Tangalunga

Tangalunga
	Tangalunga
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	šelmy (Carnivora);
Čeleď	cibetkovití (Viverridae);
Rod	cibetka (Viverra);
Binomické jméno
	Viverra tangalunga; Gray, 1832
	Rozšíření tangalungy (tmavě zelená – výskyt, světle zelená – pravděpodobný výskyt) Rozšíření tangalungy (tmavě zelená – výskyt, světle zelená – pravděpodobný výskyt)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tangalunga (Viverra tangalunga) je cibetka z rodu Viverra původem z jihovýchodní Asie.

Výskyt

Tangalunga je zvířetem orientální oblasti, areál výskytu zahrnuje část Malajského poloostrova, Sumatru, Borneo, některé ostrovy Filipín a řadu dalších ostrovů Malajského souostroví. Na šíření populací tohoto druhu se významně podílely i lidské introdukce, a řada z nich je tak nepůvodní. Filipínské ostrovy představují mix evidentně zavlečených a možná původních populací, nepůvodní populace zřejmě přežívají i na Jávě a k zavlečení došlo i na některé ostrovy východně od Wallaceovy linie, včetně Sulawesi nebo Moluk.^[2]

Popis

Tangalunga představuje nejmenšího zástupce cibetek rodu Viverra. Tělo je štíhlé stavby, jeho celková délka činí 54–77,3 cm, délka ocasu pak 26–39,5 cm a tělesná hmotnost 3–7 kg. Lebka je úzká, s krátkou tlamou.^[3]^[4] Srst je dlouhá a kyprá, má nahnědlou až šedavou barvu, s četnými tmavými skvrnkami na těle a výrazným černo-bílým pruhováním na krku. Ocas zdobí 10–15 úzkých tmavých pruhů, zatímco u ostatních zástupců z rodu Viverra se objevuje menší počet spíše širších pruhů. Podél hřbetu a po celé délce ocasu se táhne tmavý pás, vytvářející krátkou hřívu.^[4]^[5]

Chování a ekologie

Tangalunga žije v pralesích i druhotných lesích nížinatých i nižších horských poloh, a to až do nadmořské výšky asi 1 200 metrů.^[6] Ačkoli byl tento druh zaznamenán i v 2 100 metrech, podobné hodnoty jsou zřejmě jen výjimečné.^[2] Z hlediska přirozeného prostředí se tangalunga chová oportunisticky a toleruje i degradovaná stanoviště, včetně obdělávaných a obydlených oblastí. Pokud je v jejich blízkosti dostatečný vegetační kryt, tangalungy se někdy mohou zdržovat i na okraji venkovských oblastí, kde pátrají po zbytcích jídla od lidí.^[6]

Tangalunga představuje nočního všežravce, jenž se pohybuje převážně v lesním podrostu, nikoli však výhradně. Ačkoli jde o samotáře, nevykazuje přílišnou teritorialitu a domovské areály jednotlivých zvířat se mohou navzájem překrývat. V případě samců činí velikost vydržovaného území 0,39–2,83 km², v případě samic 0,28–1,28 km². V lesích vystavených těžbě dřeva bývá velikost domovského území větší; na základě obývaného území se liší i složení jídelníčku, kdy tangalungy z neporušených lesů holdují z větší míry plodožravosti, zatímco tangalungy z těžených lesů konzumují úměrně více různých malých obratlovců.^[4]^[6] Kořistí těchto šelem se mohou stát i jedovaté druhy štírů a obřích stonoh.^[3] O rozmnožování tangalung se ví jenom malé množství informací, byť páření pravděpodobně probíhá sezónně. Samice rodí typicky 1–2 mláďata. Zatímco ve volné přírodě dožití nepřesahuje 5 let, v zajetí tangalungy mohou dosáhnout i 12 let.^[4]

Ohrožení

Navzdory tlaku ze strany odlesňování považuje Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) tangalungu za málo dotčený druh, a to na základě značného geografického rozšíření, protínajícího navíc četné chráněné oblasti, tolerance degradovaných stanovišť a předpokládané stabilní, početné populace.^[2]

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
↑ ^a ^b ^c Duckworth, J.W., Mathai, J., Wilting, A., Holden, J., Hearn, A. & Ross, J. 2016. Viverra tangalunga. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T41708A45220284. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-1.RLTS.T41708A45220284.en. Accessed on 09 November 2023.
↑ ^a ^b ANDĚRA, Miloš. Savci (2): šelmy, luskouni, hrabáči, hlodavci. Praha: Albatros, 1999. (Svět zvířat). S. 46.
↑ ^a ^b ^c ^d HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. 2. vyd. London: Bloomsbury Wildlife, 2018. S. 86. (anglicky)
↑ LUNDRIGAN, Barbara; HARRIS, Julie. Viverra tangalunga (Malayan civet). Animal Diversity Web [online]. 2000 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c Malay Civet - Viverra tangalunga. www.ecologyasia.com [online]. [cit. 2023-11-11]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Tangalunga na Wikimedia Commons
Taxon Viverra tangalunga ve Wikidruzích

[90916e341f254720b67c0e8da063a44763cd871e-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].

[IUCN-2] Duckworth, J.W., Mathai, J., Wilting, A., Holden, J., Hearn, A. & Ross, J. 2016. Viverra tangalunga. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T41708A45220284. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-1.RLTS.T41708A45220284.en. Accessed on 09 November 2023.

[:0-3] ANDĚRA, Miloš. Savci (2): šelmy, luskouni, hrabáči, hlodavci. Praha: Albatros, 1999. (Svět zvířat). S. 46.

[:1-4] HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. 2. vyd. London: Bloomsbury Wildlife, 2018. S. 86. (anglicky)

[5] LUNDRIGAN, Barbara; HARRIS, Julie. Viverra tangalunga (Malayan civet). Animal Diversity Web [online]. 2000 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. (anglicky)

[:2-6] Malay Civet - Viverra tangalunga. www.ecologyasia.com [online]. [cit. 2023-11-11]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]