Enrico Dandolo: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
úprava |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Gustave dore crusades dandolo preaching the crusade.jpg|thumb|upright|Slavný projev Enrica Dandola k Benátčanům před výpravou na Zadar (Gustave Doré)]] |
|||
'''Enrico Dandolo''', [[Latina|latinsky]]: ''Henricus Dandolus'', ([[1107]], [[Benátky]] – [[21. červen|21. června]] [[1205]], [[Konstantinopol]]) |
'''Enrico Dandolo''', [[Latina|latinsky]]: ''Henricus Dandolus'', ([[1107]], [[Benátky]] – [[21. červen|21. června]] [[1205]], [[Konstantinopol]]) byl [[seznam benátských dóžat|benátský dóže]] a vládl [[Benátská republika|Benátské republice]] v letech [[1193]] až [[1205]]. Sehrál neslavnou roli ve [[Čtvrtá křížová výprava|čtvrté křížové výpravě]], kterou vedl jako slepý stařec proti [[Byzantská říše|Byzantskému císařství]], a vyplenění [[Konstantinopole]]. |
||
V 19. století |
V 19. století italské námořnictvo na jeho počest spustilo na moře bitevní loď pod názvem ''Enrico Dandolo''. |
||
== |
== Život == |
||
| ⚫ | Narozen v Benátkách, byl ze společensky a politicky silné benátské rodiny. Jeho otec Vitali byl blízkým poradcem dóžete Vitala II. Michaela a jeho strýc, jehož byl Enrico jmenovcem, byl patriarchou z Grada, nejvyšší církevní pozice v Benátkách. Oba tito muži se dožili požehnaného věku a mladý Enrico jimi byl zastíněn než dosáhl svých šedesáti let. Během té doby sloužil republice jako diplomat - velvyslanec ve Ferraře a bailus v Konstantinopoli. |
||
Není známo kdy a jak Dandolo oslepl. Je tu příběh, který se vyprávěl po čvrté křížové výpravy (je to verze vykládaná moderními Benátčany a přijímána i mnoha historiky), že byl oslepen Byzantinci v době kdy byl velvyslancem. Ovšem také je možné, že byl postižen kortikální slepotou jak důsledek težkého úderu do zadní části hlavy, který dostal někdy mezi lety [[1174]] a [[1176]]. |
|||
Dandolova první důležitá politická role přišla během krize v letech [[1171]] a [[1172]]. V březnu roku 1171 byzantská vláda zabavila zboží tisícovkám Benátčanů žijícím v říši, a poté je všechny uvěznila. Dóže nechal shromáždit odvetnou výpravu, která ovšem skončila s příchodem moru roku 1172. Při návratu do Benátek byl dóže Michael zabit rozhněvanou chátrou. Enricovi Dandolovi se podařilo hanebné smrti uniknout a příštího roku byl zvolen velvyslancem v Konstantinopoli. |
|||
Dandolova slepota se zdála úplná. [[Geoffrey z Villehardouinu]], který znal Dandola osobně, tvrdil: "Ačkoliv se jeho oči jeví normální, nevidí si ani ruku přímo před obličejem, poté co ztratil zrak po zranění hlavy". I když toto může býti přehnané, je jisté, že Dandolo měl zrak těžce omezený. |
|||
| ⚫ | |||
Benátčanům se příliš nedařilo najít diplomatické řešení neshod z Byzantskou říší. Obnovené vyjednání začalo po dvanácti letech a v roce [[1186]] vedlo k dohodě, ale předchozí epizody vytvořily v Dandolovi hlubokou nenávist k Byzanci a jejím obyvatelům. |
|||
== Život - začátek kariéry v politice == |
|||
Narozen v Benátkách, byl synem mocného právníka a členem vévodského soudu, Vitala Dandola. Dandolo sloužil republice jako diplomat(ambassádor ve Ferraře a bailus v Konstantinopoli) a také možná jako zastánce jedné z valečných funkcí po mnoho let. |
|||
| ⚫ | |||
Dandolova první důležitá politická role byla během krizových roků [[1171]] a [[1172]]. V březnu roku 1171 byzantská vláda zabavila zboží tisícovkám Benátčanů žijícím v říši, a poté je všechny uvěznila. Toto donutilo dóžete shromáždit odvětnou expedici, která ovšem skončila s příchodem moru roku 1172. Dandolo byl v katastrofální expedici proti Konstantinopoli vedené dóžetem Vitalim Michaelem v rocích 1171 a 1172. Při návratu do Benátek byl Michael zabit rozhněvanou chátrou, ale Dandolo unikl hanbě a byl zvolen jako ambassádor pro Konstantinopol v následujícím roce. Benátky byli neúspěšné v diplomatických řešeních v jejich neshodách s Byzancí. Obnovené vyjednání začalo po dvanácti letech a konečně vedlo k dohodě v roce [[1186]], ale předchozí epizody vytvořili v Enricovi hlubokou a rostoucí nenávist k Bynzaci. |
|||
| ⚫ | |||
== Dóže == |
== Dóže == |
||
[[File:SilverGrossoDogeRanieroZeno1253-1268Venice.jpg|thumb| |
[[File:SilverGrossoDogeRanieroZeno1253-1268Venice.jpg|thumb|upright|Groš ražený v 50.letech 13.století]] |
||
1. ledna 1193 se Dandolo stal čtyřicátým prvním benátským dóžetem. Starý a slepý, ale |
1. ledna 1193 se Dandolo stal čtyřicátým prvním benátským dóžetem. Starý a slepý,{{#tag:ref|Dle pověsti byl oslepen Byzantinci v době, kdy byl velvyslancem. Možná je také kortikální slepota jako důsledek težkého úderu do zadní části hlavy, který dostal někdy mezi lety [[1174]] a [[1176]].|group=pozn.}} ale vysoce ambiciózní, ukázal obrovskou psychickou a fyzickou odolnost. Měl mimořádné vyvinutý smysl pro realizaci svých vlastních plánů v souladu s blahem a prospěchem benátské republiky.<ref name="Hr173">{{Citace monografie | jméno=Věra| příjmení=Hrochová| titul=Křížové výpravy ve světle soudobých kronik|vydavatel=Státní pedagogické nakladatelství | místo= Praha | rok=1982| jazyk = |strany=173|isbn =|poznámka = dále jen ''Křížové výpravy ve světle''}}</ref> |
||
O dva roky později nařídil reformaci benátského měnového systému. Představil velké stříbrné groše, které měly hodnotu 26 denárů a čtvrťáky o hodnotě čtvrt denáru. Také dal znovu do oběhu bianco o hodnotě půlky denáru, které nebyly raženy po dvacet let. Poničil hodnotu denáru, ovšem groše držely složení 98,5% čistého stříbra, aby zajistily jeho nepoužití v zahraničním obchodu. Enricovy revoluční změny udělaly z grošů dominantní měnu pro celý obchod ve [[Středomoří]] a přispěly k bohatství a prestiži Benátek. Krátce po uvedení groše do oběhu se denáru začalo říkat piccolo. Groš znamenal velký a piccolo malý. |
|||
== Čtvrtá křížová výprava == |
== Čtvrtá křížová výprava == |
||
[[File:ConquestOfConstantinopleByTheCrusadersIn1204.jpg|thumb|upright|left|Dobývání Konstantinopole]] |
|||
Roku [[1202]] kdy rytíři čtvrté kruciáty uvízli v Benátkách a nebyli schopni zaplatit za loďstvo, Dandolo navrhnul plán, který by křižákům smazal dluh pokud jim budou asistovat při obnovení benátské kontroly okolo města [[Zadar|Zara]](také Zadar). Při slavnostní a okázalé ceremonii v [[Bazilika Svatého Marka|bazilice sv. Marka]] si Dandolo připnul kříž (na znamení toho, že se připojuje k výpravě) a byl vzápětí následován tisícovky Benátčanů jež se také přidali ke kruciátě. Dandolo se stal důležitým velitelem výpravy. |
|||
Okolo roku 1200 se na Benátky obrátili velitelé křižáckého vojska se žádostí o přepravu. V dubnu 1201 Dandolo po předchozím váhání příslibil, že křižákům zajistí přepravu a zásobování pro více než třicet tisíc účastníků výpravy za 85 tisíc stříbrných marek. Rytíři se v Benátkách zdrželi. Pomalu se scházející křižáci ztráceli bojové nadšení na plážích benátského ostrůvka San Niccolo di Lido a čekáním na spolubojovníky se zvyšovaly i jejich dluhy u Benátčanů. Vojáci se nedostavili v předpokládaném počtu a Benátčané trvali na dodržení smlouvy a zaplacení předem dohodnuté ceny za přepravu. |
|||
Benátky byli hlavním finančním věřitelem čtvrté křížové výpravy, poskytli křižákům lodě a půjčili jim peníze když se v Benátkách těžce zadlužili, neboť samotní křižáci výpravu stále odkládali. |
|||
Enrico Dandolo tehdy využil jejich finanční tísně a přesvědčil je, že jim počká se splácením dluhu, nebude chtít finance před vyplutím, pokud pomohou benátské signorii s dobytím [[Dalmácie|dalmatského]] města [[Zadar]].<ref name="Hr173-174">''Křížové výpravy ve světle'', str. 173-174</ref> |
|||
I když předpokládali, že plují do [[Egypt]]a, Dandolo je přesvědčil, aby zastavili u Zary (o Dandolově plánu věděli pouze hlavní velitelé), přístavního města v [[Jadranské moře|Jadranském moři]], které bylo uchváceno jak Benátkámi tak [[Uherské království|Uherským královstvím]]. Dandolo povzbudil křižáky k útoku na město, ve kterém se začala vznikat rebélie proti Benátčanům. Pouze malý počet křižáků odmítnul pomoci, ale ostatní viděli v dobytí města a přezimování jedinou možnost jak zastavit rozpad kruciáty. Zara byla obležena a padla 15. listopadu [[1202]]. |
|||
{{Citát|Pánové, vy jste vytvořili společenství nejlepších z lidí na celém světě, ve jménu nejvyššího úkolu, který jste na sebe vzali. Já jsem už starý a slabý a potřeboval bych pokoj a strádám tělesnými neduhy, ale vidím, že nikdo jiný než já nemůže vás provádět a vésti jako váš pán. Jestliže dáte souhlas k tomu, abych vzal kříž, abych vás chránil a velel vám... tak já půjdu spolu s vámi a s poutníky budu žít nebo zemřít...|vystoupení Enrica Dandola v Benátkách v kronice O dobytí Konstantinopole<ref name="Hr174">''Křížové výpravy ve světle'', str. 174</ref> }} |
|||
| ⚫ | |||
11. listopadu 1202 křižáci s Benátčany oblehli křesťanský Zadar a po krátkém obléhání jej dobyli. Během přezimování v dobytém městě je vyhledal [[Alexios IV. Angelos|Alexios Angelos]], syn sesazeného byzantského císaře [[Izák II. Angelos|Izáka II.]] společně s posly římského krále [[Filip Švábský|Filipa Švába]] a předložil křížákům lákavou nabídku. Požadoval po nich, aby při cestě do Egypta udělali zastávku v Konstantinopoli a za úplatu v podobě 200 tisíc marek dobyli pro něj zpět byzantský trůn. Křižáci se nemohli shodnout na následném postupu. |
|||
| ⚫ | Dandolo byl natolik aktivní, že se zasadil i o výpravu proti [[Bulhar]]ům, ale zemřel roku 1205. Byl pohřben v [[Hagia |
||
[[File:Grab Enrico Dandolo.JPG|thumb|upright|Pravděpodobné místo Dandolova hrobu ''(Hagia Sofia)'']] |
|||
| ⚫ | K dobytí a vyplenění Konstantinopole došlo 13. března 1204, události ve které se Dandolo i přes svůj vysoký věk a zdravotní stav představil v hlavní roli. Katoličtí křižáci poté získali úplnou kontrolu nad hlavním městem východní ortodoxní církve a založili zde katolický stát, [[Latinské císařství]]. Benátky dostaly tři osminy území Byzantské říše za podporu ve výpravě. Byzantská říše již nikdy nedosáhla takové moci jako před čtvrtou křížovou výpravou. |
||
| ⚫ | Dandolo byl natolik aktivní, že se zasadil i o výpravu proti [[Bulhar]]ům, ale zemřel roku 1205. Byl pohřben v chrámu [[Hagia Sofia]] v Konstantinopoli, zřejmě ve východní části.{{#tag:ref| V 19. století italský restaurační tým označil pravděpodobné místo jeho posledního odpočinku. Označení je často chybně zaměňováno turisty jako středověké označení aktuálního místa hrobky dóžete. Pravá hrobka byla zničena Turky poté co [[Pád Konstantinopole|dobyli Konstantinopol]] roku [[1453]] a přeměnili Hagii Sofii na [[mešita|mešitu]].|group=pozn.}} |
||
== Rodina a potomci == |
|||
Enrico byl prvním ze čtyř dóžat z prominentní benátské rodiny Dandolů. Později se dóžaty stali ještě [[Giovanni Dandolo]] († 1289), [[Francesco Dandolo]] († 1339) a [[Andrea Dandolo]] († 1354). |
|||
Jeho syn, Ranier, sloužil jako zástupce dóžete v Dandolově absenci a byl později zabit ve válce proti [[Janov|Janovu]] o kontrolu nad [[Kréta|Krétou]]. Jeho pravnučka, Anna Dandolo, byla vdána za srbského krále [[Štěpán II. Prvokorunovaný|Štěpána II.]] Je velmi možné, že měl pouze jednoho syna. Během jeho vlády byl v manželském svazku s ženou jménem Contessa, která byla možná členkou Minottovského klanu. |
|||
I když tu bylo pár dalších dóžetů z Dandolovy rodiny, nikdo z nich nebyl jeho přímým potomkem. |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
| Řádek 44: | Řádek 36: | ||
{{Překlad|de|Enrico Dandolo|55316698}} |
{{Překlad|de|Enrico Dandolo|55316698}} |
||
{{Překlad|en|Enrico Dandolo|379164066}} |
{{Překlad|en|Enrico Dandolo|379164066}} |
||
=== Poznámky === |
|||
<references group="pozn."/> |
|||
=== Reference === |
|||
<references /> |
|||
=== Externí odkazy === |
|||
* {{en}} [http://books.google.com/books?id=WmAMAAAAYAAJ&printsec=frontcover&dq=inauthor:%22Geoffroi+de+Villehardouin%22&hl=cs&ei=j7W4TMCMJNCDswbbuqW7DQ&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=3&ved=0CDgQ6AEwAg#v=onepage&q&f=false The chronicle of Geoffry de Villehardouin] |
|||
{{Panovník|pred=[[Orio Mastropiero]]|po=[[Pietro Ziani]]|kdy=[[1192]] - [[1205]]|co=[[Seznam benátských dóžat|Benátský dóže]] |
{{Panovník|pred=[[Orio Mastropiero]]|po=[[Pietro Ziani]]|kdy=[[1192]] - [[1205]]|co=[[Seznam benátských dóžat|Benátský dóže]] |
||
| Řádek 56: | Řádek 54: | ||
[[Kategorie:Narození 1107]] |
[[Kategorie:Narození 1107]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí 1205]] |
[[Kategorie:Úmrtí 1205]] |
||
[[Kategorie:Pohřbení v Hagii Sofii]] |
|||
[[Kategorie:Muži]] |
[[Kategorie:Muži]] |
||
Verze z 21. 1. 2011, 13:10
Enrico Dandolo, latinsky: Henricus Dandolus, (1107, Benátky – 21. června 1205, Konstantinopol) byl benátský dóže a vládl Benátské republice v letech 1193 až 1205. Sehrál neslavnou roli ve čtvrté křížové výpravě, kterou vedl jako slepý stařec proti Byzantskému císařství, a vyplenění Konstantinopole.
V 19. století italské námořnictvo na jeho počest spustilo na moře bitevní loď pod názvem Enrico Dandolo.
Život
Narozen v Benátkách, byl ze společensky a politicky silné benátské rodiny. Jeho otec Vitali byl blízkým poradcem dóžete Vitala II. Michaela a jeho strýc, jehož byl Enrico jmenovcem, byl patriarchou z Grada, nejvyšší církevní pozice v Benátkách. Oba tito muži se dožili požehnaného věku a mladý Enrico jimi byl zastíněn než dosáhl svých šedesáti let. Během té doby sloužil republice jako diplomat - velvyslanec ve Ferraře a bailus v Konstantinopoli.
Dandolova první důležitá politická role přišla během krize v letech 1171 a 1172. V březnu roku 1171 byzantská vláda zabavila zboží tisícovkám Benátčanů žijícím v říši, a poté je všechny uvěznila. Dóže nechal shromáždit odvetnou výpravu, která ovšem skončila s příchodem moru roku 1172. Při návratu do Benátek byl dóže Michael zabit rozhněvanou chátrou. Enricovi Dandolovi se podařilo hanebné smrti uniknout a příštího roku byl zvolen velvyslancem v Konstantinopoli. Během následujících let se Dandolo dvakrát ujal velvyslanecké mise k sicilskému králi Vilémovi II., a poté se vrátil roku 1183 do Konstantinopole k vyjednávání o obnovení benátské čtvrti ve městě.
Benátčanům se příliš nedařilo najít diplomatické řešení neshod z Byzantskou říší. Obnovené vyjednání začalo po dvanácti letech a v roce 1186 vedlo k dohodě, ale předchozí epizody vytvořily v Dandolovi hlubokou nenávist k Byzanci a jejím obyvatelům.
Dóže
1. ledna 1193 se Dandolo stal čtyřicátým prvním benátským dóžetem. Starý a slepý,[pozn. 1] ale vysoce ambiciózní, ukázal obrovskou psychickou a fyzickou odolnost. Měl mimořádné vyvinutý smysl pro realizaci svých vlastních plánů v souladu s blahem a prospěchem benátské republiky.[1]
O dva roky později nařídil reformaci benátského měnového systému. Představil velké stříbrné groše, které měly hodnotu 26 denárů a čtvrťáky o hodnotě čtvrt denáru. Také dal znovu do oběhu bianco o hodnotě půlky denáru, které nebyly raženy po dvacet let. Poničil hodnotu denáru, ovšem groše držely složení 98,5% čistého stříbra, aby zajistily jeho nepoužití v zahraničním obchodu. Enricovy revoluční změny udělaly z grošů dominantní měnu pro celý obchod ve Středomoří a přispěly k bohatství a prestiži Benátek. Krátce po uvedení groše do oběhu se denáru začalo říkat piccolo. Groš znamenal velký a piccolo malý.
Čtvrtá křížová výprava
Okolo roku 1200 se na Benátky obrátili velitelé křižáckého vojska se žádostí o přepravu. V dubnu 1201 Dandolo po předchozím váhání příslibil, že křižákům zajistí přepravu a zásobování pro více než třicet tisíc účastníků výpravy za 85 tisíc stříbrných marek. Rytíři se v Benátkách zdrželi. Pomalu se scházející křižáci ztráceli bojové nadšení na plážích benátského ostrůvka San Niccolo di Lido a čekáním na spolubojovníky se zvyšovaly i jejich dluhy u Benátčanů. Vojáci se nedostavili v předpokládaném počtu a Benátčané trvali na dodržení smlouvy a zaplacení předem dohodnuté ceny za přepravu.
Enrico Dandolo tehdy využil jejich finanční tísně a přesvědčil je, že jim počká se splácením dluhu, nebude chtít finance před vyplutím, pokud pomohou benátské signorii s dobytím dalmatského města Zadar.[2]
| „ | Pánové, vy jste vytvořili společenství nejlepších z lidí na celém světě, ve jménu nejvyššího úkolu, který jste na sebe vzali. Já jsem už starý a slabý a potřeboval bych pokoj a strádám tělesnými neduhy, ale vidím, že nikdo jiný než já nemůže vás provádět a vésti jako váš pán. Jestliže dáte souhlas k tomu, abych vzal kříž, abych vás chránil a velel vám... tak já půjdu spolu s vámi a s poutníky budu žít nebo zemřít... | “ |
| — vystoupení Enrica Dandola v Benátkách v kronice O dobytí Konstantinopole[3] | ||
11. listopadu 1202 křižáci s Benátčany oblehli křesťanský Zadar a po krátkém obléhání jej dobyli. Během přezimování v dobytém městě je vyhledal Alexios Angelos, syn sesazeného byzantského císaře Izáka II. společně s posly římského krále Filipa Švába a předložil křížákům lákavou nabídku. Požadoval po nich, aby při cestě do Egypta udělali zastávku v Konstantinopoli a za úplatu v podobě 200 tisíc marek dobyli pro něj zpět byzantský trůn. Křižáci se nemohli shodnout na následném postupu.
K dobytí a vyplenění Konstantinopole došlo 13. března 1204, události ve které se Dandolo i přes svůj vysoký věk a zdravotní stav představil v hlavní roli. Katoličtí křižáci poté získali úplnou kontrolu nad hlavním městem východní ortodoxní církve a založili zde katolický stát, Latinské císařství. Benátky dostaly tři osminy území Byzantské říše za podporu ve výpravě. Byzantská říše již nikdy nedosáhla takové moci jako před čtvrtou křížovou výpravou.
Dandolo byl natolik aktivní, že se zasadil i o výpravu proti Bulharům, ale zemřel roku 1205. Byl pohřben v chrámu Hagia Sofia v Konstantinopoli, zřejmě ve východní části.[pozn. 2]
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Enrico Dandolo na Wikimedia Commons
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Enrico Dandolo na německé Wikipedii.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Enrico Dandolo na anglické Wikipedii.
Poznámky
- ↑ Dle pověsti byl oslepen Byzantinci v době, kdy byl velvyslancem. Možná je také kortikální slepota jako důsledek težkého úderu do zadní části hlavy, který dostal někdy mezi lety 1174 a 1176.
- ↑ V 19. století italský restaurační tým označil pravděpodobné místo jeho posledního odpočinku. Označení je často chybně zaměňováno turisty jako středověké označení aktuálního místa hrobky dóžete. Pravá hrobka byla zničena Turky poté co dobyli Konstantinopol roku 1453 a přeměnili Hagii Sofii na mešitu.
Reference
Externí odkazy
- (anglicky) The chronicle of Geoffry de Villehardouin