Trojlodní bazilika z počátku 14. století, poprvé uváděna r. 1439. Rozšířena v r. 1553, r.1576 přistavěna 60 m vysoká věž. Přestavěna v l. 1646 a 1766. Cínová křtitelnice z r. 1517, křížová cesta od V. Foerstera a dřevěné jesličky F. Bílka.
Z vyhlídkové věže sv. Bartoloměje se vám, z výšky třiceti metrů, naskytne krásný a nezapomenutelný výhled, při kterém máte celé město Pelhřimov jako na dlani. V horní části věže je zpřístupněna komůrka hlásného s historickými fotografiemi města Pelhřimova. Cestou na ochoz se prochází kolem pelhřimovských zvonů, kterých je tu celkem pět. Největší je Bartoloměj, jehož průměr je 152 cm a váží 2100 kg. Pak následuje Václav, Florián, Ludmila a nejmenším je Ave Maria, která má průměr 52,5 cm a váží 90 kg. 135 schodů věže můžete zdolat i s plyšovými kozami Rózou a Rézou, které doposud byly návštěvníky věže vyneseny již do výšky nad 200 000 m n. m. A proč zrovna kozy? Před mnoha lety opravdu hlásný na věži kozy choval, a protože kozám se po schodech moc nechtělo, musel je vždy hlásný vzít a z pastvy domů na věž vynést.
cestovní ruch Pelhřimov - www.pelhrimovsko.cz, 26.3. 2009
Trojlodní bazilika z počátku 14. století byla založena spolu s novým městem, obnoveným po zničení původního města při sporech Vítkovců s biskupem Tobiášem z Bechyně. Kostel byl původně zasvěcen Panně Marii a poprvé je uváděn roku 1439. Rozšířen byl v roce 1553, vyhořel v roce 1561, roku 1576 přistavěna věž (musela být později snížena o jedno patro). Červená sgrafita na lodi a presbytáři pocházejí z roku 1589. Od roku 1596 je kostelem děkanským. Později byl ještě několikrát přestavován, nejvýraznější přestavby následovaly po velkých požárech v letech 1646 a 1766. Při druhé z nich získal kostel svoji současnou podobu. Šedesát metrů vysoká věž bývala až do třicátých let 20. století sídlem hlásného, dnes je přístupná jako vyhlídková. Při nedávné rekonstrukci byly objeveny malby v kaplích mezi opěráky presbytáře. Vybavení kostela je převážně barokní. Na hlavním oltáři jsou sochy sv. Bartoloměje, sv. Vojtěcha a sv.…
číst dále
Milan Caha, 6.9. 2008
( Poche E. a kol. Umělecké památky Čech, díl 3. P-Š, Academia, Praha 1980)