.>
  10. ↑ a b c d HRABAL, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD Press, 1998. ISBN 80-85349-79-5
  11. ↑ a b HOLEČEK, Michal. Encyklopedie náboženství. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-188-2
  12. ↑ TKÁČ, Silvestr. Lališ: Svaté místo jezídů v Kurdistánu. lidovky.cz [online]. 12. března 2014 [cit. 2014-08-07]. Dostupné online. 
  13. ↑ SPRENGLING, M.: The Origin of the Yezidis; A Question of Priority. The American Journal of Semitic Languages and Literatures. [online]. 1820. Vol. 37, No. 1 [cit. 23. 2. 2010]. Dostupný z: <http://www.jstor.org/stable/528364>
  14. ↑ ESPOSITO, J. L.. The Oxford Dictionary of Islam. Oxford: Oxford University Press, 2003. ISBN 0-19-512558-4
  15. ↑ DROZDIKOVA, J., Lexikón Islámu. Bratislava: Kalligram, 2005. ISBN 80-7149-764-9
  16. ↑ a b c KJEILEN, T., Looklex encyclopaedia, Yazidism [online]. looklex.com. [cit. 15. 04. 2010]. <http://looklex.com/e.o/yazidism.htm Archivováno 5. 4. 2019 na Wayback Machine.>.
  17. ↑ NOVOTNÁ, Kristýna. echo24.cz, 10. srpna 2014. Dostupné online. 
  18. ↑ Echo24, čtk, 10. srpen 2014. Dostupné online. 
  19. ↑ ČTK, Američané vyslali do Iráku 130 vojáků na pomoc jezídům, 13.8.2014
  20. ↑ První trest za genocidu jezídů: Vrah z Islámského státu dostal v Německu doživotí. Reflex [online]. 5. prosince 2021. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jezídové&oldid=24175601“