Přeskočit na obsah

Pierre Boulez

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pierre Boulez
Pierre Boulez (1968)
Pierre Boulez (1968)
Rodné jménoPierre Louis Joseph Boulez
Narození26. března 1925
Montbrison, FrancieFrancie Francie
Úmrtí5. ledna 2016 (ve věku 90 let)
Baden-Baden, NěmeckoNěmecko Německo
Alma materNárodní konzervatoř hudby a tance v Paříži
Povolánídirigent, hudební skladatel, muzikolog, hudební teoretik, vysokoškolský učitel, klavírista, hudebník a spisovatel
Významná dílaKladivo bez pána
OvlivněnýClaude Debussy
Arnold Schönberg
Anton Webern
OceněníHudební cena Ernsta von Siemense (1979)
komandér Řádu britského impéria (1979)
Čestný odznak Za vědu a umění (1983)
Hudební cena Léonie Sonningové (1985)
Goethova medaile (1987)
čestný doktor Svobodné univerzity v Bruselu (1988)
Praemium Imperiale (1989)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pierre Boulez [pjɛʁ bu.lɛːz] (26. března 1925 Montbrison, Francie – 5. ledna 2016 Baden-Baden, Německo) byl francouzský hudební skladatel, dirigent a klavírista.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Od dětství hrál na klavír a byl nadaný i na matematiku. Později studoval na Pařížské konzervatoři u Oliviera Messiaena.[1] Později byl dirigentem mnoha hudebních těles, mezi které patří BBC Symphony Orchestra a New York Philharmonic. V roce 1984 spolupracoval s Frankem Zappou, se kterým nahrál album Boulez Conducts Zappa: The Perfect Stranger.

V roce 1989 získal jako jeden z prvních cenu Praemium Imperiale a v roce 1996 se stal držitelem Polar Music Prize. V roce 2000 získal Wolfovu cenu za umění. V roce 2009 převzal na Janáčkově akademii múzických umění v Brně čestný doktorát.[2] V roce 1990 a znovu o dvacet let později vystoupil na Pražském jaru.[3]

"eSACHERe"

[editovat | editovat zdroj]

Spolu s dalšími 11 skladateli – přáteli (C. Beck, L. Berio, B. Britten, H. Dutilleux, W. Fortner, A. Ginastera, C. Halffter, H. W. Henze, H. Holliger, K. Huber a W. Lutosławski) švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera (1906–1999), byl požádán ruským violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, aby u příležitosti Sachrových 70. narozenin napsal skladbu pro sólové violoncello s použitím not obsažených v jeho jméně (eS, A, C, H, E, Re). Pierre Boulez vytvořil skladbu Messagesquisse. Skladby byly částečně uvedeny Curychu 2. května 1976. Celý projekt "eSACHERe" byl uveden (poprvé v kompletním koncertním provedení) českým violoncellistou Františkem Brikciem na podzim 2011 v Praze.[4]

Skladatel Skladba
Conrad Beck Drei Epigramme
Luciano Berio Les Mots sont allés ...
Pierre Boulez Messagesquisse
Benjamin Britten Tema 'Sacher'
Henri Dutilleux 3 Strophes sur le nom de Sacher
Wolfgang Fortner Thema und Variationen
Alberto Ginastera Punena n° 2, op. 45
Cristóbal Halffter Variationen über das Thema eSACHERe
Hans Werner Henze Capriccio per Paul Sacher
Heinz Holliger Chaconne
Klaus Huber Transpositio ad infinitum
Witold Lutosławski Sacher-Variation

Vyznamenání a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ ŠIMÁČEK, Pavel. Pierre Boulez znovu na Pražské jaru [online]. Opera Plus, 2010-05-31 [cit. 2013-03-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ BEZR, Ondřej. „Einstein hudby“ Pierre Boulez převzal v Brně čestný doktorát [online]. iDNES.cz, 2009-06-11 [cit. 2013-03-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ DOBROVSKÁ, Wanda; VEBER, Petr. Pierre Boulez – po dvaceti letech na Pražském jaru [online]. Muzikus, 2010-04-28 [cit. 2013-03-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ eSACHERe World Premiere of unique set of 12 works, solo cello [online]. MFiles, 2011-05-09. Dostupné online. 
  5. ↑ Orden Pour le Mérite für Wissenschaften und Künste Dostupné online Archivováno 6. 8. 2020 na Wayback Machine.
  6. ↑ Anfragebeantwortung 10542/AB XXIV.GP, S. 689 Dostupné online
  7. ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Nositelé Hudební ceny Léonie Sonning
Igor Fjodorovič Stravinskij (1959) • Leonard Bernstein (1965) • Birgit Nilssonová (1966) • Witold Lutosławski (1967) • Benjamin Britten (1968) • Boris Christov (1969) • Sergiu Celibidache (1970) • Arthur Rubinstein (1971) • Yehudi Menuhin (1972) • Dmitrij Šostakovič (1973) • Andrés Segovia (1974) • Dietrich Fischer-Dieskau (1975) • Mogens Wöldike (1976) • Olivier Messiaen (1977) • Jean-Pierre Rampal (1978) • Janet Baker (1979) • Marie-Claire Alainová (1980) • Mstislav Rostropovič (1981) • Isaac Stern (1982) • Rafael Kubelík (1983) • Miles Davis (1984) • Pierre Boulez (1985) • Svjatoslav Richter (1986) • Heinz Holliger (1987) • Peter Schreier (1988) • Gidon Kremer (1989) • György Ligeti (1990) • Eric Ericson (1991) • Georg Solti (1992) • Nikolaus Harnoncourt (1993) • Krystian Zimerman (1994) • Jurij Bašmet (1995) • Per Nørgård (1996) • András Schiff (1997) • Hildegard Behrens (1998) • Sofia Gubajdulina (1999) • Michala Petri (2000) • Anne-Sophie Mutter (2001) • Alfred Brendel (2002) • György Kurtág (2003) • Keith Jarrett (2004) • John Eliot Gardiner (2005) • Yo-Yo Ma (2006) • Lars Ulrik Mortensen (2007) • Arvo Pärt (2008) • Daniel Barenboim (2009) • Cecilia Bartoli (2010) • Kaija Saariaho (2011) • Jordi Savall (2012) • Simon Rattle (2013) • Martin Fröst (2014) • Thomas Adès (2015) • Herbert Blomstedt (2016) • Leonidas Kavakos (2017) • Mariss Jansons (2018) • Hans Abrahamsen (2019) • Barbara Hannigan (2020) • Unsuk Chin (2021) • Pierre-Laurent Aimard (2022) • Evelyn Glennie (2023)
Držitelé Polar Music Prize
1992–1999
2000–2009
2010–2019
2020–dodnes
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pierre_Boulez&oldid=23874358“