Jindřich Wankel: Porovnání verzí

Příbuzenstvo
dcera	Lucie Bakešová
vnuk	Jaroslav Bakeš
dcera	Karla Absolonová-Bufková
vnuk	Karel Absolon
pravnuk	Karel Bedřich Absolon
vnuk	Vladimír Jindřich Bufka
dcera	Vlasta Havelková
zeť	Jan Havelka

MUDr. Jindřich Wankel
MUDr. Jindřich Wankel
	MUDr. Jindřich Wankel
Narození	15. července 1821; Praha-Malá Strana; Rakouské císařství
Úmrtí	5. dubna 1897 (ve věku 75 let); Olomouc; Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Olomouci-Neředíně
Alma mater	Univerzita Karlova
Povolání	antropolog, paleontolog, archeolog, prehistorik, spisovatel, lékař, etnograf a spisovatel literatury faktu
Zaměstnavatel	Vídeňská univerzita
Choť	Eliška Wanklová
Děti	Lucie Bakešová; Karla Absolonová-Bufková; Vlasta Havelková; Madlenka Wanklová
Rodiče	Damián Wankel a Magdalena Schwarzová
Příbuzní	Jaroslav Bakeš (vnuk)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 1. 12. 2020, 10:24

Jindřich Wankel (15. července 1821 Praha-Malá Strana^[1] – 5. dubna 1897 Olomouc^[2]) byl lékař, archeolog a speleolog. Otec Damián Wankel pocházející z bavorského zemanského rodu, působil v Praze jako zemský rada, matka Magdalena Schwarzová byla Češka.

Životopis

Wankel byl významnou osobností moravské archeologie 2. poloviny 19. století. Studoval v Praze, kde při povstání v roce 1848 např. ošetřoval raněné na barikádách, v témže roce promoval ve Vídni. Začínal jako asistent profesora Josefa Hyrtla na vídeňské univerzitě, od 1849 však působil jako lékař v Blansku.

Byl jedním z prvních členů Deutsche Gesellschaft für Anthropologie, Ethnologie und Urgeschichte, založené roku 1870 v Mohuči Rudolfem Virchowem a členem vídeňské anthropologické společnosti. Měl úzké kontakty s vědeckým světem své doby v oblasti zoologie, paleontologie a antropologie. Dán Japetus Steenstrup jej v roce 1888 označil za „Otce prehistorie rakouské“.

V počátcích své badatelské činnosti se Wankel soustředil na tzv. „slepou jeskynní zvířenu“ a objevil řadu nových organismů. Přátelil se s Karlem Kořistkou, profesorem geodézie na vysoké škole technické v Praze. K jeho přátelům ale patřil např. i malíř Josef Mánes.

V 50. a 60. letech 19. století letech zmapoval řadu jeskyní Moravského krasu (Býčí skála, Pekárna aj.). V roce 1856 provedl také průzkum propasti Macocha. Světovou proslulost získal objevem velkého pohřebiště v Býčí skále včetně vybavené dílny na zpracování kovů, známého jako halštatský pohřeb, když z podzemí vynesl přes 40 koster mladých žen, šperky, kostry dvou koní, zbytky látek, kusů železa a velké množství obilí. Svými výzkumy položil základy moravské paleontologie a zachránil mnoho cenných nálezů. V té době byly totiž jeskyně systematicky vylupovány a diluviální kosti se využívaly v cukrovarech. Wankel jeskynní nálezy zachraňoval jak vlastní výzkumnou činností, tak i skupováním. Vymyslel vlastní preparační metody a sestavoval kostry diluviálních zvířat. V roce 1850 v Blansku k tomuto účelu založil 1. kenozoické laboratorium na světě, v němž sestavil první kostru jeskynního medvěda. Kostry sestavoval i pro velká zahraniční muzea, např. Mnichov nebo Bern.

Výsledky svých badatelských aktivit prezentoval na četných světových archeologických sjezdech. Byl také autorem knihy Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. Jeho vnuky byli speleolog a archeolog prof. Dr. Karel Absolon a také brněnský lékař MUDr. Jaroslav Bakeš.

Je pochován na Ústředním hřbitově v Olomouci-Neředíně, ve společném hrobě se svým zetěm Janem Havelkou a Ignátem Wurmem.

Odkazy

@@ Řádek 74: / Řádek 74: @@
 [[Kategorie:Pohřbení na Ústředním hřbitově v Olomouci–Neředíně]]
 [[Kategorie:Muži]]
+[[Kategorie:Archeologové 19. století]]

Verze z 1. 12. 2020, 10:24

Životopis

Odkazy

Reference

Související články

Externí odkazy