Vladislav IV. Vasa
| Vladislav IV. Vasa (Polsko) Vladislav II. Vasa (Litva) | |
|---|---|
| Král polský, velkokníže litevský a moskevský titulární ruský car | |
.jpg) Vladislav IV. Vasa na malbě Peter Paul Rubense 16. stol. | |
| Doba vlády | 1632–1648 |
| Korunovace | 6. února 1633 v Krakově |
| Úplné jméno | Vladislaus Quartus Dei gratia rex Poloniae, magnus dux Lithuaniae, Russiae, Prussiae, Masoviae, Samogitiae, Livoniaeque, Smolenscie, Severiae, Czernichoviaeque necnon Suecorum, Gothorum Vandalorumque haereditarius rex, electus magnus dux Moschoviae. |
| Narození | 9. červen 1595 Łobzów (Krakov) |
| Úmrtí | 22. května 1648 (~53 let) Merkinė (Litva) |
| Pohřben | Katedrála na Wawelu |
| Předchůdce | Zikmund III. Vasa |
| Nástupce | Jan Kazimír II. Vasa |
| Manželky | I. Jadwiga Łuszkowska † 1648 II. Cecílie Renata Habsburská III. Ludwika Maria Gonzaga |
| Potomci | Władysław Konstanty Vasa * 1635, † 1698; Zygmunt Kazimierz Vasa; Maria Anna Izabela Vasa |
| Rod | Vasovci |
| Dynastie |  |
| Otec | Zikmund III. Vasa * 1566, † 1632 |
| Matka | Anna Habsburská * 1573, † 1598 |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladislav IV. Vasa (9. června 1595, Krakov, Polsko – 20. května 1648, Merkinė, Litva), byl od roku 1632 polský král a velkokníže litevský. V letech 1610–1613 byl zvoleným ruským carem, do roku 1634 titulárním carem Ruska.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Vladislav se narodil jako prvorozený syn krále Zikmunda Vasy a královny Anny Habsburské. Když roku 1610 polská armáda dobyla Moskvu, byl patnáctiletý Vasa sedmi bojary zvolen ruským carem, ale kvůli postavení svého otce a lidovému povstání se trůnu neujal. Přesto až do roku 1634 užíval titul ruského cara a velkoknížete moskevského. V roce 1632 byl zvolen polským králem. Velkou měrou byl úspěšný v obraně polsko-litevského státu před cizí invazí, zejména ve válce ve Smolensku v letech 1632–34, jíž se osobně zúčastnil.
Podporoval náboženskou toleranci a prováděl vojenské reformy, jako bylo založení spojených sil námořnictva. Selhal však při znovuzískání švédského trůnu. Proslavil se porážkou Osmanské říše, posílením královské moci a reformou politického systému. Navzdory neúspěchům jeho osobní charisma a popularita v celé společnosti přispěly k relativnímu vnitřnímu klidu říše.
Přestože byl třikrát ženat, zemřel bez legitimního syna. Jeho smrt znamenala konec relativní stability Polsko-litevského státu. Vnitřní konflikty a napětí, které narůstaly po několik desetiletí, pak vyvrcholily s ničivými následky. Povstání Chmelnického na východě (1648) a následná švédská invaze („Potopa“, 1655–60) oslabily zemi a oslabily postavení Polska jako regionální mocnosti. Proto byla Vladislavova vláda v následujících desetiletích vnímána jako zlatá éra stability a prosperity.
Vladislav zemřel na Litvě, ale byl pohřben v krakovské katedrále na Wawelu. Jeho pozlacený sarkofág s reliéfními scénami z jeho života se dochoval. Jeho nástupcem se stal jeho nevlastní bratr, bývalý kardinál Jan II. Kazimír Vasa, který byl zároveň posledním příslušníkem dynastie Vasa na polském trůnu.
Sběratel umění
[editovat | editovat zdroj]
Vladislav IV. byl známým mecenášem výtvarného umění a hudby. Sběratelství výtvarného umění se začal věnovat již jako princ během své kavalírské cesty po Evropě v roce 1626. Větší část svých sbírek uchovával v královském zámku v Krakově. Rád se dával portrétovat, dochovalo se osm velkoformátových podobizen od významných evropských malířů. Jeho sbírky jsou v současnosti rozptýleny po celém světě.
Zajímavý osud měl jeho dětský portrét od Jakoba Trouschela. Vladislavova sestra Anna Kateřina Konstance jej roku 1642 odvezla do Neuburgu na Dunaji, odkud byl počátkem roku 1945 uloupen nacisty a převezen do Mnichova. Tam jej Státní umělecké sbírky vystavovaly až do roku 1973. Tehdy Spolková republika Německo uznala jeho vlastnictví za válečnou loupež a vrátila jej Polsku. [1]
Zlatý ruský koflík s víčkem, zdobený niellem, drahokamy a perlami, tzv. bratinu, daroval Vladislavovi ruský car Michail I. Fjodorovič roku 1637. Prostřednictvím Habsburků se dostal do Uměleckohistorického muzea ve Vídni, kde je dosud vystaven.[2]
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dorota Juszczak, Hanna Małachowicz: Zamek Królewski w Warszawie: malarstwo do 1900: katalog zbiorów. Zamek Królewski w Warszawie 2007, kat. č. 337. ISBN 83-70221-68-8
- ↑ Rudolf Distelberger, Kunsthistorisches Museum. Kunsthistorisches Museum Vienna: guide to the collections. Verlag Christian Brandstätter Vienna 1989, s. 224
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŘEZNÍK, Miloš. Mezinárodní postavení polsko-litevského státu za Vladislava IV. (1632–1648). Historický obzor, 1995, 6 (3/4), s. 51–55.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladislav IV. Vasa na Wikimedia Commons - Seznam prací o Vladislavu IV. Vasovi v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
| Předchůdce: Zikmund III. Vasa |
|
Polský král a litevský velkokníže 1632–1648 |
|
Nástupce: Jan Kazimír II. Vasa |
