Tallon Griekspoor
Tallon Griekspoor | |
---|---|
Tallon Griekspoor na French Open 2022 | |
Přezdívka | Grieki[1] |
Stát | Nizozemsko |
Datum narození | 2. července 1996 (28 let)[2] |
Místo narození | Haarlem, Nizozemsko[2] |
Bydliště | Amsterdam, Nizozemsko[2] |
Výška | 188 cm[2] |
Hmotnost | 85 kg[2] |
Profesionál od | 2015 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 4 302 529 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 68–69 |
Tituly | 2 ATP, 11 challengerů, 7 ITF |
Nejvyšší umístění | 21. místo (6. listopadu 2023) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2023, 2024) |
French Open | 3. kolo (2024) |
Wimbledon | 2. kolo (2022, 2024) |
US Open | 2. kolo (2021) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 20–29 |
Tituly | 1 ATP, 7 ITF |
Nejvyšší umístění | 63. místo (4. března 2024) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2022, 2024) |
French Open | 1. kolo (2022, 2023) |
Wimbledon | čtvrtfinále (2023) |
US Open | 3. kolo (2023) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | čtvrtfinále (2022) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 11. července 2024
Tallon Griekspoor (* 2. července 1996 Haarlem) je nizozemský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva singlové a dva deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[3]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2023 na 21. místě a ve čtyřhře v březnu 2024 na 63. místě. Trénují ho Dennis Schenk a Kristof Vliegen.[1][2]
V nizozemském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 ostravským kvalifikačním kolem s Českou republikou. V úvodní dvouhře podlehl Jiřímu Veselému. Nizozemci přesto zvítězili 3:1 na zápasy a postoupili do finálového turnaje. V nursultanském kvalifikačním kole 2020 proti Kazachstánu pak prohrál s Alexandrem Bublikem po nezvládnutých tiebreacích. Kazachstánci vyhráli 3:1 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupil k deseti mezistátním utkáním s bilancí 5–5 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]
Soukromý život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se roku 1996 v severoholandském Haarlemu do rodiny motokrosového závodníka Rona a tenisové trenérky Monique Griekspoorových. Jeho bratři, dvojčata Scott a Kevin Griekspoorovi, jsou o 5,5 roku starší a také hrají závodně tenis. V sedmnácti letech se přestěhoval do Belgie, aby rozvíjel kariéru pod vedením bývalého hráče světové třicítky Kristofa Vliegena.[1]
Tenisová kariéra
[editovat | editovat zdroj]V rámci událostí okruhu ITF debutoval v červenci 2014. Na turnaji v belgickém Knokke dotovaném 10 tisíci dolary podlehl v úvodním kole Václavu Šafránkovi z osmé světové stovky.[3] Během července 2018 si premiérový singlový titul na challengerech odvezl z antukového Tampere Open, turnaje s rozpočtem 43 tisíc eur. Ve finále přehrál argentinského hráče Juana Ignacia Londera, jemuž patřila 136. příčka klasifikace.[5][3]
Na okruhu ATP Tour debutoval rotterdamským ABN AMRO World Tennis Tournament 2017 z kategorie ATP 500, do něhož obdržel divokou kartu.[1] Na úvod však uhrál jen pět gamů na Lucemburčana Gillese Müllera. Rovněž v dalších ročních mu organizátoři udělili divokou kartu. Na Rotterdam Open 2018 tak v první fázi vyřadil světovou třináctku Stana Wawrinku, ale poté nezvládl duel s krajanem Robinem Haaseem. Do Rotterdam Open 2019 vstoupil vítězstvím nad jedenáctým hráčem žebříčku Karenem Chačanovem.[1] Cestu soutěží ve druhém kole ukončil Francouz Jo-Wilfried Tsonga.[5]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2020 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci.[1] V melbournské dvouhře nenašel recept na třicátého čtvrtého tenistu světa Taylora Fritze.[5] Po pětiměsíčním přerušení okruhu kvůli pandemii covidu-19 se vrátil do sezóny v srpnu 2020 pražskými challengery I. ČLTK Prague Open a RPM Open. Na prvním z nich jej ve čtvrtfinále vyřadil Pierre-Hugues Herbert z osmé desítky žebříčku. Na druhém odešel poražen z finále od Rusa Aslana Karaceva z konce druhé světové stovky.[6] Na navazujícím ostravském Prosperita Open vypadl v semifinále s Němcem Oscarem Ottem. Soupeři porážku oplatil ve finále květnového I. ČLTK Prague Open 2021, kde získal třetí challengerový triumf.[7]
První titul na túře ATP vybojoval ve čtyřhře halového European Open 2022. V páru s krajanem Boticemvan de Zandschulpem ve finále zdolali indicko-nizozemské turnajové dvojky Rohana Bopannu s Matwém Middelkoopem. Jako pár do turnaje přitom vstupovali bez jediné výhry se zápasovou bilancí 0–4.[8] Singlovou trofej si odvezl z lednového Maharashtra Open 2023, kde do závěrečného utkání turnaje postoupil přes osmého nasazeného Aslana Karaceva. V něm porazil Francouze Benjamina Bonziho po třísetovém průběhu.[9]
Finále na okruhu ATP Tour
[editovat | editovat zdroj]
|
Dvouhra: 3 (2–1)
[editovat | editovat zdroj]Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 7. ledna 2023 | Puné, Indie | tvrdý | Benjamin Bonzi | 4–6, 7–5, 6–3 |
Vítěz | 1. | 18. června 2023 | 's-Hertogenbosch, Nizozemsko | tráva | Jordan Thompson | 6–7(4–7), 7–6(7–3), 6–3 |
Finalista | 1. | 6. srpna 2023 | Washington D.C., Spojené státy | tvrdý | Daniel Evans | 5–7, 3–6 |
Čtyřhra: 2 (2–0)
[editovat | editovat zdroj]Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | říjen 2022 | Antverpy, Belgie | tvrdý (h) | Botic van de Zandschulp | Rohan Bopanna Matwé Middelkoop |
3–6, 6–3, [10–5] |
Vítěz | 2. | březen 2024 | Dubaj, Spojené arabské emiráty | tvrdý | Jan-Lennard Struff | Austin Krajicek | 6–4, 4–6, [10–6] |
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
[editovat | editovat zdroj]Legenda |
---|
Challengery (11 D; 0 Č) |
ITF (7 D; 7 Č) |
Dvouhra (18 titulů)
[editovat | editovat zdroj]Č. | datum | turnaj | povrch | poražený finalista | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | srpna 2016 | Koksijde, Belgie | antuka | Thomas Bréchemier | 7–5, 7–6(7–4) |
2. | října 2016 | Antalya, Turecko | tvrdý | Dimitar Kuzmanov | 6–4, 6–4 |
3. | března 2017 | Manáma, Bahrajn | tvrdý | Michal Konečný | 6–4, 6–4 |
4. | září 2017 | Jönköping, Švédsko | tvrdý (h) | Dmitryj Žyrmont | 7–6(7–5), 6–4 |
5. | října 2017 | Falun, Švédsko | tvrdý (h) | Jürgen Zopp | 6–4, 6–1 |
6. | října 2017 | Heráklion, Řecko | tvrdý | Matteo Viola | 7–6(7–4), 6–4 |
7. | listopadu 2017 | Heráklion, Řecko | tvrdý | Carlos Gómez-Herrera | 6–4, 6–2 |
1. | července 2018 | Tampere, Finsko | antuka | Juan Ignacio Londero | 6–3, 2–6, 6–3 |
2. | září 2019 | Banja Luka, Bosna a Hercegovina | antuka | Sumit Nagal | 6–2, 6–3 |
3. | květen 2021 | Praha, Česko | antuka | Oscar Otte | 5-7, 6-4, 6-4 |
4. | červen 2021 | Bratislava, Slovensko | antuka | Sebastián Báez | 7–6(8–6), 6–3 |
5. | červenec 2021 | Amersfoort, Nizozemsko | antuka | Botic van de Zandschulp | 6–1, 3–6, 6–1 |
6. | říjen 2021 | Murcia, Španělsko | antuka | Roberto Carballés Baena | 3–6, 7–5, 6–3 |
7. | říjen 2021 | Neapol, Itálie | antuka | Andrea Pellegrino | 6–3, 6–2 |
8. | říjen 2021 | Neapol, Itálie | antuka | Alexander Ritschard | 6–3, 6–2 |
9. | listopad 2021 | Tenerife, Španělsko | tvrdý | Feliciano López | 6–4, 6–4 |
10. | listopad 2021 | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | Zsombor Piros | 6–3, 6–2 |
11. | červenec 2022 | Amersfoort, Nizozemsko | antuka | Roberto Carballés Baena | 6–1, 6–2 |
Čtyřhra (7 titulů)
[editovat | editovat zdroj]Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | srpna 2014 | De Panne, Belgie | antuka | Scott Griekspoor | Michael Geerts James Junior Storme |
6–1, 6–2 |
2. | srpna 2015 | Vierumäki, Finsko | antuka | Bobbie De Goeijen | Herkko Pöllänen Mikael Torpegaard |
6–4, 7–6(7–2) |
3. | ledna 2016 | Antalya, Turecko | tvrdý | Tim van Rijthoven | Martin Blaško Paul Monteban |
6–3, 6–1 |
4. | června 2016 | Alkmaar, Nizozemsko | antuka | Tim van Rijthoven | Ruben Gonzales Connor Smith |
7–6(7–3), 6–7(3–7), [10–8] |
5. | července 2016 | Middelburg, Nizozemsko | antuka | Tim van Rijthoven | Bobbie De Goeijen Yanais Laurent |
6–2, 6–4 |
6. | března 2017 | Heráklion, Řecko | tvrdý | Kevin Griekspoor | Richard Gabb Luke Johnson |
6–3, 6–4 |
7. | srpna 2017 | Antalya, Turecko | antuka | Sidney de Boer | Anis Ghorbel Filip Horanský |
6–4, 7–6(7–3) |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tallon Griekspoor na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Tallon Griekspoor | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Tallon Griekspoor na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 28. srpna 2023
- ↑ a b c Tallon Griekspoor na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 28. srpna 2023
- ↑ Tallon Griekspoor na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 28. února 2023
- ↑ a b c Tallon Griekspoor | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RPM Prague Open: Karacev zakončil úchvatné dva týdny a bere titul [online]. Tenisový svět, 2020-08-30 [cit. 2020-08-31]. Dostupné online.
- ↑ Challenger na Štvanici vyhráli Nizozemec Griekspoor a Němka Niemeirová [online]. ČT sport, 2021-05-09 [cit. 2021-05-20]. Dostupné online.
- ↑ Tallon Griekspoor and Botic Van De Zandschulp Capture Antwerp Crown. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-10-23 [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Griekspoor Bonzi Pune 2023 Final. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-01-07 [cit. 2023-01-07]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tallon Griekspoor na Wikimedia Commons
- Tallon Griekspoor na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Tallon Griekspoor na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Tallon Griekspoor na stránkách Davis Cupu (anglicky)