Přeskočit na obsah

Sluneční zářivost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sluneční zářivost (značka ) je jednotka zářivého toku (emitovaného ve formě fotonů) používaná v astronomii k popisu svítivosti hvězd, galaxií a jiných vesmírných objektů v porovnání se zářivým výkonem Slunce, jehož svítivost stanovila Mezinárodní astronomická unie na hodnotu 3,828×1026 W.[1] Tato hodnota nezahrnuje svítivost slunečních neutrin, která by definovanou hodnotu navýšila o 0,023 .[2] Jelikož Slunce je ve skutečnosti proměnná hvězda, jeho svítivost v čase kolísá,[3] přičemž největší odchylka je způsobena jedenáctiletým slunečním cyklem a představuje rozdíl přibližně 0,1 %; ostatní odchylky, k nímž došlo během posledních 200–300 let, jsou hodnoceny jako mnohem méně významné.[4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Solar luminosity na anglické Wikipedii.

  1. Resolution B3 on recommended nominal conversion constants for selected solar and planetary properties [online]. Mezinárodní astronomická unie, 2015 [cit. 2018-06-05]. Dostupné online. 
  2. BAHCALL, John N. Neutrino Astrophysics. [s.l.]: Cambridge University Press, 1989. Dostupné online. ISBN 978-0-521-37975-5. S. 79. 
  3. VIEIRA, L. E. A.; NORTON, A.; DUDOK DE WIT, T.; KRETZSCHMAR, M.; SCHMIDT, G. A.; CHEUNG, M. C. M. How the inclination of Earth's orbit affects incoming solar irradiance. Geophysical Research Letters. 2012, s. L16104 (8 pp.). Dostupné online. DOI 10.1029/2012GL052950. Bibcode 2012GeoRL..3916104V. insu-01179873. 
  4. NOERDLINGER, Peter D. Solar Mass Loss, the Astronomical Unit, and the Scale of the Solar System. Celestial Mechanics and Dynamical Astronomy. 2008, s. 3807. Bibcode 2008arXiv0801.3807N. arXiv 0801.3807.