Julius Schnorr von Carolsfeld
| Julius Schnorr von Carolsfeld | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Julius Veit Hans Schnorr von Carolsfeld |
| Narození | 26. března 1794 Lipsko  Saské království |
| Úmrtí | 24. května 1872 (ve věku 78 let) Drážďany Saské království |
| Místo pohřbení | Alter Annenfriedhof, Dresden |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni Thomasschule zu Leipzig |
| Povolání | malíř, ilustrátor, vysokoškolský učitel, kreslíř, grafik a výtvarník |
| Rodiče | Veit Hanns Schnorr von Carolsfeld a Christina Juliana Hempel |
| Děti | Ludwig Schnorr von Carolsfeld |
| Příbuzní | Ludwig Ferdinand Schnorr von Carolsfeld[1] (sourozenec) |
| Ocenění | Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1853) Řád za zásluhy v oblasti umění a věd |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Julius Schnorr von Carolsfeld (26. března 1794 Lipsko – 24. května 1872 Drážďany) byl německý romantický malíř a kreslíř, představitel nazarénského slohu, který vznikl v Římě mezi lety 1808-1820.
Život a působení
[editovat | editovat zdroj]Nejprve studoval u svého otce, malíře a grafika, ředitele lipské Akademie, a oba jeho bratři byli také malíři. Navštěvoval Tomášskou školu v Lipsku a od roku 1811 studoval na vídeňské akademii, odkud v předchozím roce odešel Friedrich Overbeck. Sblížil se zde s dalšími malíři a byl přijat do Spolku svatého Lukáše, který chtěl obnovit křesťanské umění podle starých italských vzorů. V roce 1818 podnikl cestu do Říma, zde spolupracoval s nazarény, jako byl Friedrich Overbeck a Peter von Cornelius. V Římě se podílel na výzdobě Villa Massimi, která ho proslavila. Roku 1826 odešel na pozvání bavorského krále Ludvíka I. do Mnichova, kde se stal profesorem na Akademii a pracoval pro královský dvůr. V letech 1827-1867 vyzdobil pět sálů paláce Ludvíka I. pověstmi o Niebelunzích. Roku 1846 byl jmenován profesorem v Drážďanech a ředitelem tamější galerie. V letech 1851-1860 vytvořil 240 dřevorytů jako ilustrací k Bibli, které měly neobyčejný úspěch a stal se tak - vedle G. Doré - nejznámějším ilustrátorem Bible v 19. století. Navrhoval také okna pro katedrálu svatého Pavla v Londýně a další.[2]
Schnorr von Carolsfeld maloval krajiny, velké náboženské a historické fresky a byl také vynikající kreslíř. Jeho díla se vyznačují technickou dokonalostí, ale trpí jistou ztrnulostí a často i nedokonalou kompozicí. Jeho monumentální obrazy dnes nejsou příliš ceněny, zanechal však řadu pozoruhodných krajin a několik barevně jemných portrétů (Klara Bianka von Quant, Národní galerie v Berlíně). Největší sbírka jeho obrazů je v Galerii nových mistrů v Drážďanech.
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]-
Julius Schnorr: Autoportrét (1820) -
Julius Schnorr: Klara Bianka von Quandt (1820) -
Julius Schnorr: Rút se setkává s Boazem
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Union List of Artist Names. 5. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-05-21].
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Schnorr von C., Julius.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ottův slovník naučný, heslo Schnorr von C., Julius. Sv. 23, str. 21
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Julius Schnorr von Carolsfeld na Wikimedia Commons - J. Schnorr von Carolsfeld na stránkách Zeno.org (galerie)
