Lagaš

Starověká; Mezopotámie
Dějiny Mezopotámie; Eufrat – Tigris
Sumer
	Eridu – Kiš – Uruk – Ur; Lagaš – Nippur
Elam
	Súsy – Anšan
Akkadská říše
	Akkad – Mari
Amorité
	Isin – Larsa – Ekallatum
Babylonie – Novobabylonská říše
	Babylón – Borsippa – Chaldea ; Přímořská říše
Asýrie – Novoasyrská říše
	Aššúr – Nimrud; Dúr Šarrukín – Ninive
Chetité – Kassité – Churrité; Aramejci – Gutejci; Urartu – Mitanni
Chronologie panovníků
	Sumer ; Akkad ; Asýrie; Babylonie
Mytologie a literatura
	Enúma eliš – Gilgameš ; Marduk – Aššúr – Sín ; Enlil – Anunnaki
Jazyky
	Sumerština – Elamština
	Akkadština – Aramejština
	Churritština – Chetitština

Lagaš byl sumerský městský stát v jižní Mezopotámii, jeden z nejstarších států Sumeru a Babylonie. V současnosti archeologická lokalita Tell el-Hiba v Iráku.

Dějiny

Začátky Lagaše sahají do 4. tisíciletí př. n. l., vrchol dosáhl v druhé polovině 3. tisíciletí před Kr. V polovině 3. tisíciletí bojoval se sousedními městskými státy Ummou a Urukem, což vedlo k jeho zničení. Dostal se do sféry Staroakkadské říše (Sargon I. Akkadský a jeho vnuk Narám-Sín).

Po zániku Staroakkadské říše po smrti Nárámsína, Lagaš obnovil svou moc a stal se jedním z vedoucích sumerských států své doby. Jeho vedoucí úlohu uznávali další státy v oblasti, především Eridu, Ur, Nippur, Adab, Uruk, Bad-tibira. Jeho vládcem se stal Gudea (2246–2226 př. n. l.), který nechal budovat chrámy a přiděloval jim půdu, obnovoval staré zavlažovací kanály a komunikace. Zachovalo se několik jeho soch, na kterých nápisy hlásají jeho oddanost bohům, vystupuje jako pečlivý hospodář.

Význam Lagaše upadl za vlády III. dynastie z Uru (2111–2003 před Kr.).

Archeologický výzkum

Ruiny Lagaše objevil francouzský konzul Ernest de Sarzec, který je zkoumal až do své smrti v roce 1901. Další francouzské výzkumy vedli Henri de Genouillac (1929–1931) a André Parrot (1931–1933). Pokračoval v nich Gaston Cros. V současnosti se vedou archeologické výzkumy ve dvou částech: na místě chrámu, zasvěceného E-Ninnovi a Ningirsuovi.

Významné nálezy

Zachovaly se sochy krále Gudey, jeho votívní a darovací klínové texty.
Sumerských plastik se dochovalo velice málo. Výjimku tvoří malé plakety z jílu s různými náměty z mytologie i běžného života. Jedna z nejslavnějších z tohoto města zpodobňuje kojící matku, jež je prototypem všech mladších vyobrazení žen, označovaných jako „madony“. Plastika vyniká jemností a realistickými rysy. K vyzývavému oblečení babylonských kněžek patřila odhalená ňadra a někdy průhledný oděv, skrze který si bylo možno prohlédnout celé tělo.

Literatura

E. de Sarzec, Découvertes en Chaldée (1887).
A. Parrot, Tello, vingt campagnes des fouilles (1877–1933), (Paris 1948).
Donald P. Hansen, Al-Hiba, 1968-1969, a Preliminary Report, Artibus Asiae (1970).
Encyklopedie starověkého Předního Východu. Praha 1999
Vondruška, Vlastimil - Intimní historie; Moba; 2007

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lagaš na Wikimedia Commons
Fotografie z naleziště Archivováno 10. 6. 2010 na Wayback Machine.