Přeskočit na obsah

Marina Řecká a Dánská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marina Řecká a Dánská
Princezna řecká a dánská
Vévodkyně z Kentu
Portrét
Vévodkyně v roce 1936
Křest1906
Narození13. prosince 1906
Athény, Řecko
Úmrtí27. srpna 1968 (ve věku 61 let)
Kensingtonský palác, Londýn, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
PohřbenaKrálovské pohřebiště ve Frogmore
Sňatek29. listopadu 1934
ManželJiří, vévoda z Kentu
PotomciEdward, vévoda z Kentu
Alexandra, Lady Ogilvy
Michael z Kentu
RodOldenburkové
DynastieGlücksburkové
OtecMikuláš Řecký a Dánský
MatkaJelena Vladimirovna Ruská
PodpisPodpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marina Řecká a Dánská, GCVO, GBE, CI (řecky: Μαρίνα, 13. prosince 1906, Athény, Řecko27. srpna 1968, Kensingtonský palác, Londýn, Anglie) byla princezna řecká a dánská, manželka Jiřího, vévody z Kentu a také vévodkyně z Kentu. Manželství Mariny a Jiřího bylo zatím poslední, kdy se „cizí princezna“ vdala za člena britské královské rodiny.

Marina (vpravo) se svými sestrami Alžbětou a Olgou
Marina ve svatební den

Marina se narodila do rodiny Mikuláše Řeckého a Dánského a jeho manželky Jeleny Vladimirovny Ruské dne 13. prosince 1906 v hlavním městě Řecka: v Athénách. Manželství jejích rodičů bylo šťastné, ačkoliv Jelena byla známá svým arogantním a panovačným vystupováním.[1] Naopak Mikuláš byl mírný člověk a dobrý malíř s citem pro umění. Z manželství Mikuláše a Jeleny vzešly tři děti: nejstarší dcera Olga, Alžběta a nejmladší Marina. Všechny tři dcery byly vychovávány chůvou Kate Foxovou. Marina byla příbuznou mnoha současných a bývalých hlav států, například princ Philip, vévoda z Edinburghu, byl synem Ondřeje Řeckého a Dánského, což byl Marinin strýc z otcovy strany. Na svatbě jí dokonce šla za družičku pozdější britská královna Alžběta II.

Marina byla pokřtěna několik dní před koncem roku 1906, jejími kmotry byli britský král Eduard VII., Marie z Tecku, Ondřej Řecký a Dánský, Viktorie Melita Sasko-Koburská a Boris Vladimirovič Romanov.

Rodina byla na své vysoké postavení poměrně chudá a když bylo Marině jedenáct let, byla svržena i řecká monarchie, takže rodina byla nucena stěhovat se po Evropě.[2]

Manželství a potomci

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1932 se 24letá Marina seznámila v Londýně s Jiřím, vévodou z Kentu, se kterým byla přes pradědečka Kristiána IX. příbuzná. Již v srpnu 1934, o dva roky později, byly oznámeny zásnuby. Svatba se konala 29. listopadu 1934 ve Westminsterském opatství v Londýně, následně proběhl soukromý obřad v řeckém stylu v kapli Buckinghamského paláce.

Svatba byla velmi honosná, samotné nevěstiny šaty navrhl známý britský návrhář Edward Molyneux a pracoval na nich tým švadlen sestavený převážně z ruských emigrantek.[3] Marina měla osm družiček, převážně se jednalo o její sestřenice. Byla mezi nimi Irena Řecká a Dánská, Kateřina Řecká a Dánská a také Evženie Řecká a Dánská. Dále pak budoucí britská královna Alžběta II., Kira Kirillovna Ruská, Juliána Nizozemská, Lady Mary Whitleyová a Lady Iris Mountbatten.[2][4]

Z manželství s Jiřím vzešly tři děti: dva synové a dcera.

Marinin manžel Jiří zemřel 25. srpna 1942 v hydroplánu Eagles Rock při leteckém neštěstí. Během druhé světové války se Marina vyučila zdravotní sestřičkou a pod jménem Sestra Kay se připojila k místní rezervní skupince sester. Marinin tajemník byl v té době Philip Hay.

Pozdější léta

[editovat | editovat zdroj]

I po smrti Jiřího byla Marina aktivní členkou britské královské rodiny a účastnila se celé řády mezinárodních setkání. Po dobu šestadvaceti let byla prezidentkou All England Lawn Tennis and Croquet Club. V červnu 1952 se účastnila položení základního kamene Kostela svatého Marka v Bromley, který byl za války zničen.[5] 6. března 1957 získalo Zlaté pobřeží, současný stát Ghana, nezávislost. Marina byla královnou jmenována jako její zástupce na oslavách nezávislosti a skutečně královnu reprezentovala. O padesát let později, na 50. výročí samostatnosti Ghany, tuto poctu získal Marinin syn Edward. V září 1966 získala samostatnost i Botswana a Marina byla královnou opět jmenována jako její zástupce na oslavách. Po Marině je dokonce v hlavním městě Botswany, v Gaborone, pojmenována nemocnice.

Marina Řecká a Dánská, později také známá jako Marina, vévodkyně z Kentu, zemřela 27. srpna 1968 na nádor na mozku. Zemřela ve věku 61 let před dvanáctou hodinou v Kensingtonském paláci.[6] Pohřeb se konal 30. srpna a byla při něm pohřbena na královském hřbitově ve Frogmore.[7]

Marina získala mnoho britských i zahraničních ocenění, především těch posmrtných. Mnoho z nich získala i za vojenské zásluhy.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Glücksburský
 
 
Kristián IX.
 
 
 
 
 
 
Luisa Karolina Hesensko-Kasselská
 
 
Jiří I. Řecký
 
 
 
 
 
 
Vilém Hesensko-Kasselský
 
 
Luisa Hesensko-Kasselská
 
 
 
 
 
 
Luisa Šarlota Dánská
 
 
Mikuláš Řecký a Dánský
 
 
 
 
 
 
Mikuláš I. Pavlovič
 
 
Konstantin Nikolajevič Ruský
 
 
 
 
 
 
Šarlota Pruská
 
 
Olga Konstantinovna Romanovová
 
 
 
 
 
 
Josef Sasko-Altenburský
 
 
Alexandra Sasko-Altenburská
 
 
 
 
 
 
Amálie Württemberská
 
Marina Řecká a Dánská
 
 
 
 
 
Mikuláš I. Pavlovič
 
 
Alexandr II. Nikolajevič
 
 
 
 
 
 
Šarlota Pruská
 
 
Vladimír Alexandrovič Romanov
 
 
 
 
 
 
Ludvík II. Hesenský
 
 
Marie Alexandrovna
 
 
 
 
 
 
Vilemína Luisa Bádenská
 
 
Jelena Vladimirovna Ruská
 
 
 
 
 
 
Pavel Fridrich Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
Bedřich František II. Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
 
 
 
 
Alexandra Pruská
 
 
Marie Meklenbursko-Zvěřínská
 
 
 
 
 
 
Jindřich LXIII. Reuss-Köstritz
 
 
Augusta Reuss Köstritz
 
 
 
 
 
 
Eleonora Stolbersko-Wernigerodská
 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Marina of Greece and Denmark na anglické Wikipedii.

  1. ZEEPVAT, Charlotte. The Camera and the Tsars: The Romanov Family in Photographs. [s.l.]: Sutton 242 s. Dostupné online. ISBN 9780750942102. S. 99. (anglicky) 
  2. a b Princess Marina called luckiest girl in the world by relatives [online]. Athény: The Milwaukee Journal, 1934-11-23 [cit. 2016-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. 
  3. Wedding Wednesday: Princess Marina's Gown [online]. The Royal Order [cit. 2016-06-01]. Dostupné online. 
  4. The wedding of Prince George, Duke of Kent and Princess Marina, Duchess of Kent [online]. National Portrait Gallery [cit. 2016-06-01]. Dostupné online. 
  5. WALDRON, Robin. A short history of St Mark’s Church Bromley, Kent [online]. St Mark’s Church, Bromley [cit. 2016-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-13. 
  6. Marina won Britain's heart [online]. Evening Times, 1968-08-27 [cit. 2016-06-01]. Dostupné online. 
  7. 1968: Princess Marina laid to rest. BBC. 1968-08-30. Dostupné online [cit. 2016-06-01]. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]