Bělehradské výstaviště
| Bělehradské výstaviště | |
|---|---|
.jpg) | |
| Základní informace | |
| Sloh | moderna |
| Architekt | Branko Žeželj |
| Výstavba | 23. srpna 1957 |
| Materiál | beton |
| Poloha | |
| Adresa | 14 Bulevar Vojvode Mišića,  Srbsko |
| Souřadnice | 44°47′46″ s. š., 20°26′8″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bělehradské výstaviště (srbsky Београдски сајам) se nachází v jmenovaném městě, na břehu řeky Sávy, u ulice Bulevar Vojvode Mišića.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Společnost provozující bělehradské veletrhy byla založena již v roce 1923[1] ve snaze konkurovat existujícím prostorám v Záhřebu a Lublani. O zbudování nového výstaviště bylo rozhodnuto místním zastupitelstvem dne 13. května 1953[2], stavební práce probíhaly v následující době. Současný areál výstaviště byl dokončen v roce 1957 a nahradil starší z roku 1937, který byl využíván jako koncentrační tábor. Vyplňuje prostor mezi řekou Sávou a čtyřproudou silnicí, resp. železniční tratí. Areál byl otevřen Veletrhem techniky dne 23. srpna 1957. Základní budovy výstaviště navrhl architekt Milorad Pantović,[3] který o rozvoji této lokality přemýšlel již v roce 1940, před vypuknutím druhé světové války v prostoru bývalé Jugoslávie.[4]
Od konce 50. let slouží výstaviště pro řadu akcí svého typu, známý je např. místní knižní veletrh, ale i další obdobné akce.
V 70. letech bylo výstaviště rozšířen o novou halu.[5]
V roce 2020 byla v souvislosti s pandemií nemoci covid-19 jedna z hal výstaviště upravena jako polní nemocnice. Areál však nedisponoval potřebným sanitárním vybavením, což bylo kritizováno.[6]. O rok později sloužilo jako očkovací centrum v rámci strategie Srbska na naočkování obyvatelstva proti uvedené nemoci.[7][8] V polovině února 2021 zde byla vakcína podána 80 000 lidem.[9]
Objekty
[editovat | editovat zdroj]Výstaviště tvoří několik hal (největší: hala 1, hala 2a a 2b, hala 3 a hala 4), některé z nich jsou chráněné i jako kulturní památky. Celkem tvoří areál 13 objektů.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ANTONIĆ, Zdravko; TASIĆ, Nikola; DRAGANČIĆ, Nikola. Istorija Beograda. Bělehrad: Balkanološki institut SANU – Draganić, 1995. ISBN 86-7179-021-5. S. 372. (srbochorvatština)
- ↑ ANTONIĆ, Zdravko; TASIĆ, Nikola; DRAGANČIĆ, Nikola. Istorija Beograda. Bělehrad: Balkanološki institut SANU – Draganić, 1995. ISBN 86-7179-021-5. S. 484. (srbochorvatština)
- ↑ ANTONIĆ, Zdravko; TASIĆ, Nikola; DRAGANČIĆ, Nikola. Istorija Beograda. Bělehrad: Balkanološki institut SANU – Draganić, 1995. ISBN 86-7179-021-5. S. 574. (srbochorvatština)
- ↑ Článek na portálu novosti.rs (srbsky)
- ↑ ANTONIĆ, Zdravko; TASIĆ, Nikola; DRAGANČIĆ, Nikola. Istorija Beograda. Bělehrad: Balkanološki institut SANU – Draganić, 1995. ISBN 86-7179-021-5. S. 516. (srbochorvatština)
- ↑ Článek na portálu danas.rs (srbsky)
- ↑ Článek na portálu danas.rs (srbsky)
- ↑ Článek na portálu n1info.com (srbsky)
- ↑ Článek na portálu danas.rs (srbsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bělehradské výstaviště na Wikimedia Commons
