Lev X.

Lev X.
Jeho Svatost; Lev X.
	217. papež
	Lev X. na obraze od Raffaela Santiho; (v letech 1518–1519)
Církev	římskokatolická
Zvolení	9. března 1513 (zvolen); 11. března 1513 (vyhlášen)
Uveden do úřadu	19. března 1513 (intronizace)
Pontifikát skončil	1. prosince 1521
Předchůdce	Julius II.
Nástupce	Hadrián VI.
Znak
Svěcení
Biskupské svěcení	17. března 1513 ; světitel Raffaele Sansoni Galeoti Riario
Kardinálská kreace	26. března 1492
Osobní údaje
Rodné jméno	Giovanni di Lorenzo de' Medici
Datum narození	11. prosince 1475
Místo narození	Florencie, Florentská republika
Datum úmrtí	1. prosince 1521; (ve věku 45 let)
Místo úmrtí	Řím, Papežský stát
Místo pohřbení	Santa Maria sopra Minerva
Příbuzní	Piero de Medici, Julián Medicejský, vévoda z Nemours, Maddalena de' Medici, Lucrezia de' Medici a Contessina de' Medici (sourozenci)
	Seznam papežů nosících jméno Lev; multimediální obsah na Commons; citáty na Wikicitátech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lev X. (vlastním jménem Giovanni Medici, 11. prosince 1475 – 1. prosince 1521) byl 217. papežem. Pocházel z rodu Medicejských. Zvolen byl 9. března 1513. Byl nástupcem Julia II. Úřad římského biskupa zastával až do své smrti 1. prosince 1521.

Život

Narodil se jako druhý syn Lorenza Medici, zvaného Nádherný (Il Magnifico). Na kněžské dráze postupoval nesmírně rychle. Už jako sedmiletý byl přijat do duchovního stavu (dostal tonzuru), jako třináctiletý byl jmenován za kardinála-diákona. V letech 1489–1491 studoval teologii a církevní právo v Pise. V sedmnácti letech vstoupil do posvátného kolegia v Římě, zakrátko však, po smrti svého otce v roce 1492, kolegium opustil a vrátil se do Florencie. Když jeho rodina musela odejít do vyhnanství, putoval Francií, Německem a Nizozemím a v roce 1500 se vrátil do Říma. Tam se věnoval literatuře, malířství, divadlu a hudbě. Po smrti papeže Alexandra VI. začal získávat politický vliv. V roce 1512 se mu podařilo obnovit vládu Medicejských nad Florencií, kde panoval až do konkláve, a i jako papež, až do své smrti.

Lev X. byl typický renesanční panovník, pokrytecký politik a nepotista. Své příbuzné podporoval všude, i mimo Florencii. Od něho pochází známy výrok, který napsal svému bratrovi: „Užívejme papežství, když nám ho Bůh dal“. S Francií uzavřel konkordát, který, ačkoli ho římská kurie přijala jen s těžkostmi, byl platný až do francouzské revoluce. V roce 1517 zmařil plány některých bouřících se kardinálů, kteří ho chtěli otrávit, když jejich vůdce Alfonsa Petrucciho dal popravit, některé dal uvěznit a na takto vyprázdněná místa v kardinálském kolegiu 1. července jmenoval jednatřicet nových kardinálů.

Papežova diplomacie měla velmi křivolakou podobu. Nejprve se zdálo, že podporuje Františka I. Francouzského, jindy kurfiřta Fridricha Saského, a až když to bylo nevyhnutelné, uznal Habsburka Karla I. Španělského a uzavřel s ním spojenectví proti Francii.

Vzhledem k tomu, že se při zvolení za papeže zavázal přísahou pokračovat v pátém lateránském koncilu, 27. dubna 1513 otevřel jeho šesté zasedání. Další zasedání tohoto koncilu se letmo dotkla reformy a bylo zřejmé, že konciloví otcové si byli vědomi nešvarů v církvi, které přímo křičely po odstranění. Byla sice zřízena reformní komise, byly vydány i reformní dekrety, ale ke skutečné nápravě nedošlo. Ačkoli sněm trval pět let a měl 12 zasedání, nevykonal pro církev nic závažného. Když 10. března 1517, po nařízení křižácké výpravy proti Turkům a zavedení tříleté daně pro benefici, která měla tuto výpravu financovat, Lev zakončil pátý lateránský koncil, bylo jasné, že ani koncil, ale ani papežové, Julius II. nebo Lev X., nepochopili vážnost situace v církvi. Nešlo jim vážně o reformu, což se stalo pro církev osudným.

Podle historiků Lev X. byl bezstarostný a požitkářský člověk, mecenáš umění a znovuzakladatel římské univerzity, ale i lehkomyslný marnotratník, který získával peníze i takovým způsobem, že dával do záložny palácový nábytek, drahé příbory a nádoby. Kromě svých radovánek musel financovat i své války, zejména vyhlášenou křižáckou výpravu a v neposlední řadě výstavbu chrámu sv. Petra. Kromě půjček si obstarával peníze prodáváním úřadů, dokonce i kardinálských titulů. Na výstavbu svatopetrského chrámu obnovil odpustky, které schválil jeho předchůdce Julius II., a zařídil, aby odpustky propagovali kazatelé v kostelech. Když v lednu 1517 začal o odpustcích kázat dominikán Jan Tetzl, augustiniánský mnich Martin Luther zareagoval tím, že na protest přibil na dveře kostela ve Wittenbergu svých 95 tezí. Začátkem roku 1518 Lev nařídil generálnímu představenému augustiniánské řehole, aby Luthera umlčel. Nařízení bylo bez úspěchu. Po diskusích mezi teologem Janem Eckem a Martinem Lutherem v Lipsku v roce 1519, vydal Lev X. bulu Exsurge Domine (15. června 1520), v které odsoudil Luthera v 41 bodech. Když Martin Luther bulu veřejně spálil, papež ho exkomunikoval v bule Decet Romanum pontificem, vydané 11. října 1521, v které též anglickému králi Jindřichu VIII. udělil titul „Obhájce víry“ za to, že vydal knihu, v které proti Lutherovi obhajoval sedm svátostí.

Ze situace, která vznikla, se dá usoudit, že ani papež, ani římská kurie nepochopili význam reformace, která právě probíhala v celé církvi.

Lev X. je pohřben v kostele Santa Maria sopra Minerva v římské čtvrti Pigna.

Biskupská genealogie

Následující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.^[1] Lev X. patří k linii kardinála d'Estouteville. Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii se zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie.

kardinál Guillaume d’Estouteville
papež Sixtus IV.
papež Julius II.
kardinál Raffaele Sansoni Riario
papež Lev X.

Odkazy

Reference

↑ SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky)

Literatura

HIBBERT, Christopher. Vzestup a pád rodu Medici. Praha 1997. [s.l.]: [s.n.] ISBN 80-7106-201-4.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev X. na Wikimedia Commons
Osoba Lev X. ve Wikicitátech
Osoba Pope Leo X ve Wikicitátech (anglicky)
Autor Pope Leo X ve Wikizdrojích (anglicky)
(anglicky) The Hierarchy of the Catholic Church – Pope Leo X

Pán Florencie
Předchůdce: Piero de Medici	1512–1513 Lev X.	Nástupce: Lorenzo II. Medicejský

Papež
Předchůdce: Julius II.	1513–1521 Lev X.	Nástupce: Hadrián VI.

[1] SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky)

[1]

Papežové

Seznam papežů

1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.

5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.

9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.

13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.

17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František

Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.