Atle Selberg

Atle Selberg
Atle Selberg
Narození	14. června 1917; Langesund, Norsko
Úmrtí	6. srpna 2007 (ve věku 90 let); Princeton, New Jersey, USA
Alma mater	Univerzita v Oslu (1935–1943)
Pracoviště	Institut pro pokročilé studium (1947–1948); Syracuská univerzita (1948–1949); Institut pro pokročilé studium (1949–1987); Institut pro pokročilé studium (1987–2007)
Obor	teorie čísel
Ocenění	Fieldsova medaile (1950); Wolfova cena za matematiku (1986); komandér s hvězdou Řádu svatého Olafa (1987); Gunnerus Medal (2002)
Manžel(ka)	Hedvig Selberg (od 1947)
Děti	Ingrid Maria Selberg
Rodiče	Ole Michael Ludvigsen Selberg
Příbuzní	Henrik Selberg, Arne Selberg a Sigmund Selberg (sourozenci); Mustapha Matura (zeť)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Atle Selberg (14. června 1917 Langesund, Norsko – 6. srpna 2007 Princeton, New Jersey) byl norský matematik známý především svými pracemi z analytické teorie čísel, a teorie automorfních forem.

Život a práce

Již od mládí ho fascinovaly práce indického matematika Šrínivásy Rámanudžana. Vystudoval matematiku na univerzitě v Oslu, kde v roce 1943 získal doktorát.

Během druhé světové války pracoval v osamocení kvůli německé vojenské okupaci Norska. Po válce se jeho práce staly známými, včetně důkazu tvrzení, že nenulový podíl netriviálních nul Riemannovy zeta-funkce leží na kritické přímce Re(s)=1/2, což byla první verze později vylepšené tzv. věty o kritické přímce. V roce 1948 Selberg podal elementární důkaz věty o prvočíslech.

Za své úspěchy Selberg obdržel v roce 1950 Fieldsovu medaili.

Selberg se přestěhoval do Spojených států a v roce 1950 se stal členem Institute for Advanced Study v Princetonu, kde zůstal až do důchodu. Jeho nejslavnějším výsledkem je objevení duality mezi délkovým spektrem kompaktní Riemannovy plochy a vlastní hodnotou laplaciánu, což je analogií k dualitě vztahu mezi prvočísly a nulami Riemannovy zeta-funkce. V roce 1986 byl oceněný Wolfovou cenou.

Zajímavost

První výsledek objevil Selberg už ve svých čtrnácti letech. Jednalo se o vztah

\sum _{n=1}^{\infty }n^{-n}=\int _{0}^{1}x^{-x}dx

Odkazy

Reference

↑ MacTutor History of Mathematics archive.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Atle Selberg na Wikimedia Commons
(anglicky) Atle Selberg na MacTutor Biography

[6ddba9745c61aed5f408b43b8b430b317e2f26a4-1] MacTutor History of Mathematics archive.

[1]

Nositelé Wolfovy ceny za matematiku

1978–1979	Israel Gelfand / Carl Ludwig Siegel (1978) • Jean Leray / André Weil (1979)

1980–1989	Henri Cartan / Andrej Nikolajevič Kolmogorov (1980) • Lars Ahlfors / Oscar Zariski (1981) • Hassler Whitney / Mark Grigorievič Krejn (1982) • Čchen Sing-šen / Pál Erdős (1983/84) • Kunihiko Kodaira / Hans Lewy (1984/85) • Samuel Eilenberg / Atle Selberg (1986) • Kijoši Itó / Peter Lax (1987) • Friedrich Hirzebruch / Lars Hörmander (1988) • Alberto Calderón / John Milnor (1989)

1990–1999	Ennio De Giorgi / Ilja Pjatěckij-Šapiro (1990) • Lennart Carleson / John Griggs Thompson (1992) • Michail Gromov / Jacques Tits (1993) • Jürgen Moser (1994/95) • Robert Langlands / Andrew Wiles (1995/96) • Joseph Keller / Jakov Sinaj (1996/97) • László Lovász / Elias Menachem Stein (1999)

2000–2009	Raoul Bott / Jean-Pierre Serre (2000) • Vladimir Arnold / Saharon Šelach (2001) • Mikio Sató / John Tate (2002/03) • Grigorij Alexandrovič Margulis / Sergej Petrovič Novikov (2005) • Stephen Smale / Hilel Fürstenberg (2006/07) • Pierre Deligne / Phillip Griffiths / David Mumford (2008)

2010–2019	Čchiou Čcheng-tung / Dennis Sullivan (2010) • Michael Aschbacher / Luís Angel Caffarelli (2012) • George Mostow / Michael Artin (2013) • Peter Sarnak (2014) • James Arthur (2015) • Richard Schoen / Charles Fefferman (2017) • Alexandr Alexandrovič Bejlinson / Vladimir Geršonovič Drinfeld (2018) • Jean-François Le Gall / Gregory F. Lawler (2019)

2020–2029	Simon Donaldson / Jakov Matvejevič Eliašberg (2020) • George Lusztig (2022) • Ingrid Daubechies (2023) • Noga Alon / Adi Šamir (2024)