Ottův slovník naučný/Silice

Ottův slovník naučný
Silcher	Silice	Silicispongiae

Údaje o textu
Titulek:	Silice
Autor:	Karel Lukáš
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. S. 164–165. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Silice

Silice (olea aetherea, fr. huiles volatiles, essences, něm. ätherische Oele) jsou obyčejně tekutiny, řidčeji pevné hmoty původu rostlinného, jejichž podstatnou vlastností je snadná těkavost a silná vůně. Složení chemické je dosti různé, některé jsou pouhé uhlovodíky (terpeny C₁₀H₁₆) nebo smíšeniny těchto; některé jsou sloučeniny uhlíku, vodíku a kyslíku a mají pak povahu aldehydů (s. hořkomandlová, skořicová) nebo fenolů (s. kmínová, eukalyptová, anýzová, hřebíčková, thymol). Málo je mezi s-mi sloučenin sirných (česneková, hořčicová) a ty se vyznačují ostrým zápachem. Většinou s. jsou smíšeniny několika sloučenin a to buď několika terpenů anebo, a to nejčastěji, terpenů se sloučeninami kyslíkatými. Udržují-li se s. posléze jmenované delší dobu vnízké teplotě, vykrystalluje sloučenina kyslíkatá (stearopten), kdežto uhlovodíky (elaeopten) zůstávají tekuté; ostatně je možno i stupňovanou destillací odděliti elaeopten snáze těkavý od stearoptenu nesnadněji těkavého. Ve vodě s. rozpouštějí se jen nepatrně, za to rozpouštějí se v absolutním líhu, aetheru, sírouhlíku, chlóroformu, acetonu, olejích, různých uhlovodících. V lihu obsahujícím větší nebo menší množství vody s., které obsahují převahou uhlovodíky, rozpouštějí se neúplně neb nesnadno, kdežto s. obsahující výhradně neb převahou sloučeniny kyslíkaté (aldehydy) i ve vodnatém lihu snadno se rozpouštějí, proto také rektifikované s., z nichž uhlovodíky byly oddestillovány, rozpouštějí se v 50procentním lihu bez zakalení, kdežto terpeny dávají roztok kalný. Ačkoliv s. již za obyčejné teploty dosti silně se vypařují, mají bod varu dosti vysoký (140 až 260° C), při této teplotě se mnohé již rozkládají, a proto, je-li třeba je destillovati, dělá se to obyčejně v proudu vodních par, které s sebou odnášejí páry siličné již při teplotě 100° C i nižší. Většina silic má hutnotu menší než voda, některé jsou těžší vody. V některých případech je stanovení hutnoty důležité pro posouzení pravosti a neporušenosti s., k témuž účelu je dobré někdy určení bodu varu nebo otáčení světla polarisovaného. Zapálíme-li s., hoří čadivým plamenem. Jako hořlavá tělesa vůbec vyznačují se i s. silným lomem světla. Důležité je chování silic na vzduchu. Které s. jsou v podstatě aldehydy, pohlcují velmi rychle kyslík ze vzduchu a okysličují se na pevné kyseliny krystallické (benzoovou, skořicovou), ale i ostatní s. okysličují se ponenáhlu a mění se ve hmoty pevné, pryskyřičné, v každém případě s. z otevřených nádob ponenáhlu se vypařují; je tudíž třeba přechovávati s. v nádobách dobře uzavřených, aby se nemohly ani vypařovati ani okysličovati, krom toho je dobře, jsou-li nádoby neprůhledné (plechové) nebo jsou-li skleněné nádoby uzavřeny do pouzder dřevěných, poněvadž mnohé s. mění se též vlivem světla.

S. nalézají se v rozmanitých rostlinách a v různých jejich částech, nejčastěji ve květech (růže, květ pomorančovníku a m. j.), dosti často v plodech (ořechy muškátové, kmín a pod., některé plody, jako citron a pod., obsahují s-i pouze ve slupce), puškvorec, kosatec florencký, zázvor a j. obsahují s-ci v oddenku; u mnohých vonných bylin nalézáme s. skoro v celé rostlině (máta, šalvěj, rozmarina, pačuli, levandule, stromy vavřínovité), ale přece v některých částech více než v jiných (u skořicovníku hlavně v kůře). Některé s. nenalézají se v rostlině hotové, nýbrž tvoří se teprve rozkladem nějaké složitější sloučeniny v rostlině obsažené (s. hořkomandlová z amygdalinu). Nejčastěji s. dobývají se destillaci surovin s vodou, páry v chladiči sražené nechají se státi, aby s. oddělila se od vody, této užije se pak při nové destillaci. Někdy s. vyluhují se z rozmělněných častí rostlinných nějakým rozpustidlem snadno těkavým, jež pak mírným zahříváním se oddestiluje; škodí-li zahřívání s-ci, usnadňuje se vypaření rozpustidla snížením tlaku. Pro s. velmi choulostivé užívá se rozpustidel, jejichž bod varu je pod 0°. Někdy s. vyluhují se z vonných surovin čistými oleji (olivovým, mandlovým) a oleje takto parfumovaného se užívá přímo na výrobu pomád a pod.

S. podléhají dost častému falšování, zejména drahé s., jichž se užívá ve voňavkářství. Rozeznání pravých od falšovaných není ve většině případů tak snadné, vyžaduje značné zkušenosti; poněvadž s. přirozené většinou nejsou individua určitého složení chemického a stálých vlastností fysikálních, nýbrž smíšeniny, a to někdy dosti proměnlivé, několika sloučenin jednoduchých, nemůžeme vždy spolehnouti se na rozbor chemický nebo na určení konstant fysikálních (hutnoty, bodu varu a j.). Dosti snadno pozná se falšování s. lihem nebo olejem. Líh rozpouští se ve vodě; protřepeme-li tedy odměřené množství s. s vodou, zmenší se objem s. lihem falšované úbytkem líhu, který je pohlcen vodou. Oleje jsou většinou v líhu nerozpustné a zbudou, protřepeme-li s-ci s lihem, kdežto s. se rozpustí. Kápneme-li nějakou s-i na papír, povstane průsvitavá skvrna, která však následkem těkavosti s. zmizí za nějakou dobu, zejména při zahřívání; byla li však s. falšována olejem neb voskem, dává na papíře trvalou skvrnu průsvitavou. S-ic užívá se ve voňavkářství, likérnictví, některých též v lékařství, lacinějších (terpentinových) k rozpouštění pryskyřic při výrobě pokostů, starých zhustlých (levandulové) k rozdělávání barev pro malby na skle a porculánu. Největší tržiště pro s. v Evropě je Lipsko, v Lipsku také jsou veliké továrny na výrobu silic, na Rivieře dobývá se mnoho silic pro účely voňavkářské, největší spotřeba voňavek je v Orientě, kde se také vyrábí mnoho s-ic, ale posud způsobem primitivním. U nás vyrábějí se hlavně s. na výrobu likérů. Lš.

O s-ci hořkomandlové srv. též Aldehyd benzoový. — O s-cích hořčicových viz Rhodanidy.