Násir ad-Dín Šáh
Násir ad-Dín Šáh (persky ناصرالدین شاه قاجار; 16. července 1831 – 1. května 1896) byl čtvrtý perský šáh z rodu Kádžárovců. Vládl od 5. září 1848 do své smrti následkem atentátu. Jeho dlouhá absolutistická vláda výrazně ovlivnila dějiny Persie. Jeho první ministerský předseda Amír Kabír byl mimořádně schopný politik, který zahájil Západem inspirované reformy perské ekonomiky a vzdělávacího systému. Šáh ho však nechal roku 1852 zavraždit a postup reforem se zpomalil.
Násir ad-Dín Šáh | |
---|---|
perský šáh | |
Narození | 16. července 1831 Tabríz |
Úmrtí | 1. května 1896 (ve věku 64 let) Teherán |
Pohřben | Shah Abdol-Azim Shrine |
Potomci | Muzaffaruddín Šáh, Kamran Mirza Nayeb es-Saltaneh, Masud Mirza Zell-e Soltan, Zahra Khanom Tadj es-Saltaneh, Nosrat al-Din Mirza Salar es-Saltaneh, Ahmad Mirza Azd es-Saltaneh, Touran Agha Khanoum Qajar, Iftikhar al-Sultaneh, Fakhr al-Molk Qajar, Ismat al-Doulah, Mahmoud Mirza, Ziaʾ al-Saltaneh, Banu Uzma, Afsar al-Dowleh, Forouq od-Dowleh, Qudrat al-Saltaneh, Farah al-Saltaneh, Akhtar al-Dowleh, Sharaf al-Saltaneh, Khadijeh Khanom Ezz al-Saltaneh a Aziz al-Saltaneh |
Otec | Muhammad Šáh Kádžár |
Matka | Malek Jahan Khanom |
Podpis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatZa Násirovy vlády začalo prodávání koncesí, spojených obvykle s monopolem, západním ekonomickým subjektům. Tak Persie ztratila kontrolu nad bankovnictvím, prodejem tabáku a podobně.
Násir ad-Dín měl 25 manželek, které mu daly 14 synů a neznámé množství dcer. Zajímal se o umění, psal verše, maloval a věnoval se fotografii. Byl zastřelen islamistickým atentátníkem při návštěvě mešity.
Malba a fotografie
editovatNásir ad-Dín Šáh se velmi zajímal o malbu a fotografii. Byl to talentovaný malíř a přestože nebyl vyškolen, byl odborníkem na kreslení perem a inkoustem. Dochovalo se několik jeho kreseb perem a inkoustem. Byl jedním z prvních Peršanů, který byl fotografován, a zároveň byl patronem fotografie, který sám pořídil stovky fotografií. Byl zároveň patronem umění. V paláci Golestan založil fotografické studio.[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Tahmasbpoor, Mohammad-Reza (2008). Nāser-od-din, the Photographer King. Tehran: Nashr-e Tarikh-e Iran. ISBN 964-6082-16-5
Související články
editovatLiteratura
editovat- AMANAT, Abbas. Pivot of the universe. Tehran: Karnameh, 2004. ISBN 964-431-049-7.
- CLAY, Catrine. King, Kaiser, Tsar. London: John Murray, 2006. ISBN 978-0-7195-6536-6.
- MO'AYERI, Dustali. Some notes from private life of Nasser al-Din Shah. Tehran: Nashr-e Tarikh-e Iran, 1982.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Násir ad-Dín Šáh na Wikimedia Commons
- Stránky o rodu Kádžárovců (anglicky)
- Nasser-al-Din Shah's Portrait
- Nasseredin Shah and his 84 wives
- His visit to England(select from list)
- Statue of Nasseredin Shah in Golestan Palace
- Side view of Nasser-al-Din Shah's marble tombstone
- Coins, banknotes and medals of Qajar period Archivováno 26. 1. 2021 na Wayback Machine.
- Window on an Era: A Qajar Royal Album. Selected photographs from a private album of Nasser al-Din Shah, with an introduction by Kaveh Golestan, Kargah
- Mohammad-Reza Tahmasbpoor, History of Iranian Photography: Early Photography in Iran, Iranian Artists' site, Kargah
- History of Iranian Photography. Postcards in Qajar Period, photographs provided by Bahman Jalali, Iranian Artists' site, Kargah.
- History of Iranian Photography. Women as Photography Model: Qajar Period, photographs provided by Bahman Jalali, Iranian Artists' site, Kargah.
- Sir James William Redhouse, The Diary of H.M. the Shah of Persia during His Tour through Europe in A.D. 1873, A Verbatim Translation (John Murray, London, 1874), Internet Archive (Digitized by Robarts at University of Toronto).
- Sir Albert Houtum Schidler and Baron Louis de Norman, A Diary Kept by His Majesty the Shah of Persia during His Journey to Europe in 1878, in English (Richard Bentley & Son, London, 1879), Internet Archive (Digitized by Google).
- Photos of qajar kings
Předchůdce: Muhammad Šáh Kádžár |
Perský šáh 1848–1896 |
Nástupce: Muzaffaruddín Šáh |