Ključevskaja
| Ključevskaja Ключевская сопка | |
|---|---|
 Klučevskaja za východu slunce | |
| Vrchol | 4750 m n. m. |
| Prominence | 4649 m |
| Izolace | 2748 km → Mount Foraker, Aljaška |
| Seznamy | Nejprominentnější hory #13 Nejizolovanější hory #15 Ultraprominentní hory |
| Poznámka | Nejvyšší hora Kamčatky |
| Poloha | |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Rusko / Kamčatský kraj |
| Pohoří | Ključevský masiv |
| Souřadnice | 56°4′ s. š., 160°38′ v. d. |
  Ključevskaja | |
| Prvovýstup | 1788 Daniel Gauss a dva další horolezci |
| Typ | stratovulkán |
| Erupce | červenec 2008 November 2022 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ključevskaja (rusky Ключевская сопка) je se svými 4750 m n. m. nejvyšší horou na kamčatském poloostrově. Prominence 4649 metrů z ní dělá 13. nejprominentnější horu světa a díky izolaci 2748 km je 15. nejizolovanější horou světa. Jedná se o kompozitní sopku s nejlepší kruhovitostí základny na celé planetě Zemi.[1]
Poloha
[editovat | editovat zdroj]Hora Ključevskaja se nachází asi 450 km na sever od města Petropavlovsk-Kamčatskij a asi 100 km od Beringova moře. Sopka tvoří se svými sousedy (Kameň, Bezymjannyj, Udina, Zimina a Uškovskij) jeden vulkanický masiv, který tvoří samostatnou skupinu ve východní vulkanické zóně poloostrova. Základna sopky má průměr cca 15 kilometrů, průměr hlavního kráteru je 500 - 600 metrů. Zhruba 30 kilometrů od sopky se nachází vesnice Ključi, v níž je místní vulkanologická stanice.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První historicky doložený výstup na vrchol Ključevské uskutečnili v srpnu roku 1788 členové ruské expedice, vedené anglickým mořeplavcem a hydrografem Josephem Billingsem.[2]
Erupce
[editovat | editovat zdroj]Je to nejaktivnější sopka poloostrova a zároveň i jedna z nejaktivnějších sopek na Zemi. K první zaznamenané erupci došlo v roce 1697, a od té doby je sopka víceméně stále činná, stejně jako mnohé další sopky v oblasti. Přestože je její věk jen 6000 let, za posledních 3000 let eruptovala více než stokrát.
Tvořena je převážně čedičovými horninami, vyvrhovanými explozivními, ale i efuzívními erupcemi z hlavního, resp. parazitických kráterů, kterých je na svazích sopky minimálně 30. Samotný vrcholový kráter má průměr přibližně 600 metrů a jeho morfologie je měněna častými erupcemi.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KARÁTSON, Dávid; FAVALLI, Massimiliano; TARQUINI, Simone; FORNACIAI, Alessandro; WÖRNER, Gerhard. The regular shape of stratovolcanoes: A DEM-based morphometrical approach. Journal of Volcanology and Geothermal Research. June 2010, s. 171–181. DOI 10.1016/j.jvolgeores.2010.03.012.
- ↑ a b Моя планета / Вершины России. Ключевская сопка [online]. 2.Russia.tv [cit. 2018-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-09. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ključevskaja na Wikimedia Commons - Global Volcanism Program Archivováno 10. 12. 2020 na Wayback Machine.
- Klyuchevskoy Volcano live webcam
- Klyuchevskaya on Peakware - photos
- Satelitní foto na Google Maps
