Přeskočit na obsah

Štika obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxŠtika obecná
alternativní popis obrázku chybí
Štika obecná
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaryby (Osteichthyes)
Podtřídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Řádštikotvární (Esociformes)
Čeleďštikovití (Esocidae)
Rodštika (Esox)
Binomické jméno
Esox lucius
L., 1758
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štika obecná (Esox lucius; Linnaeus, 1758) je dravá ryba z čeledi štikovitých[2]. Patří mezi nejznámější sladkovodní dravce Evropy. Je hojně vyhledávána sportovními rybáři, v České republice je tato ryba hájená od 1. ledna do 15. června a její minimální lovná délka činí 50 centimetrů.

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Štika obecná na výstavě Pod hladinou Vltavy v Praze

Štika je velmi dobře uzpůsobena dravému způsobu života. Má protáhlé válcovité tělo s hřbetními a řitními ploutvemi posunutými až dozadu a široká, protáhlá, bohatě ozubená ústa.

Toto uspořádání umožňuje štice rychlý start za kořistí. Zuby jsou mírně zahnuté dovnitř, pro lepší fixaci kořisti. Po opotřebování se tyto zuby nahrazují. Tělo je svrchu a na bocích zelenohnědé pokryté světlými skvrnami, zpravidla uspořádanými do svislých pruhů, břicho je světlejší, zpravidla špinavě bílé. Oko je žluté, ploutve tmavší a příčně pruhované. Štika může dorůstat délky přes 1,5 metru a dosahovat hmotnosti i přes 25 kg (maximální publikovaná hmotnost 28,4 kg), v českých podmínkách jsou za velké kusy považovány již 10 kg vážící štiky.

Nejvyšší hlášený věk u štiky byl třicet let.

Determinační znaky

[editovat | editovat zdroj]

Hřbetní ploutev má 3–6 nerozvětvených paprsků a dalších 10–16 rozvětvených, řitní ploutev 4–7 nerozvětvených a 10–13 rozvětvených paprsků, na prsní ploutvi bývá obvykle 1 nerozvětvený a 11–16 rozvětvených paprsků a na břišní 1–2 nerozvětvené a 7–11 rozvětvených.

V postranní čáře je 110–144 šupin, nad postranní čárou je 14–17 řad šupin a pod postranní čárou 12–15 řad šupin.[3]

Výskyt a ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Štika obecná je nejrozšířenější z pěti zástupců čeledi štikovitých. Její areál přirozeného výskytu zahrnuje Evropu, Severní Asii a Severní Ameriku.

Vyskytuje se v hloubce do třiceti metrů, obvykle však do pěti metrů.[4]

Není příliš náročná ohledně typu vod, obsazuje všechna vodní prostředí s dostatkem kořisti. Od pstruhových bystřin, rybníků, řek až po přehradní nádrže. Ideálním prostředím jsou velké čerstvě napuštěné nádrže – vodní nádrž Lipno byla několik let po svém napuštění nejbohatším lovištěm štik v Evropě. Velkou populační explozi štik zaznamenala krátce po svém napuštění i přehrada Slezská Harta po povodních v roce 1997.

Štikám nevadí ani brakická voda a vyskytují se i v pobřežních vodách Baltského moře.[5]

Způsob života a potrava

[editovat | editovat zdroj]

Štika obecná je aktivní během dne,[6] přičemž její potravou jsou zejména ryby odpovídající velikosti, např. (okoun, ježdík, hrouzek, oukleje, plotice, proudník). Nezřídka se její potravou stávají obojživelníci, drobní hlodavci, či menší jedinci vlastního druhu (kanibalismus je u štik poměrně rozšířen). Odhaduje se, že na přírůstek jednoho kilogramu hmotnosti spotřebuje pět až sedm kilogramů potravy, přičemž mladší kusy rostou rychleji než starší. Štika je teritoriální ryba, proto jí můžeme nalézat na stejném místě. Své teritorium si hlídá před ostatními dravci.

Část štik žijících na velkých vodních plochách jako jsou přehrady, jezera či brakická voda nežije teritoriálním způsobem, ale pelagickým způsobem života, kdy migrují na volné vodní ploše za hejny ryb, zejména plotic, sleďů a síhů. Tyto štiky pak označujeme jako pelagické nebo také hlubinné.[5]

Detail hlavy

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Tření štik probíhá v březnu až dubnu, upřednostňovány jsou přitom klidné teplé vody s hustým porostem, polomy, skály, ostrůvky, kde se může plůdek dobře skrýt (ideální jsou čerstvě zatopené louky). Mlíčák pohlavně dospívá mezi prvním a třetím rokem, jikrnačka mezi třetím a pátým rokem. Samice může vyprodukovat až 250 000 jiker.

V prvních letech svého života je štika naší nejrychleji rostoucí rybou. V dobrých podmínkách může rok po vykulení z jikry měřit přes čtyřicet centimetrů a někdy i víc než půl metru. V přírodě je ale u ročních štik běžnější délka kolem 25 centimetrů.

Dále se sice růst zpomaluje, ale i tak je velmi rychlý. Takové tempo růstu je ovšem podmíněno dostatkem potravy a vhodnými životními podmínkami vůbec. Dokonce i v rámci jediné lokality proto štiky vykazují ve svém růstu značné rozdíly.[3]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Sportovní rybolov

[editovat | editovat zdroj]

Štika obecná je sportovními rybáři považována za velice cenný úlovek, neboť je poměrně velká a ulovit velkou štiku dá značnou práci i zkušenému rybáři.

Průměrná hmotnost lovených ryb v České republice je dva až tři kilogramy, maso je průměrné kvality a poměrně suché. Na pstruhových revírech není hájená a je zde považována za škodnou. Při jejím ulovení na pstruhových revírech se nesmí pouštět zpět do vody ani pokud je podměrečná.

Štika obecná na výstavě Pod hladinou Vltavy v Praze

Striktní omezení lovu štik v České republice na mimopstruhových revírech ČRS:

  • lovná míra: 50 cm
  • doba hájení: 1. leden – 15. červen. Je pevně stanovena rybářským svazem a je ji nutné dodržovat.

Regulace osádky v chovných nádržích

[editovat | editovat zdroj]

Štika byla již v počátcích rybníkářství přidávána do kapřích rybníků, což mělo za následek zvýšení produkce, neboť štiky kaprům ulovily většinu konkurence z řad malých ryb. Živí se také uhynulými, nemocnými, či poraněnými rybami, a tak plní roli jakési zdravotní policie. Ovlivňuje tedy zásadně zdravotní stav rybí populace.

Přirození nepřátelé

[editovat | editovat zdroj]

Štičí plůdek je požírán především ostatními rybami a volavkou. Často je také obětí druhového kanibalismu, na což je třeba brát ohled při jejich umělém odchovu. Dospělého věku se dožije jen velmi malá část z nich, v dospělosti je lovena především vydrou a kormoránem.

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Na severu USA a v Kanadě (oblast velkých jezer) občas dochází ke křížení štiky obecné a štiky muskalunga, křížencům se říká tygří muskalunga, kříženci samci jsou vždy neplodní, samice jsou plodné a kříží dále s oběma druhy.
  • Tzv. jižní štika, žijící v Itálii byla vždy považována za speciální barevnou mutaci štiky obecné, ale od roku 2011 se na základě výzkumů DNA považuje za samostatný druh (Esox flaviae)
  • Při útoku na kořist štika vyvíjí rychlost 3 - 4 m/s, ale je schopná dosáhnout i rychlost více než dvojnásobnou - 7 -9 m/s (25 - 30 km/h)[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Štika obecná. www.chytej.cz [online]. [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ Esox lucius summary page. FishBase [online]. [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Štika obecná (Essox Lucius). rybanahacku.cz [online]. [cit. 2018-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-19. 
  6. ↑ https://animaldiversity.org/accounts/Esox_lucius/
  7. ↑ Štika obecná | ZOO Chleby. www.zoochleby.cz [online]. [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Hanzák J a kol. (1969). Světem zvířat, IV. díl, Pláštěnci, bezlebeční, ryby, obojživelníci a plazi. Praha, Albatros.
  • S. Vodinský, M. Vodinský: Ryby našich vod
  • Z. Simek: Ryby zblízka
  • Scott, W.B. and E.J. Crossman, 1998. Freshwater fishes of Canada. Oakville (Ontario, Canada): Galt House Publications. xx+966 p.
  • Eaton, J.G., J.H. McCormick, B.E. Goodno, D.G. O'Brien, H.G. Stefany, M. Hondzo and R.M. Scheller, 1995. A field information-based system for estimating fish temperature tolerances. Fisheries 20(4):10-18
  • IGFA, 2001. Databáze IGFA záznamů o rybolovu až do roku 2001. IGFA, Fort Lauderdale, USA.
  • Muus, BJ a P. Dahlström, 1968. Süßwasserfische. BLV Verlagsgesellschaft, München. 224 s.
  • IGFA, 2001. Database of IGFA angling records until 2001. IGFA, Fort Lauderdale, USA.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Štika_obecná&oldid=24372957“