Renaud z Dammartinu
| Renaud z Dammartinu | |
|---|---|
| hrabě z Boulogne, Dammartinu, Aumale a Mortain | |
 | |
| Narození | 1165? |
| Úmrtí | 1227 |
| Manželky | Marie ze Châtillonu Ida z Boulogne |
| Potomci | Matylda z Boulogne |
| Dynastie | Dammartinové |
| Otec | Alberich III. z Dammartinu |
| Matka | Matylda z Clermontu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Renaud z Dammartinu (francouzsky Renaud de Dammartin, 1165? – 1227) byl hrabě z Boulogne, Dammartinu, Aumale a Mortain. Byl zdatným rytířem a přítelem francouzského krále Filipa Augusta. Rozdělily je politické zájmy, setkali se na bitevním poli u Bouvines a Renaud dožil svůj život ve vězení.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Mládí strávil na dvoře kapetovských králů a od dětství byl druhem a přítelem prince Filipa, který jej pasoval rytířem. Pod vlivem svého otce se dočasně připojil k Plantagenetům a po návratu na Filipovu stranu přijal jako úplatu sňatek s Marií ze Châtillonu.[1] Roku 1190 Marii zapudil kvůli Idě z Boulogne, dvojnásobné vdově a jejímu strategicky položenému hrabství, kterou unesl.[2] Sňatkem s Idou, jež předtím dle kronikáře Lamberta z Ardres údajně koketovala s mladým Arnouldem z Guînes, proti sobě popudil rodinu bývalé manželky a také příbuzenstvo zklamaného nápadníka, hrabata z Guînes a Saint-Polu.
Roku 1204 se Renaud podílel na vojenském tažení krále Filipa do Normandie, přispěl k dobytí hradu Gaillard a obdržel od krále hrabství Aumale. Oba muži zpečetili své spojenectví také sňatky, Šimon z Dammartinu si vzal královu neteř a králův maličký syn Filip Hurepel byl zasnouben s Renaudovou jedinou dcerou Matyldou.[3] I přes dvojité provázání obou rodin přátelství ani spojenectví nevydrželo.
Renaud po letech změnil politický kurz, odmítl předstoupit před krále a dát mu k rozřešení svůj spor s Filipem, biskupem z Beauvais, a roku 1212 se přidal na stranu anglického krále Jana Bezzemka. O dva roky později jej toto rozhodnutí přivedlo na bitevní pláň u Bouvines, kde statečně bojoval.
| „ | Tuto bitvu, ke které ty nabádáš a kterou prosazuješ, já neprosazuji a ani k ní nenabádám. Stane se, že ty prchneš jako ničema a zbabělec a já budu bojovat o holý život a moc dobře vím, že budu zajat, nebo zemřu. | “ |
| — Renaud z Dammartinu Hugovi z Boves[4] | ||
Zle zraněný se vzdal johanitovi Guérinovi[5] a skončil v zajetí francouzského krále Filipa, který mu vyčetl všechna svá dobrodiní. Poražená hrabata Renauda a Fernanda Flanderského svěřil do rukou Jana z Nesle.[6] Renaud setrval ve vězení v Louvru až do své sebevraždy[7] roku 1227.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ DUBY, Georges. Neděle u Bouvines 27. července 1214. Praha: Argo, 1996. 221 s. ISBN 80-7203-164-3. S. 39. Dále jen Neděle u Bouvines.
- ↑ DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz : manželství ve Francii v době feudalismu. Praha: Garamond, 2003. 238 s. ISBN 80-86379-44-2. S. 230.
- ↑ Neděle u Bouvines, str. 40
- ↑ Neděle u Bouvines, str. 58
- ↑ Neděle u Bouvines, str.58
- ↑ LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. S. 67. Dále jen Svatý Ludvík.
- ↑ HALLAM, Elizabeth M.; EVERARD, Judith. Francja w czasach Kapetyngów 987–1328. 1. vyd. Warszawa: Wydawnictwo naukowe PWN, 2006. 460 s. ISBN 83-01-14861-6. S. 272. (polsky)
- ↑ Neděle u Bouvines, str. 61
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Renaud z Dammartinu na Wikimedia Commons
