Temnospondyli
 TemnospondyliStratigrafický výskyt: Spodní karbon - spodní křída | |
|---|---|
 Zygosaurus, zástupce skupiny | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | obojživelníci (Amphibia) |
| Podtřída | Labyrinthodontia |
| Řád | Temnospondyli Zittel, 1888 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Temnospondyli je řád primitivních pravěkých obojživelníků žijících v období spodního karbonu až spodní křídy (asi před 350 až 100 miliony let).[1] Název Temnospondyli pochází z řeckého τέμνειν, temnein (oddělovat) a σπόνδυλος, spondylos (obratel), protože každý obratel je rozdělen na několik částí.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Rozpětí velikosti temnospondylů je značné – řád zahrnuje zástupce zhruba velikosti mloka až po několikametrové zástupce.
Neměli ještě otický zářez, ovšem na lebeční kosti mají dobře rozlišitelné senzorické linie. Obojí naznačuje převážně vodní způsob života (sekundární, zřejmě druhotná adaptace).[2] Výzkum dobře zachovaných fosilií z lokality Mazon Creek (Grundy County, Illinois) ukázal, že temnospondylové patrně měli prsty zakončené jakýmisi polštářkovitými útvary, které mohly mít senzorickou i ochrannou funkci.[3]
Jsou dobře doloženi již z raného karbonu. V raném permu mnozí vypadali spíše jako plazi, protože byli přizpůsobeni životu v sušším klimatu. Přesto byli primitivními obojživelníky (jsou doloženi fosilním larválním stadiem). K rozkvětu temnospondylů došlo na přelomu prvohor a druhohor. V druhohorách, v období jury a křídy již postupně vymírali, vytlačováni mladšími druhy.
Žili převážně vodním způsobem života, někdy téměř plně suchozemským (do vody se vraceli kvůli rozmnožování). Není jisté, zda temnospondylové jsou předky moderních obojživelníků (žab, ocasatých a červorů), nebo zda celá skupina vyhynula.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Temnospondylové žili na území většiny dnešních kontinentů. Obývali také území současné Antarktidy.[4]
Z území České republiky jsou známé dobře zachované fosilie mladoprvohorních rodů, jako byl Branchiosaurus nebo Cochleosaurus.[5]
Obří zástupci této skupiny jsou známí také z polské lokality Krasiejów nedaleko města Opolí.[6]
Zajímavé taxony
[editovat | editovat zdroj]Jedním z nejstarších nálezů je část lebky jedince z Německa z období spodního karbonu.[7] Mezi největší a geologicky nejmladší temnospondyly patřil australský Koolasuchus, dosahující délky až pěti metrů. Stejně velký mohl být Cyclotosaurus, menší byl metoposaurus, oba doložení z polského naleziště v Krasiejowě. Největším zástupcem mohl být obří Mastodonsaurus s lebkou délky kolem 125 cm (Texas, Nové Mexiko).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SCHOCH, Rainer R. The life cycle in late Paleozoic eryopid temnospondyls: developmental variation, plasticity and phylogeny. Fossil Record. 2021, vol. 24, s. 295–319. doi: https://doi.org/10.5194/fr-24-295-2021
- ↑ ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců: evoluce, fylogeneze, systém. Praha: Academia, 2002, s. 219. ISBN 80-200-0858-6.
- ↑ MANN, Arjan & GEE, Bryan M. Lissamphibian-like toepads in an exceptionally preserved amphibamiform from Mazon Creek. Journal of Vertebrate Paleontology. 2019, vol. 39, iss 6. Published online 25 Mar 2020. e1727490. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2019.1727490
- ↑ GEE, Bryan M. & SIDOR, Christian A. Cold capitosaurs and polar plagiosaurs: new temnospondyl records from the upper Fremouw Formation (Middle Triassic) of Antarctica. Journal of Vertebrate Paleontology. 2021, vol. 41, iss. 4. Published online 14 Feb 2022. e1998086. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2021.1998086
- ↑ Schoch, R. R. (2022). Phylogeny of the amphibamiform temnospondyls: the relationship of taxa known by adults, larvae and neotenes. Journal of Systematic Palaeontology. 20 (1): 2113831. doi: https://doi.org/10.1080/14772019.2022.2113831
- ↑ Elżbieta M. Teschner, Laurent Garbay, Piotr Janecki and Dorota Konietzko-Meier (2023). Palaeohistology helps reveal taxonomic variability in exceptionally large temnospondyl humeri from the Upper Triassic of Krasiejów, SW Poland. Acta Palaeontologica Polonica (in press). doi: https://doi.org/10.4202/app.01027.2022
- ↑ WERNEBURG, Ralf; WITZMANN, Florian & SCHNEIDER, Joerg W. The oldest known tetrapod (Temnospondyli) from Germany (Early Carboniferous, Viséan). PalZ. 2019, vol. 93, s, 679–690. doi: https://doi.org/10.1007/s12542-018-00442-x
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Celeste Pérez-Ben, Ana María Báez & Rainer Schoch (2018). Morphological evolution of the skull roof in extinct temnospondyl amphibians mirrors conservative ontogenetic patterns. Paleorxiv preprint (https://paleorxiv.org/stj2y/)
- Celeste M. Pérez-Ben & Raúl O. Gómez (2018). Morphological integration and evolution of the skull roof in temnospondyl amphibians. Journal of Iberian Geology. doi: https://doi.org/10.1007/s41513-018-0088-9
- Rainer R. Schoch (2018). The putative lissamphibian stem-group: phylogeny and evolution of the dissorophoid temnospondyls. Journal of Paleontology. doi: https://doi.org/10.1017/jpa.2018.67
- Jun Liu (2018). Osteology of the large dissorophid temnospondyl Anakamacops petrolicus from the Guadalupian Dashankou Fauna of China. Journal of Vertebrate Paleontology e1513407. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2018.1513407
- Florian Witzmann & Marcello Ruta (2019). Evolutionary changes in the orbits and palatal openings of early tetrapods, with emphasis on temnospondyls. Earth and Environmental Science Transactions of The Royal Society of Edinburgh. doi: https://doi.org/10.1017/S1755691018000919
- Josep Fortuny & J.-Sébastien Steyer (2019). New insights into the evolution of temnospondyls. Iberian Geology. doi: https://doi.org/10.1007/s41513-019-00104-0
- ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců: evoluce, fylogeneze, systém. Praha: Academia, 2002. 512 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-200-0858-6.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Leandro Alegsa, 20. 10. 2021
- Temnospondyli Archivováno 23. 9. 2020 na Wayback Machine. – Web Tree of Life project (anglicky)
- Temnospondyli – Web Palaeos (anglicky)
- Temnospondyli – Web Permian Tetrapods (anglicky)
- Článek o ornamentaci fosilních lebek a kostí temnospondylů (anglicky)
- Článek o rekordech temnospondylů (nejstarší, největší, nejznámější apod.) (anglicky)
- SOCHA, Vladimír. Poslední obojživelný mohykán. OSEL.cz [online]. 13. březen 2017. Dostupné online.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Temnospondyli na Wikimedia Commons
