Pavián čakma

Pavián čakma
	Pavián čakma
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	primáti (Primates);
Nadčeleď	úzkonosí (Catarrhini);
Čeleď	kočkodanovití (Cercopithecidae);
Rod	pavián (Papio);
Binomické jméno
	Papio ursinus; Kerr, 1792
poddruhy
	Papio ursinus ursinus; Papio ursinus griseipes; Papio ursinus ruacana
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavián čakma (Papio ursinus) (angl. Chacma Baboon) je úzkonosý primát z čeledi kočkodanovití. Má tři poddruhy. Žije v Angole, Botswaně, Zambii, Mosambiku, Zimbabwe, Namibii, Lesothu, Svazijsku a Jihoafrické republice. Obývá savany a lesostepi. Dávají přednost členité krajině se skalními oblastmi.

Popis

Délka těla u dospělého jedince dosahuje 60 – 120 cm a délka ocasu 46 – 70 cm. Hmotnost u samců je 30 – 50 kg a samic kolem 20 kg. Populace z pouště Kalahari je menšího vzrůstu a hmotnosti než ostatní. Nos tohoto druhu je dlouhý s dobře vyznačeným čelním hrbolem. V týle a na krku tvoří prodloužená srst jakousi hřívu nebo chochol. Ocas je „zlomený“ jako u většiny paviánů. Sedací hrboly mají malé. Jsou pokrytí šedě olivovou až hnědě olivovou srstí. Kůže na obličeji a v oblasti genitálií je černo červená.. Samci mají větší špičáky a nadočnicové oblouky. Dospělý jedinec má 32 zubů.

Stravování

Svou potravou se řadí mezi všežravce. Jedí oddenky, traviny, kořínky, hlízy, vejce, hmyz a menší obratlovce. S oblibou konzumují plody kigélie, fíkovníků a akácii.

Život v tlupě

Vytvářejí početné skupiny mnoha samců a samic i s 80 jedinci, ojediněle však i skupinu tvořenou pouze jedním samcem se samicemi a potomstvem. Po vyčerpání potravních zdrojů dochází k přesunu. Přes noc hledají útočiště na stromech, skaliskách nebo jiných vyvýšeninách. Mladší samci drží v noci stráž před predátory. Po zemi se pohybují po čtyřech končetinách. V tlupě má každý jedinec své přesné postavení. Na vrcholu hierarchie je statný samec, jemuž je podřízeno několik dospělých samců, kteří stádo chrání a v případě potřeby mohou nahradit vedoucího samce. Na dalším stupni stojí samice s mláďaty, nejníže pak jsou „výrostci“. Samice které jsou v říji mají zvláštní postavení a doprovázejí dospělé samce. Všichni samci v průběhu puberty opouštějí rodnou tlupu a hledají své uplatnění v okolních skupinách. Dochází pak k nespočetným bojům o samice, kdy vítěz má právo na páření. Potyčky mohou vést i k usmrcení zvířete. Rodinný vztah ve skupině je matrilineární, samice zůstávají v rodné tlupě. Paviáni čakmy mají též širokou paletu komunikačních kanálů. Hlavní komunikace mezi jedinci je vizuální, např. upřený pohled, vyceňování zubů, vystavování pohlavních orgánů a štěkavým křik k odhánění dravců. K projevům hmatové komunikace patří vzájemná péče o srst, dotýkání se nosy nebo nošení mláďat. Významnou roli představuje i fyzický kontakt při zápasech o samice, ale i kousání samic při udržování sociálních vztahů. Akustická komunikace se skládá z různého vřískání, štěkání a pištění. Chemická komunikace se projevuje především v průběhu říje.

Rozmnožování

Samice se během říje, která trvá 30 až 35 dnů, páří s jedním nebo více samci. Po 175 až 180 dnech se rodí většinou jedno mládě s růžovou pokožkou a černou srstí, váží asi 1 kg, je zcela závislé na matce do doby, než začne přecházet na běžnou stravu a než se začne pohybovat samo. Odstavena od mateřského mléka bývají mláďata po 14 měsících od narození. Délka intervalů mezi porody je průměrně 18 až 24 měsíců. O mláďata pečují hlavně matky, což spočívá nejen v opatřování potravy, ale i v ošetřování, péči o srst, přenášení, hrách a zábavě. Otcové chrání své potomstvo, zásobují je stravou, úlovky, hrají si s dětmi a pomáhají s jejich transportem při přesunu tlupy. Samice, která přijde o mládě, je rychle připravena k dalšímu páření. U tohoto druhu je vysoká úmrtnost mláďat, způsobená specifickým chováním, jako zabíjení mláďat při stresových situacích nebo mláďat jiného samce za účelem získání jeho samic.

Mezi potenciální predátory patří lvi, levharti a lidé. Pavián čakma se ve volné přírodě dožívá průměrně okolo 30 a v zajetí okolo 45 let. Ohrožení paviána čakmy není vysoké, ale v jistých oblastech, jako je například Kapsko, ubývá přirozených míst výskytu. Dochází pak k synantropnímu způsobu života, kdy často přebírají lidský odpad. Paviáni vybírající odpadky hájí své zdroje potravy, což může vyústit v napadení člověka. Tento fakt bývá řešen vybíjením paviánů v blízkosti lidských aglomerací.

Poddruhy

Druh pavián čakma se dělí na tři poddruhy:

Papio ursinus ursinus Kerr, 1792 – obývá jižní a jihozápadní část Jihoafrické republiky. Je velký, těžký, tmavě hnědý pavián, spodní části obou párů končetin má černé barvy.
Papio ursinus griseipes Pocock, 1911 – obývá sever Jihoafrické republiky, Mosambik, Zimbabwe a jižní Zambii. Je o trochu menší než kapský čakma, hnědá barva je světlejší, ale stále tmavá a sytá, spodní části obou párů končetin má šedé barvy.
Papio ursinus ruacana Shortridge, 1942 – obývá Namibii a jižní Angolu. Je nejmenším z tohoto druhu. Barevný vzor je stejný jako u kapského čakmy, jen je výrazně světlejší.

Známí jedinci

Jack († 1890), asistent signalisty

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].

Literatura

Luděk Dobroruka, Zvířata celého světa, Státní zemědělské nakladatelství, sv. 5, 1979

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu pavián čakma na Wikimedia Commons
Pavián čakma na www.afrikaonline.cz
Papio ursinus – The IUCN Red List of Threatened Species (anglicky)

[f04b2cac5b25a79a78fa3ecdae11ffc399970ac8-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].

[1]

Papionini

Cercocebus	Mangabej štíhlý • Mangabej kouřový • Mangabej žlutobřichý • Mangabej chocholatý • Mangabej rudohlavý • Mangabej sanjei

Lophocebus	Mangabej pláštíkový • Mangabej černý • Mangabej Johnstonův • Mangabej ugandský • Lophocebus opdenboschi • Lophocebus osmani

Makak	Makak medvědí • Makak ásámský • Makak formozský • Makak jávský • Makak Heckův • Makak červenolící • Makak indočínský • Makak tmavý • Makak rhesus • Makak munzala • Makak vepří • Makak chocholatý • Makak gorontolský • Makak šedoramenný • Makak jihomentawajský • Makak kápový • Makak siberutský • Makak bandar • Makak lví • Magot bezocasý • Makak tibetský • Makak tonkeánský • Macaca leucogenys • Macaca anderssoni^† • Macaca jiangchuanensis^† • Macaca lybica^†

Dril	Dril černolící • Mandril rýholící

Pavián	Pavián pláštíkový • Pavián čakma • Pavián anubi • Pavián babuin • Pavián guinejský • Papio izodi^†

Paviánec	Paviánec kipunji

Dželada	Dželada • Theropithecus baringensis^† • Theropithecus brumpti^† • Theropithecus darti^† • Theropithecus oswaldi^† • Theropithecus quadratirostris^†

Dinopithecus^†	Dinopithecus ingens^†

Gorgopithecus^†	Gorgopithecus major^†

Paradolichopithecus^†	Paradolichopithecus arvernensis^† • Paradolichopithecus gansuensis^† • Paradolichopithecus geticus^† • Paradolichopithecus sushkini^†

Parapapio^†	Parapapio ado^† • Parapapio antiquus^† • Parapapio broomi^† • Parapapio jonesi^† • Parapapio whitei^†

Procynocephalus^†	Procynocephalus subhimalayanus^† • Procynocephalus wimani^†

Identifikátory taxonu
Papio ursinus	Wikidata: Q257670 Wikidruhy: Papio ursinus ADW: Papio_ursinus BOLD: 211389 EoL: 2925218 GBIF: 7262029 iNaturalist: 57556 ITIS: 944210 IUCN: 16022 MSW: 12100588 NCBI: 36229 Species+: 5352 uBio: 5436706
Simia hamadryas ursinus	Wikidata: Q125421050 GBIF: 11095662