Oleksandr Turčynov
Oleksandr Valentynovyč Turčynov (ukrajinsky Олександр Валентинович Турчинов; * 31. března 1964, Dněpropetrovsk) je ukrajinský politik. V březnu 2010 byl krátce prozatímním předsedou vlády. Stal se jím z pozice 1. místopředsedy vlády poté, co parlament vyslovil nedůvěru dosavadní premiérce Julii Tymošenkové a ta podala 3. března 2010 demisi. Jeho nástupcem v této funkci se již 11. března 2010 stal někdejší ministr financí a dvojnásobný prozatímní premiér Ukrajiny Mykola Azarov.
Po svržení Viktora Janukovyče z funkce hlavy státu dne 22. února 2014 byl Turčynov ustanoven předsedou parlamentu (Verchovna rada) a zároveň určen prozatímním prezidentem Ukrajiny.[1] Tento úřad zastával do 7. června 2014. Vystřídal jej zvolený prezident země Petro Porošenko. Předsedou parlamentu zůstal Turčynov do 27. listopadu 2014. Poté se stal tajemníkem Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Dětství a mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se roku 1964 ve městě Dněpropetrovsk, Dněpropetrovská oblast v rámci tehdejší USSR. V roce 1986 dostudoval Dněpropetrovský hutní institut na Ukrajinské národní báňské univerzitě. Následně pracoval v ukrajinském ocelářském gigantu Kryvorizhstal.[3]
Mezi lety 1987 a 1990 vedl Turčynov agitační a propagační výbor Komunistického svazu mládeže (Komsomol) v Dněpropetrovské oblasti; prvním tajemníkem tamního Komsomolu byl tehdy Serhij Tihipko.[3] Tihipko i Turčynov se stali politickými poradci Leonida Kučmy, který v Dněpropetrovsku řídil továrnu na výrobu raket a dopravních prostředků.[3] Poté, co byl Kučma v roce 1992 jmenován premiérem Ukrajiny, se celý jeho tým, včetně Turčynova, přesídlil do Kyjeva.[3] V roce 1993 se stal oficiálním Kučmovým ekonomickým poradcem.[3]
V roce 1993 byl zvolen viceprezidentem Ukrajinského svazu průmyslníků a podnikatelů. V roce 1994 on a Pavlo Lazarenko založili politickou stranu Hromada. Oba pojily obchodní vazby s Julijí Tymošenkovou, která také pocházela z Dněpropetrovsku.[3][4] Mezi lety 1994 a 1998 byl ředitelem Institutu ekonomických reforem a hlavou Ukrajinské národní akademie Laboratoře věd ve výzkumu šedé ekonomiky.[5]
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]V roce 1998 byl za stranu Hromada zvolen do ukrajinského parlamentu, ale již roku 1999 v souvislosti s Lazarenkoým skandálem, stranu i parlamentní frakci opustil. S podporou Julije Tymošenkové byl ve volbách v letech 2002 a 2006 znovuzvolen za Blok Julije Tymošenkové.[4]
V únoru 2005 byl zvolen prvním civilním ředitelem Služby bezpečnosti Ukrajiny (SBU).[4] V roce 2006 byl obviněn, že nechal zničit spisy na Semjona Mogileviče, který je považován za šéfa ruské mafie. Obvinění bylo po čtyřech měsících zamítnuto.[6] Dokumenty odhalené WikiLeaks zmiňovaly, že Turčynov nechal zničit i spisy prokazující napojení Tymošenkové na Mogileviče.[6]
Na jaře roku 2008 byl společným kandidátem Bloku Julije Tymošenkové a strany Naše Ukrajina — Národní sebeobrana do voleb o post starosty Kyjeva. Skončil druhý se ziskem 218 600 hlasů (19,12 %); volby vyhrál Leonid Černovetskyj.
Během prezidentských voleb v roce 2010 nařkl kandidáty Viktora Janukovyče i Viktora Juščenka ze společného koordinovaného postupu k destabilizaci druhé vlády Julije Tymošenkové.[7] V březnu 2010, po rezignaci Julije Tymošenkové na post předsedkyně vlády, převzal její povinnosti a na jeden týden se stal prozatímním premiérem Ukrajiny.[8]
V roce 2012 byl znovuzvolen do parlamentu; opět za Všeukrajinský svaz.
Po událostech na Euromajdanu a následné politické krizi byl dne 22. února 2014 zvolen předsedou parlamentu (speaker).[9] Poté, co parlament zbavil Viktora Janukovyče jeho funkce prezidenta, byl prozatímním prezidentem zvolen právě Turčynov coby předseda parlamentu.[10]
Názory
[editovat | editovat zdroj]Odmítá homosexuální svazky a tvrdí, že nejde o konzervativní pohled, ale o odmítnutí perverze.[11]
Často kritizoval politickou korupci v zemi. Toto téma mu v roce 2005 posloužilo i k sepsání psychologického thrilleru Iluze strachu (Illuzija stracha).[4] Napsal také scénář ke stejnojmennému filmu.[4] Ten byl natočen v roce 2008; režie se chopil Alexandr Kirienko.[12] Ukrajinský výbor ho nominoval na ucházení se o Oscar za nejlepší cizojazyčný film.
Je věřícím baptistou;[13] tím patří k jednomu procentu Ukrajinců, kteří se hlásí k protestantismu. Prohlašuje, že nekouří ani nepije alkohol.[14]
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Řád knížete Jaroslava Moudrého V. třídy – Ukrajina, 2. května 2018[15]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oleksandr Turchynov na anglické Wikipedii.
- ↑ [1] Novinky.cz, 24. února 2014.
- ↑ President Poroshenko decides to appoint Turchynov Ukraine's NSDC secretary – source (Prezident Porošenko rozhodl jmenovat Turčynova sekretářem NSDC - zdroj). [2] (anglicky)
- ↑ a b c d e f Turchynov campaign draws scrutiny (archiv), kyivpost.com, 24. 4. 2008 (anglicky)
- ↑ a b c d e Rostislav Matulík: Prozatímní ukrajinský prezident Turčynov mimo jiné píše biblické thrillery Archivováno 3. 3. 2014 na Wayback Machine., rozhlas.cz, 25. 2. 2014
- ↑ Who Is Who in Tymoshenko’s Government? (archiv), pravda.com, 23. 12. 2007 (anglicky)
- ↑ a b New and conflicting details emerge over Mogilevich’s alleged involvement in nation (archiv), kyivpost.com, 10. 12. 2010 (anglicky)
- ↑ Western Information Agency: Yushchenko and Yanukovych are playing ball (archiv), kyivpost.com, 4. 12. 2009 (anglicky)
- ↑ Press secretary: Tymoshenko vacates premier's post (archiv), kyivpost.com, 4. 3. 2010 (anglicky)
- ↑ Ukraine parliament names speaker Turchinov interim president (archiv), bbc.co.uk, 23. 2. 2014 (anglicky)
- ↑ Ondřej Himmer: Ukrajinský parlament pověřil prezidentskými pravomocemi svého nového předsedu, rozhlas.cz, 23. 2. 2014
- ↑ Overview of Lesbian and Gay rights in Eastern Europe (archiv), lgf.org.uk, 2007 (anglicky)
- ↑ Illuzija stracha - CSFD, csfd.cz, 2014
- ↑ "Украинские сенсации" показали уникальные кадры проповеди Турчинова в баптистской церкви. TSN.ua [online]. 2014-09-27 [cit. 2023-04-26]. Dostupné online.
- ↑ Bob Allen: Elevation of Ukrainian leader puts spotlight on Baptists Archivováno 6. 3. 2014 na Wayback Machine., abpnews.com, 26. 2. 2014 (anglicky)
- ↑ УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №117/2018. Офіційне інтернет-представництво Президента України [online]. [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. (ua)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oleksandr Turčynov na Wikimedia Commons 
Osoba Oleksandr Turčynov ve Wikicitátech- Oficiální stránky
