Palestinská území
| Palestinská území الأراضي الفلسطينية al-Arádí al-Filastíníja | |
|---|---|
| Rozloha | 6 220[1][2] km² |
| Stát |  Palestina |
| Obyvatelé | 4 816 503[3] (2016) |
| Souřadnice | 31°53′0″ s. š., 35°12′0″ v. d. |
.svg) | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Palestinská území je označení částí historického území Palestiny, která nejsou součástí Izraele, jejich obyvateli jsou primárně Palestinci a jsou územím částečně uznávaného státu Palestina. Tvoří je dvě geograficky oddělená území: Západní břeh Jordánu (včetně východního Jeruzaléma) a Pásmo Gazy.
Jedná se o území, která ovládlo Jordánsko a Egypt v první arabsko-izraelské válce (1948–1949). V roce 1967 je v šestidenní válce získal pod svou moc Izrael, jsou proto též označována jako okupované palestinské území. To je termín používaný dříve OSN,[4] definovaný Mezinárodním soudním dvorem v roce 2004 [5][6] a užívaný i Evropskou unii,[7][8] která příležitostně používá i termín území Palestinské autonomie.[9][10][11] Palestinská autonomie je oficiálním představitelem Palestinců, reálně se však na moci podílí další palestinské organizace. OSN od přijetí Palestiny mezi nečlenské pozorovatelské státy v roce 2012 užívá název Stát Palestina.[12][13][14]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Pásmo Gazy bylo od první arabsko-izraelské války v roce 1948 až do šestidenní války v roce 1967 okupováno Egyptem a Západní břeh Jordánskem. Izrael obsadil Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy v roce 1967 a od té doby si je udržuje pod kontrolou. V roce 1980 Izrael oficiálně začlenil východní Jeruzalém do Jeruzaléma a celé město prohlásil za své hlavní město. Toto začlenění, ačkoli se nikdy formálně nejednalo o legální anexi, bylo mezinárodně odsouzeno[15] a Radou bezpečnosti OSN prohlášeno za „neplatné“.[16] Palestinská autonomie, OSN, mezinárodní právní a humanitární orgány[17][18] a mezinárodní společenství[19][20] považují východní Jeruzalém za součást Západního břehu Jordánu, a tudíž za součást palestinských území. Palestinská autonomie nad touto oblastí nikdy neuplatňovala suverenitu, ačkoli zde sídlí některé její kanceláře.[21][22] Mezinárodní společenství izraelskou svrchovanost nad východním Jeruzalémem neuznalo s odůvodněním, že jednostranná anexe území okupovaného během války je v rozporu se čtvrtou Ženevskou úmluvou.[23][24]
V roce 1988, kdy Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) hodlala vyhlásit palestinský stát, se Jordánsko vzdalo všech územních nároků na Západní břeh Jordánu, včetně východního Jeruzaléma.[25] V roce 1993, na základě dohod z Osla, přešly části území politicky pod jurisdikci Palestinské autonomie (oblasti A a B). Izrael stále vykonával plnou vojenskou kontrolu a civilní kontrolu nad 61 % Západního břehu Jordánu (oblast C). Dohody z Osla zavedly přístup k moři pro Pásmo Gazy do vzdálenosti 20 námořních mil (37 km) od pobřeží. V souvislosti s gazsko-izraelským konfliktem byla tato hranice Berlínským závazkem z roku 2002 snížena na 12 námořních mil (22 km). V říjnu 2006 Izrael zavedl omezení na 6 námořních mil (11 km) a v závěru války v Gaze v letech 2008–2009 omezil přístup na 3 námořní míle (5 km), za nimiž existuje zakázaná zóna. V důsledku toho byl v roce 2012 více než 3 000 palestinským rybářům odepřen přístup do 85 % námořních oblastí dohodnutých v roce 1995.[26] Většina území Mrtvého moře je pro Palestince zakázána a Palestincům je odepřen přístup k jeho pobřeží.[27]
Izrael se z Pásma Gazy stáhl v roce 2005. Převzetí Pásma Gazy Hamásem v roce 2007 politicky rozdělilo palestinská území. Abbásův Fatah z velké části ovládal Západní břeh Jordánu a byl mezinárodně uznán jako oficiální Palestinská autonomie.[28] V roce 2009 považovala OSN Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy za stále okupované Izraelem.[13]
Dne 29. listopadu 2012 rezoluce Valného shromáždění OSN č. 67/19 znovu potvrdila „právo palestinského lidu na sebeurčení a nezávislost ve svém Státě Palestina na palestinském území okupovaném od roku 1967“ a rozhodla „udělit Státu Palestina status nečlenského pozorovatelského státu v OSN“. Následující měsíc bylo v právním memorandu OSN uznáno, že Palestina dává přednost názvu „Stát Palestina“ s Mahmúdem Abbásem v čele.[29] Bylo konstatováno, že neexistuje žádná právní překážka pro používání termínu „Palestina“ pro označení zeměpisné oblasti palestinského území. Bylo rovněž vysvětleno, že neexistuje žádná překážka, která by bránila dalšímu používání termínu „okupované palestinské území včetně východního Jeruzaléma“ nebo jiné terminologie, kterou by mohlo běžně používat Valné shromáždění OSN.[30] ISO přijala změnu názvu v roce 2013.[31] Rada bezpečnosti OSN nadále považuje Palestinu za „nesuverénní entitu“,[32] což brání jejímu přijetí do Valného shromáždění OSN jako plnoprávného členského státu.[33] Izraelské vlády trvají na tom, že dotčená oblast je předmětem územního sporu.[34][35] Rozsah území je sice předmětem budoucích jednání, ale Palestinská autonomie jej často nově označuje jako Zelenou linii. Od vyhlášení palestinské nezávislosti v roce 1988 uznalo Stát Palestina 146 členských států OSN. Izrael a většina západních zemí včetně Spojených států jej neuznala.
Název
[editovat | editovat zdroj]Organizace spojených národů, Evropská unie, Mezinárodní výbor Červeného kříže a vláda Spojeného království již mnoho let používají termíny „okupované palestinské území“ nebo „okupovaná palestinská území“.[36][37][38]
Ministerstvo zahraničních věcí Izraele[39] a Dore Gold[40] se ohradili proti používání termínu „okupovaná palestinská území“.[pozn. 1] Výraz „okupovaná Palestina“ byl Palestinci používán ve významu Izrael, ačkoli profesorka Julie Peteet rovněž tvrdí, že s příchodem mírového procesu a uznáním Izraele Organizací pro osvobození Palestiny se toto používání snížilo.[41] Paralelou jsou snahy Davida Ben Guriona[42] a Menachema Begina[43] o nastolení židovské svrchovanosti nad celým Velkým Izraelem ve prospěch židovského národa.[44][45]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Mezi další pojmy, které se používají pro souhrnné označení těchto oblastí, patří „Palestina“, „Stát Palestina“, „Izraelem okupovaná území“, „Ješa“ (Judea a Samaří–Pásmo Gazy), „Još“ (Judea a Samaří bez Pásma Gazy), „palestinská autonomní území“ (ačkoli se tento termín používá také pro označení oblastí A a B), „palestinská spravovaná území“, „spravovaná území“, „území s neurčeným trvalým statusem“, „území z roku 1967“ a jednoduše „území“.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palestinian territories na anglické Wikipedii.
- ↑ West Bank [online]. CIA [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ Gaza Strip [online]. CIA [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ Estimated Population in the Palestinian Territory Mid-Year by Governorate,1997-2016 [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ RE: Inclusion of new country name and code elements [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ International Court of Justice Reports of Judgments, Advisory Opinions and Orders – Legal Consequences of the Construction of a Wall in the Occupied Palestinian Territory Advisory Opinion of 9 July 2004 [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu.
- ↑ BEN NAFTALI, Orna; GROSS, Aeyel M.; MICHAELI, Michaeli. Illegal Occupation:Framing the Occupied Palestinian Territory. Berkeley Journal of International Law. Roč. 23, čís. 3, s. 552. Dostupné online.
- ↑ European Union, Trade in goods with Occupied Palestinian Territory [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ Council conclusions on the Middle East Peace Process [online]. 2016-01-18 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ WRITTEN QUESTION E-1338/03 by Maurizio Turco (NI) and Marco Cappato (NI) to the Council. Persecution of homosexuals in the Palestinian Authority territories and Israeli expulsions of Palestinian homosexuals. [online]. 2004-02-26 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ CONTRIBUTION to the debate on the situation in the Middle East concerning economic reconstruction and development, with particular reference to the Palestinian Authority territories [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ Request for Partner for Democracy status with PACE submitted by the Palestinian National Council – Report/Non-UN document: 5.Participation of Palestinian representatives in Council of Europe activities [online]. 2011-09-15 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ LE MORE, Anne. International assistance to the Palestinians after Oslo: political guilt, wasted money. [s.l.]: Routledge, 2008. ISBN 978-0-415-45385-1. S. 27, 29.
- ↑ a b December Overview [PDF]. UNOCHA [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu.
- ↑ Israeli practices affecting the human rights of the Palestinian people in the Occupied Palestinian Territory, including East Jerusalem: Report of the Secretary-General (UN Doc. A/71/364) [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ KUTTAB, Jonathan; KLEIN, Claude. 5. Access to Jerusalem and the Holy Places. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9041188436. S. 68.
- ↑ BARAHONA, Ana. Bearing Witness – Eight weeks in Palestine. Londýn: Metete, 2013. ISBN 978-1-908099-02-0. S. 12, 80.
- ↑ Legal Consequences of the Construction of a Wall in the Occupied Palestinian Territory [online]. 2004-07-04 [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu.
- ↑ Conference of High Contracting Parties to the Fourth Geneva Convention: statement by the International Committee of the Red Cross [online]. Mezinárodní výbor Červeného kříže [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu.
- ↑ Applicability of the Geneva Convention relative to the Protection of Civilian Persons in Time of War, of 12 August 1949, to the Occupied Palestinian Territory, including Jerusalem, and the other occupied Arab territories [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu.
- ↑ EU-Settlements Watch [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu.
- ↑ SLONIM, Šlomo. Jerusalem in America's Foreign Policy: 1947–1997. [s.l.]: Martinus Nijhoff Publishers, 1998. Dostupné online. S. 332–333.
- ↑ KLEIN, Menachem. Jerusalem: The Contested City. [s.l.]: C. Hurst & Co. Publishers, 2001. S. 189.
- ↑ KORMAN, Sharon. The Right of Conquest: The Acquisition of Territory by Force in International Law and Practice. [s.l.]: Clarendon Press, 1996. Dostupné online. ISBN 9780191583803.
- ↑ DUGARD, John. Recognition and the United Nations. Cambridge: Grotius Publications Limited ISBN 0-521-46322-X. S. 111–115.
- ↑ Stateless Again – II. International and Jordanian Law [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ Gaza in 2020: A liveable place? [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ HUMANITARIAN FACT SHEET ON THE JORDAN VALLEY AND DEAD SEA AREA [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu.
- ↑ Hamas leader’s Tunisia visit angers Palestinian officials [online]. 2012-01-07 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ O'BRIEN, Patricia. Issues related to General assembly resolution 67/19 on the status of Palestine in the United nations [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ GHARIB, Ali. U.N. Adds New Name: "State of Palestine". The Daily Beast [online]. 2017-07-14 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ Name change for State of Palestine and other minor corrections [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ MCHIGH, Jess. Israel-Palestine Conflict: French UN Security Council Resolution Off The Table In Favor Of Palestinian Statehood?. International Business Times [online]. 2015-08-19 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ UN Charter [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu.
- ↑ FAQ: The Peace process with the Palestinians – Dec 2009 [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ FROM "OCCUPIED TERRITORIES" TO "DISPUTED TERRITORIES" [online]. 2002-01-16 [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-21.
- ↑ The occupied Palestinian territories: Dignity Denied [online]. 2007-12-13 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ UK help and services in The Occupied Palestinian Territories [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ House of Commons International Development Committee – FINAL REPORT Vol I 26 January 2004 [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ DISPUTED TERRITORIES- Forgotten Facts About the West Bank and Gaza Strip [online]. 2003-02-01 [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ GOLD, Dore. FROM "OCCUPIED TERRITORIES" TO "DISPUTED TERRITORIES" [online]. 2002-01-16 [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-21.
- ↑ PETEET, Julie. Words as interventions: naming in the Palestine–Israel conflict. S. 153–172. Third World Quarterly [online]. [cit. 2022-08-10]. S. 153–172. Dostupné online. DOI 10.1080/0143659042000322964.
- ↑ GORNY, Joseph; GORNI, Yosef. The British labour movement and Zionism, 1917–1948. [s.l.]: Routledge, 1983. Dostupné online. ISBN 978-0-7146-3162-2. S. 138.
- ↑ SHLAIM, Avi. The Iron Wall: Israel and the Arab World. [s.l.]: Paw Prints, 2008. ISBN 978-1-4352-9513-1. S. 670.
- ↑ WOHL, Assaf. Open a Bible. Ynet [online]. 2008-09-15 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online.
- ↑ Likud—Platform [online]. Kneset [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ALTMANN, Andreas. Verdammtes Land. Eine Reise durch Palästina. Mnichov: Piper, 2014. Dostupné online. ISBN 978-3-492-05624-3.
- BREUER, Marten. Von der UNESCO in die Generalversammlung: Palästina und die Vereinten Nationen. Berlín: Duncker & Humblot, 2013. ISBN 978-3-428-14246-0.
- FLUG, Noach; SCHÄUBLE, Martin. Die Geschichte der Israelis und Palästinenser. Mnichov: Hansen, 2007. ISBN 978-3-446-20907-7.
- FARSOUN, Samih K.; ARURI, Naseer. Palestine and the Palestinians. [s.l.]: Westview Press, 2006. ISBN 978-0-8133-4336-5.
- DANE, Felix; STTETNER, Ilona-Margarita. Ein Staat Palästina in den Vereinten Nationen? Voraussetzungen, Positionen und Erwartungen vor der VN-Generalversammlung. Berlín: [s.n.], 2011. Dostupné online. S. 53–72.
