Aileen Wuornosová
policejní fotografie | |
Základní údaje | |
---|---|
Rodné jméno | Aileen Carol Pittman |
Alias | Sandra Kretsch Susan Lynn Blahovec Lee Blahovec Cammie Marsh Greene Lori Kristine Grody |
Datum narození | 29. února 1956 |
Místo narození | Rochester, Michigan |
Datum úmrtí | 9. října 2002 (ve věku 46 let) |
Místo úmrtí | Floridská státní věznice Bradford County, Florida |
Způsob dopadení | akce v motorskářském baru The Last Resort, Volusia County |
Obvinění | 6 vražd I. stupně |
Zatčení | 9. ledna 1991 |
Výše trestu | trest smrti |
Příčina smrti | smrtící injekce |
Oběť | |
Modus operandi | střelba na zákazníka při prostituci |
Počet obětí | 7 |
Období vraždění | 30. listopadu 1989 19. listopadu 1990 |
Stát vraždění | Spojené státy americké |
Místo vraždy | Florida |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Aileen Carol Wuornosová (29. února 1956, Rochester, Michigan – 9. října 2002) byla americká sériová vražedkyně, která v letech 1989–1990 na území Floridy zastřelila sedm mužů. Jako důvod těchto činů uvedla, že ji dotyční znásilnili nebo se ji pokusili znásilnit, a to v době, kdy pracovala jako prostitutka. K jejímu zadržení došlo v roce 1991 a v následném procesu byla shledána vinnou a za šest vražd odsouzena k trestu smrti. Poprava smrtící injekcí proběhla 9. října 2002 ve floridské státní věznici okresu Bradford County.
Dětství
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v únoru 1956 jako Aileen Carol Pittman v michiganském Rochesteru.[1] Její matka Diane Wuornosová se vdala 3. června 1954, ve věku patnácti let, za Lea Dale Pittmana. Za necelé dva roky však požádala o rozvod. Aileen Wuornosová měla staršího bratra Keitha Pittmana (nar. v únoru 1955).
Svého otce, který byl v době jejího narození obžalován ze znásilnění a pokusu vraždy sedmileté dívky, nikdy nepoznala.[1] Leo Pittman byl diagnostikován jako schizofrenická osobnost a odsouzen za pohlavní zneužívání.[2] V roce 1969 se oběsil ve vězení.[3][4] Matka rodinu opustila v lednu 1960 a potomky ponechala v péči u svých rodičů Lauriho a Britty Wuornosových, kteří je osvojili legální cestou 18. března 1960.[4]
Jako jedenáctiletá se ve škole zapletla do sexuálních aktivit výměnou za cigarety, drogy a potraviny. Sexuální činnost provozovala také s bratrem.[2] Později uvedla, že ji děd alkoholik v dětství sexuálně zneužíval a fyzicky napadal.[2] V roce 1970, ve věku čtrnácti let, otěhotněla poté,[5] co ji znásilnil dědův přítel.[2] Porodila doma jako svobodná matka a novorozenec byl poskytnut k adopci.[4] Několik měsíců po porodu opustila školu[2] a babička v této době zemřela na jaterní selhání. V patnácti letech musela odejít z dědova domu a na živobytí si začala vydělávat prostitucí. Žila v přilehlých lesích.[4]
Rané kriminální období
[editovat | editovat zdroj]27. května 1974 došlo v coloradském okrese Jefferson County k jejímu prvnímu uvěznění. Jako důvody byly shledány řízení pod vlivem, výtržnictví a střelba z jedoucího vozidla. Později přibylo obvinění z nedostavení se k soudu.[6]
Roku 1976 autostopem přicestovala na Floridu, kde se seznámila s šedesátidevítiletým prezidentem jachtařského klubu Lewisem Gratzem Fellem, za kterého se stejný rok provdala. Za napadení v místním baru však byla opět uvězněna. Následně zbila manžela jeho holí, což mělo za následek podání dalšího obvinění. Po návratu do Michiganu[7][8] byla 14. července 1976 v okrese Antrim County zadržena a uvězněna za porušování pořádku, když házela kulečníkové koule barmanovi na hlavu.[9] 17. července téhož roku zemřel bratr Keith na karcinom jícnu, což pro ni znamenalo zisk deseti tisíc dolarů z jeho životní pojistky. 21. července, po devíti týdnech společného života s Felem, bylo manželství anulováno.[10]
20. května 1981 došlo ve floridském Edgewateru k dalšímu uvěznění za ozbrojenou loupež v obchodě, v němž odcizila 35 dolarů a dvě krabičky cigaret. 1. května 1984 byla zadržena za pokus zpeněžit padělané šeky v bance města Key West. 30. listopadu 1985 se její jméno citovalo v souvislosti s podezřením z krádeže revolveru a střeliva v Pasco County.[11]
4. ledna 1986 došlo v Miami k jejímu vzetí do vazby a obvinění z loupeže automobilu, kladení odporu při zatýkání a obstrukce při zjišťování totožnosti, když se identifikovala pod jménem své tety. Policie v kradeném autě nalezla revolver ráže .38 a bednu munice.[12]
V létě 1986 poznala v daytonském lesbickém baru hotelovou pokojskou Tyriu Mooreovou. Následně spolu navázaly vztah a cestovaly. Wuornosová získávala finanční prostředky prostitucí.[13] 4. července 1987 v baru na Daytona Beach pak policie obě zadržela za údajné napadení jistého člověka pomocí pivních lahví.[14]
Vraždy
[editovat | editovat zdroj]Seznam uvádí věk, datum úmrtí a další informace osob, které Wuornosová zavraždila.
- Richard Mallory,[3] 51 let, zavražděný 30. listopadu 1989, byl majitel obchodu s elektronikou ve floridském Clearwateru. Jednalo se o první oběť, která však sama byla dříve odsouzena za znásilnění. Wuornosová tvrdila, že Malloryho musela zastřelit v sebeobraně. Dva dny po činu zajistil zástupce šerifa opuštěný vůz oběti a 13. prosince se nalezlo tělo v zalesněné krajině několik mil od automobilu. Neslo známky několika střelných zranění. Za příčinu smrti byly označeny dvě kulky, které zasáhly levou plíci.
- David Spears,[3] 43 let, byl stavební dělník ve floridském Winter Garden. 1. června 1990 bylo nalezeno jeho nahé tělo se šesti střelnými zraněními u dálnice č. 19 v okrese Citrus County.
- Charles Carskaddon,[3] 40 let, zavražděný 31. května 1990, byl zaměstnanec rodea na částečný úvazek. 6. června 1990 došlo k nálezu těla v okrese Pasco County. Byl devětkrát střelen ze zbraně malého kalibru.
- Peter Siems,[3] 65 let, byl zavražděn v červnu 1990 na cestě z floridského Jupiteru do New Jersey. 4. června 1990 došlo k objevení jeho vozu v Orange Springs. Mooreová a Wuornosová byly předtím spatřeny při vystupování z auta. Na klice vnitřní strany dveří byl sejmut otisk dlaně Wuornosové.
- Troy Burress,[3] 50 let, byl obchodník s masem a uzeninou z města Oscala. Od 31. července 1990 byl pohřešován. 4. srpna 1990 došlo k nálezu jeho těla se dvěma střelnými zraněními v zalesněné krajině u státní silnice č. 19 okresu Marion County.
- Charles „Dick“ Humphreys,[3] 56 let, zavražděný 11. září 1990, byl major amerických vzdušných sil ve výslužbě, bývalý státní vyšetřovatel v oblasti zneužívání dětí a také policejní šéf. 12. září 1990 bylo jeho oblečené tělo nalezeno v okrese Marion County. Neslo stopy šesti střelných zranění v oblasti hlavy a trupu. Vůz byl zajištěn v okrese Suwannee County.
- Walter Jeno Antonio,[3] 62 let, byl policejní záložník, zavražděný 19. listopadu 1990. Téměř nahé tělo bylo objeveno nedaleko odlehlé lesní cesty v okrese Dixie County. Identifikace prokázala čtyři střelná zranění. Za dalších pět dnů došlo v okrese Brevard County k nálezu jeho vozu.
Zatčení a trestní řízení
[editovat | editovat zdroj]4. července 1990 Wuornosová s Mooreovou havarovaly s ukradeným vozidlem Siemse. Při jeho opuštění byly zpozorovány svědky, s jejichž pomocí následně policie vytvořila portréty hledaných. Na klice dveří byla také zajištěna daktyloskopická stopa dlaně. Wuornosová měla již z dřívější trestné činnosti na Floridě policejní záznam i s otisky prstů.[4]
9. ledna 1991 došlo k zatčení Wuornosové v motorkářském baru v The Last Resort, okresu Volusia County.[15] Mooreová byla zajištěna následujícího dne ve Scrantonu. Souhlasila s pomocí získat doznání od přítelkyně výměnou za svou imunitu. Vrátila se proto s policií na Floridu, kde byla držena v motelu. Pod policejním vedením uskutečnila telefonický hovor do věznice, v níž žádala Wuornosovou o pomoc k očištění svého jména. O tři dny později, 16. ledna 1991, se obviněná přiznala k vraždám. Zdůvodnila je jako akt sebeobrany, když se ji muži pokusili znásilnit.[16][17]
27. ledna 1992 byla odsouzena za vraždu Richarda Malloryho s pomocí svědectví Mooreové. Psychiatrická vyšetření ji klasifikovala jako duševně nestabilní s hraniční poruchou osobnosti. Čtyři dny poté byl vynesen rozsudek – trest smrti.[17][18]
31. března 1992 využila práva obhajoby nolo contendere a u vražd Dicka Humphreyse, Troye Burresse a Davida Spearse sdělila, že chtěla „konat s Bohem“.[3] Rozsudek jí udělil další tři tresty smrti.
V červnu 1992 byla shledána vinnou z vraždy Charlese Carskaddona a v listopadu téhož roku došlo k vynesení pátého rozsudku smrti.[3]
V únoru 1993 byla usvědčena z vraždy Waltera Jeno Antonia a odsouzena k šestému trestu smrti. Obvinění vůči ní ovšem nebylo vzneseno v případu Petera Siemse, jehož tělo se nikdy nenašlo.[3]
Během natáčení rozhovoru s filmařem Nickem Broomfieldem ve chvíli, kdy se domnívala, že je kamera vypnuta, prohlásila, že se z její strany skutečně jednalo o sebeobranu. V cele smrti – v níž prožila uplynulých dvanáct let, dále nemůže vydržet a chce zemřít.[19]
Poprava
[editovat | editovat zdroj]Poté, co v letech 1996 a 2001 její žádosti zamítl Nejvyšší soud a nedošlo ani ke zmírnění trestu ze strany floridského guvernéra Jeba Bushe, byla 9. října 2002 přepravena do komory smrti ve floridské státní věznici okresu Bradford County. Poslední jídlo odmítla a namísto toho vypila šálek kávy. Zemřela po aplikaci smrtící injekce v 9.47 hod EDT. Stala se tak desátou americkou ženou, na které byl vykonán trest smrti od zrušení jeho zákazu Nejvyšším soudem v roce 1976[20] a druhou popravenou na Floridě.
Po kremaci těla byla urna s popelem předána Dawn Botkinsové, přítelkyni z mládí, která ji odvezla do Michiganu a popel rozprášila pod stromem.
Odraz v kultuře
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]Vyšetřovatel FBI, který profiloval stíhané, Robert K. Ressler se o Wuornosové krátce zmínil ve své autobiografii. V roce 1992 napsal, že často nehovořil s ženami – sériovými vrahy, protože ony inklinují spíše k zabíjení v afektu než v podobě postupných kroků.[21] Poznamenal, že Wuornosová byla vzácnou výjimkou.[21] V roce 2002 novinářka Sue Russellová vydala knihu o jejím životě nazvanou Lethal Intent.
Dokumenty
[editovat | editovat zdroj]Filmař Nick Broomfield o ní natočil dva dokumentární filmy:
- Aileen Wuornos: The Selling of a Serial Killer (1994)[22]
- Aileen: Life and Death of a Serial Killer (2003)[19]
Wuornosová byla předmětem dílu televizního dokumentárního seriálu Biography.[23]
Objevila se také jako postava v epizodě „Predators“ třídílného seriálu Deadly Women.
Film a televize
[editovat | editovat zdroj]O jejím příběhu byl v roce 2003 natočen film Zrůda, v němž ji ztvárnila Charlize Theronová a přítelkyni pak hrála Christina Ricci. Theronové přinesl herecký výkon řadu ocenění, včetně Oscara pro nejlepší herečku v hlavní roli a Zlatý glóbus[24] V televizním filmu Overkill: The Aileen Wuornos Story (1992) ji představovala herečka Jean Smartová. V páté řadě American Horror Story ji v díle týkajícím se halloweenské party sériových vrahů ztvárnila herečka Lily Rabe.
Opera
[editovat | editovat zdroj]- Operní zpracování jejího životního příběhu mělo premiéru 22. června 2001 v sanfranciském centru Yerba Buena Center for the Arts. Opera s názvem Wuornos byla zkomponována skladatelkou a libretistkou Carlou Lucerovou. Dirigentkou orchestru se stala Mary Chunová.[25]
Hudba
[editovat | editovat zdroj]- Norská aggrotech kapela Combichrist jmenuje ve své písni „God Bless“ (česky „Bůh žehnej“) celou řadu sériových vrahů a teroristů, mezi nimi je i Aileen Carol Wuornosová.[26][27]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aileen Wuornos na anglické Wikipedii.
- ↑ a b www.trutv.com [online]. [cit. 28-02-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 29-05-2012.
- ↑ a b c d e Silvio, H., McCloskey, K., & Ramos-Grenier, J. (2006). Theoretical consideration of female sexual predator serial killers in the United States. Journal of Criminal Justice, 34(3), 251-259.
- ↑ a b c d e f g h i j k Aileen Carol Wuornos [online]. The Clark County Prosecuting Attorney [cit. 2008-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-14.
- ↑ a b c d e HOWARD, Amanda, Martin Smith. River of Blood: Serial Killers and Their Victims. [s.l.]: Universal-Publishers, 2004. ISBN 978-1-58112-518-4. S. 332.
- ↑ www.trutv.com [online]. [cit. 28-02-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 30-09-2012.
- ↑ Reynolds, 2003, s. 116
- ↑ RUSSELL, Sue. Lethal Intent. [s.l.]: Pinnacle Books, 2002. Dostupné online. ISBN 0-7860-1518-7. S. 97.
- ↑ GRIFFIN, Ayanna M., Dr. Bruce Arrigo. The Phenomenon of Serial Murders and Women [online]. University of North Carolina at Charlotte [cit. 2008-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-21.
- ↑ Reynolds, 2003, s. 116–117
- ↑ Notorious Crime Profiles Aileen Wuornos [online]. Biography.com [cit. 2008-10-27]. Dostupné online.
- ↑ Reynolds, 2003, s. 117
- ↑ Reynolds, 2003, s. 117–118
- ↑ VENTURA, Varla. The Book of the Bizarre: Freaky Facts and Strange Stories. [s.l.]: Red Wheel Weiser Conari, 2008. Dostupné online. ISBN 978-1-57863-437-8. S. 132.
- ↑ Reynolds, 2003, s. 119
- ↑ KENNEDY, Dolores, Robert Nolin. On a Killing Day: The Bizarre Story of Convicted Murderer Aileen Lee Wournos [sic]. [s.l.]: S.P.I. Books, 1994. ISBN 1-56171-293-0. S. 48.
- ↑ DWYER, Kevin, Jure Fiorillo. True Stories of Law & Order: SVU. [s.l.]: Penguin Group/Berkley, 2007-11-06. Dostupné online. ISBN 978-0-425-21735-1. S. 53–54.
- ↑ a b Timeline Of Aileen Wuornos' Crimes. Local 6 News. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-03.
- ↑ DWYER, Kevin, Jure Fiorillo. True Stories of Law & Order: SVU. [s.l.]: Penguin Group/Berkley, 2007-11-06. Dostupné online. ISBN 978-0-425-21735-1. S. 54–55.
- ↑ a b Aileen: Life and Death of a Serial Killer [online]. [cit. 2008-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-27.
- ↑ Hall, K, ed. The Oxford Guide to the Supreme Court of the United States, s 323–4. Oxford University Press.
- ↑ a b Ressler, Robert K. and Tom Schachtman. Whoever Fights Monsters: My Twenty Years Hunting Serial Killers for the FBI. New York: St. Martin's Press, 1992, at p. 83. ISBN 0-312-07883-8.
- ↑ Aileen Wuornos: The Selling of a Serial Killer [online]. NickBroomfield.com [cit. 2008-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-03.
- ↑ A&E Biography: Episode Guide [online]. A&E [cit. 2009-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-09.
- ↑ Monster (2003) [online]. IMDB [cit. 2008-10-03]. Dostupné online.
- ↑ Welcome to the operatic world of Wuornos! [online]. [cit. 2008-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-02.
- ↑ Lyricstime.com: Combichrist - God Bless. www.lyricstime.com [online]. [cit. 2012-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-21.
- ↑ Diskografie.cz: Combichrist - God Bless. www.diskografie.cz [online]. [cit. 2012-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-09-03.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HICKEY, Eric, 2010. Serial Murderers and their Victims. [s.l.]: Wadworth. ISBN 978-0-495-60081-7.
- REYNOLDS, Michael, 2003. Dead Ends: The Pursuit, Conviction and Execution of Female Serial Killer Aileen Wuornos, the Damsel of Death. [s.l.]: St. Martin's True Crime Library. Dostupné online. ISBN 0-312-98418-9.
- RUSSELL, Sue, 2002. Lethal Intent: The Shocking True Story of One of America's Most Notorious Female Serial Killers. [s.l.]: Pinnacle. Dostupné online. ISBN 0-7860-1518-7.
- WUORNOS, Aileen, Christopher Berry-Dee, 2004. Monster: My True Story. [s.l.]: John Blake. ISBN 1-84454-237-8.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Aileen Wuornosová na Wikimedia Commons
- (anglicky) Murderpedia.org: Aileen Carol Wuornos