Antonin Artaud
| Antonin Artaud | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Antoine Marie Joseph Paul Artaud |
| Narození | 4. září 1896 Marseille |
| Úmrtí | 4. března 1948 (ve věku 51 let) Paříž nebo Ivry-sur-Seine |
| Příčina úmrtí | kolorektální karcinom |
| Místo pohřbení | Hřbitov svatého Petra |
| Povolání | dramatik, herec, básník, filmový kritik, spisovatel, esejista, scenárista, malíř, divadelní herec a filmový herec |
| Žánr | drama a esej |
| Ocenění | Prix Sainte-Beuve (1947) |
| Partner(ka) | Genica Athanasiou (1922–1927) |
| Příbuzní | Louis Nalpas (bratranec) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonin Artaud (výslovnost: arto, plným jménem Antoine Marie Joseph Artaud, 4. září 1896, Marseille, Francie – 4. března 1948, Ivry-sur-Seine) byl francouzský básník a divadelník; představitel francouzské meziválečné avantgardy, volně řazený do okruhu tzv. „prokletých básníků“.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Jeho raná básnická tvorba byla silně ovlivněna surrealismem. Po roztržce se surrealistickou skupinou se zaměřil na divadelní tvorbu. Nejprve spolupracoval s představiteli francouzské divadelní avantgardy: v roce 1927 založil společně s Rogerem Vitracem a Robertem Aronem Divadlo Alfréda Jarryho, kde uváděl například Strindbergovy a Claudelovy hry. Později založil vlastní divadelní scénu, kterou nazval Divadlo krutosti. Svoji představu, jak má vypadat moderní divadlo, popsal jednak teoreticky ve spisu Manifest divadla krutosti (Manifeste du théâtre de la cruauté, 1932), jednak ji předvedl v představení divadelní adaptace Shelleyho tragédie a Stendhalovy povídky Cenciové (Les Cenci, 1935). V polovině 30. let odjel do Mexika, kde se účastnil náboženských rituálů mexických indiánů. Po návratu do Francie u něj naplno propukla duševní nemoc, v letech 1937-46 byl opakovaně internován v psychiatrické léčebně.
Básnické sbírky
[editovat | editovat zdroj]- Triktak nebe (Tric-trac du ciel, 1922)
- Pupek předpeklí (L’Ombilic des limbes, 1925)
- Heliogabalus aneb Korunovaný anarchista (Héliogabale ou l’Anarchiste couronné, 1935) – nejrozsáhlejší básnická skladba; na základě studia pramenů zde popsal život historické postavy syrského kněze, jenž se ve čtrnácti letech z vůle svého pohanského boha stal římským císařem.
- Van Gogh aneb Zasebevražděný společností (Van Gogh ou le Suicidé de la société, 1947, česky 1993) – báseň-esej, nejvýznamnější Artaudovo dílo. Vzniklo po návštěvě výstavy díla nizozemského malíře Vincenta van Gogha, jehož osud zneuznaného umělce připomněl Artaudovi osud vlastní a v němž našel spřízněnou duši.
Teoretické práce
[editovat | editovat zdroj]- Divadlo a jeho dvojenec (Le Théâtre et son double, 1938) – sbírka esejů, v níž popsal svoji vizi divadla.
Význam
[editovat | editovat zdroj]Artaudovo dílo výrazně ovlivnilo moderní divadelní tvorbu, k jeho dramatickému odkazu se hlásili Eugène Ionesco, Samuel Beckett a Jean Genet.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonin Artaud na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonin Artaud
- (francouzsky) Antonin Artaud – webová stránka Arnauda Huberta věnovaná Artaudovu uměleckému odkazu, obsahuje kompletní blibliografii, linky apod.
- (česky) Prvky surového umění v Artaudově sbírce Artaud le Mômo – esej Matěje Turka.
- (anglicky) Artaudova definice surrealismu
- Antonin Artaud v Internet Movie Database (anglicky)
