Moana
| Moana | |
|---|---|
| Původní název | Moana |
| Země původu |  Spojené státy americké |
| Jazyky | angličtina |
| Délka | USA: 85 min. UK 77 min. |
| Žánry | dokumentární film němý film dokumentárně-fiktivní film etnografický film filmové drama |
| Scénář a režie | Robert J. Flaherty |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Fa'amgase Pe'a Ta'avale T'ugaita |
| Produkce | Robert J. Flaherty |
| Kamera | Robert J. Flaherty |
| Střih | Robert J. Flaherty |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 7. leden 1926 |
| Produkční společnost | Paramount Pictures |
| Distribuce | Paramount Pictures |
| Moana na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Moana (další názvy: Moana: A Romance of the Golden Age, Moana: A Story of the South Seas) je němý dokumentární film Roberta J. Flahertyho. Film je považován za první dokufikci či (z hlediska antropologie) etnofikci v historii kinematografie.
Moana byla druhým Flahertyho filmem po velice úspěšném dokumentu Nanuk, člověk primitivní z roku 1922. Právě díky němu dostal Flaherty zakázku od produkční společnosti Paramount Pictures, jež doufala, že natočí další úspěšný snímek, jenž bude čerpat z života a tradic původních společností.
Flaherty odcestoval na ostrov Samoa, kde nepřetržitě pobýval od dubna 1923 do prosince 1924. Většinu času se pouze sžíval s místními obyvateli a pozoroval je, což překvapilo filmovou společnost, jež se od počátku ptala po ukázkách jeho záběrů, zatímco Flaherty začal natáčet až po roce.[1] Film dokončil v prosinci 1925, aby mohl být v lednu následujícího roku uveden do kin.
Do terénu si sebou vzal jak klasickou filmovou kameru, tak i kameru Prizmacolor, jelikož doufal, že se mu podaří zachytit několik záběrů v barvě. Barevná kamera se mu však brzy rozbila. Po příjezdu na ostrov Flaherty zjistil, že na ostrově již dlouhou dobu působí misionáři a místní tradice zanikají. Samoané už se například ve značné míře oblékali v západním stylu. Navíc dobré přírodní podmínky neumožňovali Flahertymu zopakovat příběh na schématu souboje člověka s přírodou. Tématem filmu se proto staly přechodové rituály, během nichž se z chlapců stávají muži a neméně se zde objevuje poetické zachycení „tradičního“ života původních obyvatel, který se však Flaherty, podobně jako v případě Nanuka, pokusil až zpětně zrekonstruovat. Proto se hovoří o etnofikci, protože události, zachycené v dokumentu nejsou zachycením skutečného stavu společnosti, ale jeho romantizací. Některé rituály, které se ve filmu objevily, se v praxi již nepoužívaly a Flaherty je rekonstruoval čistě pro potřeby filmu.[2]
Pojem dokumentární film se poprvé objevil právě v souvislosti v Moanou a to v recenzi The Moviegoer z pera filmaře a publicisty Johna Griersona, publikované 8. února 1926 v novinách New York Sun. komerční úspěch filmu Moana však byl v porovnání s Nanukem mnohem menší.[3]
Padesát let po uvedení originální verze Moany, vytvořila Monica Flaherty, dcera roberta J. Flahertyho, zvukovou verzi filmu, doplněnou o obřadní písně, hudbu a dialogy. Samotný film nebyl nijak upravován.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Moana na anglické Wikipedii a Robert J. Flaherty na anglické Wikipedii.
- ↑ GAUTHIER, Guy. Dokumentární film, jiná kinematografie. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2004. ISBN 80-7331-023-6. S. 170.
- ↑ a b Americans Abroad [online]. Virginia Festival of American Film [cit. 2008-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-26. (anglicky)
- ↑ GAUTHIER, Guy. Dokumentární film, jiná kinematografie. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2004. ISBN 80-7331-023-6. S. 82.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Moana na Wikimedia Commons - (anglicky) Moana v databázi IMDb
