Přeskočit na obsah

Maniraptoriformes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Konipas bílý, recentní zástupce kladu.

Maniraptoriformes („mající podobu maniraptorů") je velký klad (přirozená vývojová skupina) teropodních dinosaurů, do které patří také všichni vyhynulí i současní ptáci.

Americký paleontolog Thomas R. Holtz, Jr. v roce 1995 tento klad stanovil s definicí, že se jedná o „nejvíce recentního společného předka rodu Ornithomimus a ptáků a všichni potomci tohoto předka."[1] Do této skupiny patří teropodi s dobře vyvinutým obrysovým peřím a zakrnělými či funkčními křídly.[2] Spadají sem klady Ornithomimosauria a Maniraptora. Spadají sem tedy všichni ptáci a jejich nejbližší dinosauří příbuzní.

Deinocheirus mirificus, obří zástupce kladu z období svrchní křídy.

Zástupci této skupiny se objevují ve střední juře (asi před 170 miliony let), podle jednoho nálezu pak možná již ve spodní juře[3], a jejich největší rozkvět nastává od rané křídy. Obvykle se jedná spíše o malé formy do velikosti 1 metru a hmotnosti několika kilogramů, objevují se však i obři, jako je mongolský Deinocheirus mirificus s délkou kolem 11 metrů a hmotností přes 6 tun.[4] Všichni tito teropodi byli primárně opeření a nejspíš také teplokrevní.

  1. Holtz, T. R., Jr. (1994). "The phylogenetic position of the Tyrannosauridae. Implications for theropod systematics". Journal of Paleontology. 68: 1100–1117.
  2. Yurika Uno & Tatsuya Hirasawa (2023). Origin of the propatagium in non-avian dinosaurs. Zoological Letters. 9: 4. doi: https://doi.org/10.1186/s40851-023-00204-x
  3. Barrett, P. M. (2009). "The affinities of the enigmatic dinosaur Eshanosaurus deguchiianus from the Early Jurassic of Yunnan Province, People's Republic of China". Palaeontology. 52 (4): 681–688. doi:10.1111/j.1475-4983.2009.00887.x
  4. Lee, Y. N.; Barsbold, R.; Currie, P. J.; Kobayashi, Y.; Lee, H. J.; Godefroit, P.; Escuillié, F. O.; Chinzorig, T. (2014). "Resolving the long-standing enigmas of a giant ornithomimosaur Deinocheirus mirificus". Nature. 515 (7526): 257–260. doi:10.1038/nature13874

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]