Přeskočit na obsah

Petruška Šustrová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Petruška Šustrová
Petruška Šustrová (2020)
Petruška Šustrová (2020)
2. předsedkyně Rady ÚSTR
Ve funkci:
3. ledna 2013 – 30. října 2013
PředchůdceNaděžda Kavalírová
NástupceEmilie Benešová
Členka Rady ÚSTR
Ve funkci:
30. října 2008 – 30. října 2013
Narození18. května 1947
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí6. května 2023 (ve věku 75 let)
ChoťVavřinec Korčiš
Jaroslav Kukal
Luděk Bednář
DětiŠtěpán Korčiš
Ivan Hrůša
Blanka Petrošová
Florián Šustr
Ludmila Kukalová
Profesespisovatelka, překladatelka, novinářka, disidentka a politička
OceněníCena 1. června (2006)
Cena Ferdinanda Peroutky (2009)
CommonsPetruška Šustrová
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petruška Šustrová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přednáška v České Lípě (leden 2013)

Petruška Šustrová (18. května 1947 Praha – 6. května 2023[1]) byla česká publicistka, překladatelka z angličtiny a polštiny a disidentka.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Z politických důvodů nedokončila studium oborů dějepis a čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1966–1969). V prosinci 1969 byla zatčena a poté odsouzena ke dvěma letům odnětí svobody za opoziční aktivity v levicovém Hnutí revoluční mládeže, jehož členy byli také Jaroslav Bašta, Ivan Dejmal, Jan Frolík či Petr Uhl. Po pobytu ve vazební věznici Praha-Ruzyně strávila výkon trestu ve věznicích ve Všehrdech a Opavě. Po propuštění v roce 1971 pracovala šest let jako poštovní úřednice, po odchodu z pošty jako uklízečka. Od srpna 1982 do listopadu 1989 nezískala žádné zaměstnání.

V roce 1976 podepsala Prohlášení Charty 77. V roce 1979 se stala členkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V roce 1985 byla jednou ze tří mluvčích Charty 77. Od roku 1987 spolupracovala s redakcí samizdatové revue Střední Evropa.

V letech 1990–1992 působila jako náměstkyně federálního ministra vnitra (podílela se na prověrkách pracovníků ministerstva, rozvědky a justice a spolupracovala na přípravě lustračního zákona). Po odchodu ze státní správy na konci ledna 1992 se stala novinářkou.

V říjnu 2008 byla Senátem Parlamentu ČR zvolena členkou Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, od února 2013 byla její předsedkyní. V říjnu 2013 skončil její mandát. Za rok 2009 získala novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.[2][3]

Martin Věchet napsal o Petrušce Šustrové v Deníku.cz, že to byla intelektuálka a dělník samizdatu. Žena statečného a otevřeného srdce, která si ráda tříbila názory a sdílela je s ostatními. Nenafoukaně, nenamyšlené, chytře a srdečně. [1]

Zemřela dne 6. května 2023.

Knižní komentáře a rozhovory

[editovat | editovat zdroj]
  • ŠUSTROVÁ, Petruška: Politické tanečky. Komentáře vysílané na vlnách Českého rozhlasu Regina 1999–2001. Academia, Praha 2002, 244 s.
  • ŠUSTROVÁ, Petruška: Služebníci slova. Pulchra, Praha 2008, 328 s.

Překlady

[editovat | editovat zdroj]
  • APPLEBAUM, Anne: Gulag. Dějiny. Beta-Dobrovský – Ševčík, Praha – Plzeň 2004, 604 s.
  • BLAŽEK, Petr: Živá pochodeň na Stadionu Desetiletí. Protest Ryszarda Siwce proti okupaci Československa v roce 1968. Historická studie a edice dokumentů. ÚSTR, Praha 2008, 93 s. (překlad archivních dokumentů)
  • CLAY, Catrine: Král, císař, car. BB/art, Praha 2008, 412 s.
  • DAVIES, Norman: Ostrovy. Dějiny. BB/art, Praha 2003, 975 s.
  • DAVIES, Norman – MOORHOUSE, Roger: Mikrokosmos. Portrét jednoho středoevropského města. BB/art, Praha 2006, 607 s.
  • GRAJEWSKI, Andrzej: Církve ve střední Evropě po roce 1989. Občanský institut, Praha 1996, 15 s.
  • GRAJEWSKI, Andrzej: Evropa, Rusko a tajné služby. Občanský institut, Praha 1996, 19 s.
  • GRAJEWSKI, Andrzej: Jidášův komplex. Zraněná církev: křesťané ve střední a východní Evropě mezi odporem a kolaborací. Prostor, Praha 2002, 305 s.
  • GRAJEWSKI, Andrzej: Rusko a kříž. Z dějin pravoslavné církve v SSSR. Česká křesťanská akademie, Praha 1997, 149 s.
  • GROCKI, Michał (pseud.): Konfidenti mezi námi. Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1993, 98 s.
  • JOHNSON, Paul: Zrození moderní doby. Devatenácté století. Academia, Praha 1998, 869 s.
  • KARPIŃSKI, Jakub: Slabikář demokracie. Občanský institut, Praha 1993, 74 s.
  • KENNEY, Padraic: Karneval revoluce. Střední Evropa 1989. BB/art, Praha 2005, 390 s.
  • PACZKOWSKI, Andrzej: Půl století dějin Polska 1939–1989. Academia, Praha 2000, 381 s.
  • SKILLING, Harold Gordon: Československo – můj druhý domov. Paměti Kanaďana. Prostor, Praha 2001, 607 s.
  • SNYDER, Timothy: Krvavé země – Evropa mezi Hitlerem a Stalinem. Paseka a Prostor, Litomyšl a Praha 2013, 496 s.
  • TRENTO, Joseph John: Tajné dějiny CIA. BBart, Praha 2004, 467 s.
  • WEATHERFORD, Jack: Čingischán a utváření moderního světa . BB/art, Praha 2006, 367 s.
  • ZAJĄCZKOWSKI, Wojciech: Rusko a národy: Osmý kontinent. Misgurnus 2011, ISBN 978-80-904931-0-0.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ HUDEC, Ondřej. Zemřela Petruška Šustrová. Bývalé disidentce a publicistce bylo 75 let. Lidové noviny [online]. 2023-05-06 [cit. 2023-05-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ Novinářské ceny získali Macháček, Šustrová a Kosatík, Aktuálně.cz, 4. 2. 2010
  3. ↑ Cena Ferdinanda Peroutky – laudacio „O Petrušce Šustrové“. www.ferdinandperoutka.cz [online]. [cit. 2010-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-27. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petruška_Šustrová&oldid=23977496“