Juliána Nizozemská

Juliána
	Nizozemská královna
	Juliána v roce 1981
Doba vlády	4. září 1948 – 30. dubna 1980
Korunovace	6. září 1948 Nieuwe Kerk (Amsterdam)
Úplné jméno	Juliana Louise Emma Marie Wilhelmina
Narození	30. dubna 1909; Palác Noordeinde, Haag, Nizozemsko
Úmrtí	20. března 2004 (ve věku 94 let); Soestdijk Palace, Baarn, Nizozemsko
Pohřbena	Nieuwe Kerk (Delft), Delft, Nizozemsko
Předchůdce	Vilemína
Nástupce	Beatrix
Manžel	Bernhard Lippsko-Biesterfeldský
Potomci	Beatrix ; Irene ; Margriet ; Christina
Dynastie	Oranžsko-Nasavští (de iure) ; Meklenburští (de facto)
Otec	Jindřich Meklenbursko-Zvěřínský
Matka	Vilemína Nizozemská
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juliana Louise Emma Marie Wilhelmina (30. dubna 1909, Haag – 20. března 2004, Soestdijk, Baarn) byla nizozemská královna, oranžsko-nasavská princezna, meklenburská vévodkyně a lippsko-biesterfeldská kněžna. Vládla v Nizozemsku od 4. září 1948 do 30. dubna 1980.

Mládí

Juliana byla jediná dcera královny Vilemíny a jejího manžela knížete Jindřicha Meklenburského. Panovala v Nizozemsku od abdikace své matky 4. září 1948 do vlastního odstoupení z trůnu v den svých narozenin 30. dubna 1980 (tento den, zvaný Dnem Královny – Koninginnendag, se stal státním svátkem a dodnes je každoročně oslavován).

Matka budoucí nizozemské královny dělala vše pro to, aby její jediná dcera neměla podobný smutný osud jako ona a aby se mohla bavit a vyrůstat s dětmi svého věku. Následnice trůnu byla vychovávána v prostotě, v občanském prostředí, protože však nizozemská ústava předpokládala, že při dosažení osmnácti let věku bude připravena k převzetí trůnu, byla její výchova více akcelerována, nežli u jiných dětí. Juliána strávila dětství v paláci Het Loo v Apeldoornu, v paláci Noordeinde a paláci Huis ten Bosch v Haagu. Na radu vychovatele Jana Ligtharta byla v paláci Noordeinde vytvořena malotřídní školní třída, aby mohla princezna od šesti let získávat základní vzdělání s dětmi svého věku. Tyto děti byly baronka Elise Bentincková, baronka Elisabeth van Hardenbroek a jonkvrouwe Miek (Mary) de Jonge.

Dva dny po osmnáctých narozeninách uvedla matka mladou ženu do „Raad van State“ (Státní rady). V tomtéž roce začala studovat na Univerzitě v Leidenu sociologii, ekonomii, základy práva, religionistiku, během studií se účastnila i přednášek o kultuře Surinamu a Antil, mezinárodních vztazích, mezinárodním právu, historii. Studovala privátně i základy islámu, náboženství praktikovaného v mnoha nizozemských koloniích. Získala titul doktora politických věd a velmi odpovědně se připravovala na svou budoucí roli královny.

Manželství

V souladu se zaběhnutými zvyky královna Vilemína začala hledat pro Julianu vhodného ženicha. V roce 1936 při příležitosti zimních olympijských her v Garmisch-Partenkirchenu poznala Juliana knížete Bernarda z Lippe-Biesterfeldu. Její volba byla matkou akceptována a královský rod Orange-Nassau i celý nizozemský národ svatbu princezny a knížete Bernarda z Lippe-Biesterfeldu (7. ledna 1937 – ve výroční den svatby Julianiných prarodičů, krále Viléma III. Nizozemského a královny Emmy Waldecko-Pyrmontské, padesát osm let předtím) se vzrušením přivítal. Všude se objevily oranžové stuhy, ulice a náměstí Haagu byly ozdobeny osvětlenými sloupy. Kníže Bernard byl atraktivní mladý muž a třebaže nebyl playboy, byl osobou dynamického netradičního životního stylu; princezna Juliana se do něho zamilovala hluboce a její láska trvala celý život, přetrvavši odloučení během druhé světové války stejně jako občasné neshody či mimomanželské vztahy a veřejně známé nelegitimní potomky knížete.

Z manželství vzešly čtyři dcery:

Beatrix (* 31. ledna 1938), nizozemská královna v letech 1980–2013, ⚭ 1966 Claus van Amsberg (6. září 1926 – 6. října 2002)
Irene (* 5. srpna 1939), nizozemská princezna, ⚭ 1964 Karel Hugo Bourbonsko-Parmský (8. dubna 1930 – 18. srpna 2010), rozvod 1981
Margriet (* 19. ledna 1943), nizozemská princezna, ⚭ 1967 Pieter van Vollenhoven (* 30. dubna 1939)
Christina (18. února 1947 – 16. srpna 2019), nizozemská princezna, ⚭ 1975 Jorge Guillermo (* 1. srpna 1946), rozvod 1996

Panování

V roce 1948 královna Vilemína ve prospěch dcery abdikovala. Nová královna se odstěhovala z ponurého královského paláce v Haagu, aby vedla na venkově spokojený život s knížetem Bernardem a svými čtyřmi dcerami. Ještě před nástupem na trůn musela během několika týdnů na podzim roku 1947 a poté ještě 1948 zastupovat svou matku jako regentka z důvodu její nemoci, během níž nebyla schopná vykonávat panovnické povinnosti.

Nizozemci měli Julianu nesmírně rádi, jejím trůnem však v roce 1956 otřásl případ negramotné léčitelky Greet Hofmans, ve kterou Juliana vkládala naději na vyléčení své nejmladší dcery z hrozící slepoty. Hofmansová postupně získala na královnu velký vliv (někdy bývá dokonce přirovnávána k Rasputinovi a jeho vlivu na carevnu Alexandru) a začala se dokonce pokoušet ovlivňovat politické dění ve státě, což vyvolalo velké pobouření a odpor. Juliana uvažovala o abdikaci, nakonec však zůstala na trůně, Hofmansová ovšem musela odejít.

Abdikace

Po třiceti dvou letech panování královna Juliana – podobně jako její matka – abdikovala ve prospěch dcery. Své rozhodnutí ohlásila 31. ledna roku 1980 prostřednictvím televize: „Nebylo by ode mne rozumné další vykonávání mé funkce, když dříve nebo později se síly člověka začínají vyčerpávat a nemohu dělat svou práci tak jako dříve.“ Vybrala si den svých sedmdesátých prvních narozenin, aby podepsala abdikaci a z královského balkónu vyhlásila své poslední prohlášení: „Odstoupila jsem z trůnu. Představuji vám Beatrix, vaši novou královnu. Jsem šťastna, že jí mohu předat vládu, neboť vím, že bude v dobrých rukou.“

Závěr života a smrt

V poslední dekádě 20. století Juliana trpěla progresivní senilitou, Alzheimerovou chorobou, což královská rodina dlouho odmítala přiznat, v roce 2001 nicméně princ Bernard v televizním vystoupení připustil, že Juliana již nepoznává nikoho z rodiny.

Zemřela v paláci Soetsdijk v Baarnu ve věku 94 let, 20. března 2004 – přesně 70 let po své babičce Emmě de Waldeck y Pyrmont. Zemřela ve spánku na komplikace spojené se zápalem plic.

Byla balzamována (na rozdíl od své matky, která si to nepřála) a 30. března 2004 byla pohřbena po boku své matky Vilemíny v královském panteónu v Nieuwe Kerk v Delftu.

Tituly a vyznamenání

Vývod z předků

Fridrich Ludvík Meklenbursko-Zvěřínský

Pavel Fridrich Meklenbursko-Zvěřínský

Jelena Pavlovna Ruská

Bedřich František II. Meklenbursko-Zvěřínský

Fridrich Vilém III.

Alexandra Pruská

Luisa Meklenbursko-Střelická

Jindřich Meklenbursko-Zvěřínský

Karel Günther Schwarzbursko-Rudolstadtský

Adolf Schwarzbursko-Rudolstadtský

Luisa Ulrika Hesensko-Homburská

Marie Schwarzbursko-Rudolstadtská

Otto Viktor Schönbursko-Waldenburský

Matylda Schönbursko-Waldenburská

Thekla Schwarzbursko-Rudolstadtská

Juliána Nizozemská

Vilém I. Nizozemský

Vilém II. Nizozemský

Vilemína Pruská

Vilém III. Nizozemský

Jiří II. Waldecko-Pyrmontský

Jiří Viktor Waldecko-Pyrmontský

Emma Anhaltsko-Bernbursko-Schaumbursko-Hoymská

Emma Waldecko-Pyrmontská

Vilém Nasavský

Helena Nasavská

Pavlína Württemberská

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Juliana I de los Países Bajos na španělské Wikipedii a Juliana (królowa Holandii) na polské Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Juliána Nizozemská na Wikimedia Commons

Předchůdce:
Vilemína

Nizozemská královna
1948–1980

Nástupce:
Beatrix

Nizozemské princezny

Generace jsou počítány od Viléma I., prvního nizozemského krále.

1. generace	Marianna	Velký znak nizozemské královské rodiny

2. generace	Žofie • Luisa • Marie

3. generace	Vilemína

4. generace	Juliána

5. generace	Beatrix • Irene • Margriet • Christina

6. generace	nikdo

7. generace	Catharina-Amalia • Alexia • Ariane

Panovníci Nizozemska

Holandské království (1806–1810)	Ludvík I. Ludvík II.

Nizozemské království¹ (1815–dosud)	Vilém I. Vilém II. Vilém III. Vilemína Juliána Beatrix Vilém Alexandr

1. Viz též Spojené království nizozemské (1815–1839).